Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Tomáše Waltera, zastoupeného JUDr. Janem Walterem, advokátem, sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti výroku V. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. září 2023 č. j. 141 A 24/2022-35, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2024, se podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku soudního rozhodnutí.
2. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel podal ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Jak vyplývá z databáze infoSoud, vedené Ministerstvem spravedlnosti (https://infosoud.justice.cz/), rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 9. 2023 č. j. 141 A 24/2022-35, jehož výrok V. stěžovatel ústavní stížností napadá, nabyl právní moci dne 14. 9. 2023. Již jen z této skutečnosti je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatel sice podal proti tomuto rozsudku (konkrétně výrokům III. a V.) kasační stížnost, ale Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl usnesením ze dne 25. 9. 2024 č. j. 6 As 273/2023-36, které bylo stěžovateli doručeno podle jeho tvrzení dne 27. 9. 2024. Právě s datem doručení tohoto usnesení, tj. 27. 9. 2024, stěžovatel spojuje počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti. S jeho právním názorem se však Ústavní soud neztotožňuje.
5. Ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu stanoví: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení."
6. Ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stanoví: "Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."
7. V posuzované věci byla kasační stížnost odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu z důvodu, že "Vzhledem k tomu, že jediné řádně uplatněné námitky směřují proti výroku o náhradě nákladů řízení, shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 2 s. ř. s. [tj. podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.") - pozn. Ústavního soudu], a proto ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s." (bod 22 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2024 č. j. 6 As 273/2023-36).
8. Z uvedeného je tedy patrné, že mimořádný opravný prostředek stěžovatele, tj. kasační stížnost, nebyl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, ale kasační stížnost byla odmítnuta z objektivního důvodu stanoveného v § 104 odst. 2 s. ř. s., podle kterého "Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná."
9. O skutečnosti, že je v takovém případě kasační stížnost nepřípustná, musel být právní zástupce stěžovatele obeznámen, jelikož kromě výslovného znění § 104 odst. 2 s. ř. s. je tento právní názor setrvale judikován samotným Nejvyšším správním soudem (např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010 č. j. 7 Afs 1/2007-64, č. 2116/2010 Sb. NSS), podle kterého brojí-li stěžovatel pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, je kasační stížnost nepřípustná.
10. Stěžovateli tak nesvědčí beneficium zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu (zde výroku V.) podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, jelikož toto platí právě jen v případě, že Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítne pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení. Je-li kasační stížnost odmítnuta, jako v nyní posuzované věci, z objektivních důvodů podle § 104 odst. 2 s. ř. s., stěžovateli běží lhůta podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a mezitím případně uplynuvší lhůta k podání ústavní stížnosti se mu neobnoví (srov. přiměřeně též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2389/22 ).
11. Z hlediska posouzení splnění podmínek řízení před Ústavním soudem nutno shledat, že, jak se podává z výše uvedeného, ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj