Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky T. Ž., zastoupené Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem, sídlem Gočárova třída 1013/27, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2025 č. j. 19 Co 81/2024-1490 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. prosince 2023 č. j. 60 P 161/2021-1119, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Y. P. R. L. H. a nezletilé S. L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu se podává, že ve věci úpravy poměrů k nezletilé vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 2. 2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304 (v právní moci dne 1. 3. 2022) schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byla nezletilá svěřena do péče stěžovatelky (dále též "matka"), první vedlejší účastník (dále jen "otec") se zavázal hradit výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2021, 500 Kč na spořící účet od října 2021 a uhradit nedoplatek ve výši 2 000 Kč, a dále byl upraven styk (s navykacím režimem) otce s nezletilou, včetně prázdninového.
3. Návrhem ze dne 30. 8. 2022 se stěžovatelka domáhala změny uvedeného rozsudku tak aby nezletilá byla svěřena do její péče a otci byl stanoven styk a vyživovací povinnost. Svůj návrh odůvodnila tím, že byla otcem napadena, proto je třeba přezkoumat jeho duševní stav. Otec se návrhem ze dne 26. 9. 2022 domáhal naopak svěření nezletilé do své péče s tím, že matka neuznává jeho rodičovská práva, ve styku s nezletilou mu brání, a že proti matce je z tohoto důvodu vedeno i trestní řízení pro maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
4. V záhlaví specifikovaným rozsudkem obvodního soudu byla nezletilá svěřena do péče otce (výrok I.), matce byla uložena povinnost platit na výživu nezletilé 14 000 Kč měsíčně (výrok II.), bylo stanoveno, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou každou sudou středu v době od 15:00 hodin do 17:00 hodin a každou sudou sobotu a neděli v měsíci v době od 10:00 hodin do 16:00 hodin za asistence specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi (výrok III.), nad péčí o nezletilou byl nařízen soudní dohled (výrok IV.), byl zamítnut návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí (výrok V.), bylo vysloveno, že se tím mění rozsudek obvodního soudu ze dne 2. 2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304 (výrok VI.), byla určena předběžná vykonatelnost rozsudku (výrok VII.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
5. Obvodní soud po provedeném dokazování shledal, že matka absolutně selhává v rodičovských kompetencích, tedy v zajištění řádného vývoje a výchovy nezletilé, a to bez sebereflexe, resp. že u matky jde o opakované a trvalé bezdůvodné bránění otci ve styku s nezletilou, a to bez legitimního důvodu, což je důvodem pro nové rozhodnutí. Konstatoval, že tvrzení matky o hrozbě fyzického násilí ze strany otce ani o tom, že by se otec neuměl o nezletilou postarat, nebyla prokázána. Naopak v průběhu řízení vyšlo najevo, že matka nezletilou na styk s otcem řádně nepřipravuje, kontinuálně s ní manipuluje, stykům brání i přes uložené pokuty, což narušuje vztah nezletilé k otci, ale i k matce.
Poznamenal, že za dodržování soudní úpravy nelze považovat několik asistovaných styků otce s nezletilou, které jsou v zanedbatelném rozsahu oproti stykům, na něž má právo, a k nimž otec přistoupil na základě "diktátu" matky. Dodal, že matka byla opakovaně poučována soudem i orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") o správném výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé i o možných následcích nerespektování pravomocné soudní úpravy. Uzavřel, že nezletilá má citový vztah k oběma rodičům, avšak nepříznivě vnímá vzájemný rodičovský konflikt.
Za dané situace svěřil nezletilou do výlučné péče otci, který oproti matce rodičovskou roli druhého z rodičů nezpochybňuje. Stejnoměrná péče nebo pouhá změna styků otce s nezletilou nebyla podle obvodního soudu možná, neboť by neposkytovala žádnou garanci toho, že by došlo k jejich realizaci.
6. K odvolání matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nejprve ve věci rozhodnutím ze dne 22. 5. 2024 č. j. 19 Co 81/2024-1246 změnil v záhlaví označený rozsudek obvodního soudu ve výroku VII. tak, že předběžná vykonatelnost se nevyslovuje ve vztahu k výrokům I., II., III. a VI. K částečnému rozhodnutí přistoupil s ohledem na vzájemná závažná tvrzení obou rodičů (matka tvrdila, že otec je agresivní, vulgární, požívající alkohol, otec naopak uváděl, že matka se snaží manipulovat s nezletilou s cílem vyloučit ho jako otce z života nezletilé).
Konstatoval, že tato tvrzení vyvolala potřebu odborně posoudit osobnosti rodičů, včetně jejich schopnosti zajistit řádnou péči o nezletilou. Za tímto účelem tedy ponechal nezletilou prozatím ve stávající péči matky podle předchozí úpravy s tím, že vypracování znaleckého posudku si vyžádá určité časové období, které by mělo poskytnout oběma rodičům možnost nápravy jejich vztahu, nejen mezi nimi, ale především ve vztahu k nezletilé. Cílem bylo především obnovit styky otce s nezletilou podle vykonatelného rozsudku obvodního soudu ze dne 2.
2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304. Městský soud dodal, že vypracování posudku by mělo sloužit ve své podstatě jako navykací režim nezletilé na otce a na péči obou rodičů o ni, že urychlený přechod nezletilé od matky by mohl mít negativní dopad na psychický stav nezletilé, když s otcem, v důsledku jednání matky, strávila za poslední dva roky pouze velmi krátké časové úseky, nadto zpravidla za asistence, případně byla svědkem vyhrocených konfliktů mezi rodiči. Rovněž městský soud zdůraznil, že je především na matce, aby nezletilou navrátila do místa jejího bydliště v České republice a respektovala vykonatelnou úpravu styku otce s nezletilou.
Výslovně také uvedl, že jednání matky bude posuzováno jako jedno z předních kritérií pro rozhodnutí o nové péči o nezletilou.
7. Po doplnění dokazování městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích I., II., III., IV., VI. a VIII. potvrdil (výrok II.). Shledal, že matka ani po vydání rozhodnutí ze dne 22. 5. 2024 č. j. 19 Co 81/2024-1246 neučinila žádné kroky k obnově vztahu otce s nezletilou, resp. že skutkový závěr obvodního soudu o bezdůvodném nerespektování soudních rozhodnutí matkou a nerespektování otce jako rovnocenného rodiče nezletilé nedoznal žádných změn. K nápravě matka nepřistoupila ani po opakovaném četném uložení peněžitých pokut, ani po důrazném varování ohledně případné změny péče o nezletilou obsaženém v rozhodnutí ze dne 22.
5. 2024 č. j. 19 Co 81/2024-1246. I přes předběžnou vykonatelnost rozsudku odcestovala matka s nezletilou na Slovensko bez souhlasu otce a bez relevantního důvodu. Tím otci zabránila v převzetí nezletilé do jeho péče a po zrušení předběžné vykonatelnosti v realizaci styků podle stávající soudní úpravy. Ke změně postoje matky nedošlo ani na základě apelů městského soudu u jednání dne 22. 5. 2024. Namísto toho matka obratem (dne 27. 5. 2024) požádala o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nezletilé na území České republiky, aniž by k uvedenému měla souhlas otce.
Žádosti bylo vyhověno a nezletilé bylo ke dni 30. 5. 2024 pobytové oprávnění ukončeno.
8. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti namítá, že rozhodující soudy založily svá rozhodnutí na zjištění, že nerespektuje vydaná soudní rozhodnutí a neučinila žádné kroky k nápravě, jež by vedly k obnově vztahu mezi otcem a nezletilou. Napadená rozhodnutí však podle ní nejsou založena na posouzení nejlepšího zájmu nezletilé a nemohou z ústavněprávního hlediska obstát. Od počátku řízení uváděla, že má důvodnou pochybnost, jde-li o schopnost otce o nezletilou řádně pečovat. Po celou dobu navrhovala možnost kontaktu otce s nezletilou formou asistovaných styků, které otec zpočátku odmítal a s nezletilou se sedm měsíců neviděl. Veškeré následně domluvené asistované kontakty vždy umožňovala a posléze navrhovala otci styk bez asistence, což otec odmítl a sám si objednal na další období styky asistované. Má za to, že za situace, kdy asistované kontakty respektovala, jsou soudem vyslovené závěry o tom, že by tak v budoucnu nečinila, pouhými domněnkami.
9. Městský soud se podle ní bez řádného odůvodnění odchýlil od závěrů vypracovaného znaleckého posudku. Zdůrazňuje, že otec sám před městským soudem uvedl, že s nezletilou není schopen v českém či slovenském jazyce komunikovat a že není schopen se česky naučit. Ze znaleckého posudku plyne, že nezletilá má vůči otci výrazně negativní vztah, o kontakt s ním nemá zájem, resp. kontakt s ním odmítá. Podle znalkyně obnova vztahu nezletilé s otcem vyloučena není a za tímto účelem doporučila kontakt otce s nezletilou asistovanou formou, ideálně v širším rozsahu s jasně nastavenými pravidly rozšiřování. Dále znalkyně uvedla, že byla-li by nezletilá svěřena do péče otce, bude to na ni mít velký dopad, protože je výrazně navázaná na matku a je prokázaná jazyková bariéra mezi ní a otcem. K těmto závěrům však městský soud bez řádného odůvodnění nepřihlédl. Současně podle mínění stěžovatelky soudy nedostály požadavku čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě právo být slyšeno ve všech řízeních, která se ho bezprostředně dotýkají, a jeho názor musí být náležitě zohledněn v souladu s jeho věkem a zralostí. Připouští, že s ohledem na velmi nízký věk nezletilé lze polemizovat nad tím, zda by zjišťování takového názoru přineslo pro řízení relevantní skutková zjištění, avšak poukazuje na to, že soudy se o zjištění názoru nezletilé ani nepokusily, přičemž absence takového postupu zůstala neodůvodněna. Není podle ní zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl soud k závěru, že svěření nezletilé do péče otce bude vhodnějším řešením pro zdravý vývoj nezletilé s tím, že ponechání v péči matky by znamenalo vyloučení otce ze života nezletilé. Je přesvědčena, že rozhodnutí projevuje sankční povahu ve vztahu k ní a že její potrestání se jeví být pro soud stěžejní. Přitom dochází k upozadění nejlepšího zájmu nezletilé. Uvádí, že i kdyby konfliktní vztah mezi ní a otcem převážně zavinila ona, nemůže být za takové její jednání trestána nezletilá.
10. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že ač soud stanovil její styk s nezletilou ve značně omezeném rozsahu v podobě asistovaného kontaktu, nestanovil konkrétní výhled jeho dalšího rozšiřování, což považuje na neústavní. Zdůrazňuje, že ve věci nebyla zjištěna ani tvrzena její neschopnost, jde-li o zajištění základních potřeb nezletilé, nebylo prokázáno, že by nezletilou jakkoli ovlivňovala.
11. Namítá rovněž, že jednání u městského soudu proběhlo v její nepřítomnosti, kdy její omluva nebyla soudem akceptována. Je přesvědčena, že soud měl vyhovět její žádosti o odročení jednání. Nesouhlasí se závěrem soudu, že v průběhu řízení činila řadu kroků s cílem zabránit konečnému rozhodnutí, resp. řízení prodloužit. Tvrdí, že jako jediný příklad obstrukce městský soud uvedl situaci, kdy požádala o změnu termínu znaleckého vyšetření a neakceptovala znalkyní nabízený náhradní termín, což blíže vysvětluje nemocí a plánovaným zdravotním pobytem pro nezletilou. Má za to, že její jednání bylo plně kooperativní a na celkovou délku řízení mělo zanedbatelný vliv. Argumentaci městského soudu, že respektovala-li by vykonatelné rozhodnutí, nemusela by absolvovat dlouhou cestu ze svého bydliště do P., považuje za nepřiléhavou s tím, že rozhodnutí navrátit nezletilou do České republiky jí bylo doručeno teprve 29. 5. 2025, tedy toliko dvanáct dnů před nařízeným soudním jednáním. V uvedeném období navíc trpěla akutním vestibulárním syndromem, což jí znemožňovalo jakékoli cestování či účast na soudním jednání. Navíc ani nezletilá nebyla ve stavu, který by umožňoval její převoz do České republiky, neboť byla léčena psychofarmaky.
12. Městský soud podle stěžovatelky také rezignoval na řádné zjišťování relevantních skutkových okolností ve vztahu ke stanovení vyživovací povinnosti a k neústavnosti vydaných rozhodnutí přispívá i skutečnost, že nezletilá byla v řízení zastoupena nepříslušným opatrovníkem, neboť měla být zastoupena Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
13. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje odložení vykonatelnosti rozsudku městského soudu s tím, že výkon rozsudku by znamenal u ní vznik těžko napravitelné újmy a poškození nezletilé. Podle ní není sporu o tom, že razantní změna výchovného prostředí, kdy nezletilá bude předána do péče osoby, kterou nezná a se kterou není schopna se dorozumět, bude znamenat dramatickou změnu v jejím životě, s níž bude spojena závažná traumatizace. Poukazuje na to, že nezletilá má aktuálně diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu, rozvíjí se u ní dětská deprese s akutní masivní úzkostí a fobickými stavy odloučení od matky. Okamžitý výkon rozhodnutí podle ní u nezletilé vyvolá s vysokou pravděpodobností akutní psychickou dekompenzaci s reálným rizikem nutné hospitalizace včetně nenávratných následků. Vliv odkladného účinku napadených rozhodnutí je podle jejího mínění nesrovnatelný s tím, jaký účinek bude mít změna spočívající v přemístění nezletilé do péče otce.
14. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
15. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky.
16. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní.
17. V nyní posuzované věci je předmětem řízení úprava rodičovské odpovědnosti k nezletilé a rozhodnutí o péči o ní i styku s ní po rozpadu partnerského vztahu jejích rodičů. Jak bylo již shora zmíněno, původně byla rozsudkem obvodního soudu ze dne 2. 2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304 schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byla nezletilá svěřena do péče matky, byl upraven styk otce s nezletilou a bylo rozhodnuto o výživném ze strany otce.
18. Matka však uvedenou dohodu prokazatelně nerespektovala, jak plyne z napadených rozhodnutí i ze spisu obvodního soudu, který si Ústavní soud za účelem posouzení věci vyžádal. Usnesením obvodního soudu ze dne 23. 8. 2022 č. j. 60 P 161/2021-637, ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 1. 11. 2022 č. j. 19 Co 324/2022-712, byla matce uložena peněžitá pokuta za 60 neuskutečněných styků nezletilé s otcem v období od 26. 3. 2022 do 25. 7. 2022. Dalším usnesením obvodního soudu ze dne 6. 4. 2023 č. j.
60 P 161/2021-815, ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 17. 5. 2023 č. j. 19 Co 149/2023-856, byla matce uložena peněžitá pokuta za dalších 67 neuskutečněných styků nezletilé s otcem v období od 12. 8. 2022 do 22. 2. 2023. Následně byla obvodním soudem vyvinuta marná snaha o uzavření dohody mezi rodiči. Ke stykům otce s nezletilou poté docházelo za asistence se závěrem, že přestože matka nedávala nezletilé dostatečnou podporu, při setkávání s otcem byl navázán pozitivní vztah mezi otcem a dcerou, komunikace probíhala prostřednictvím zvuků, ale i českých a francouzských slov.
Následně od července 2023 zaujala nezletilá vůči otci odmítavý postoj, matka v rámci vyžadované podpory dcery používala formulace spojené se strachem. Při stycích dne 18. 8. 2023 a 1. 9. 2023 byla nezletilá po zklidnění usměvavá a vyžadovala otcovu pozornost. Usnesením Policie České republiky ze dne 18. 8. 2023 bylo zahájeno trestní stíhání matky pro obvinění ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku. V listopadu 2023 otec kontaktoval OSPOD s tím, že mu matka ve styku s nezletilou brání.
Současně bylo zjištěno, že oba rodiče mají zajištěny řádné bytové podmínky pro péči o nezletilou a oba mají o péči o ni zájem.
19. Ústavní soud ve své judikatuře stanovil ústavněprávní kritéria svěření dítěte do péče, která jsou zapotřebí v každém individuálním případě zkoumat. Kromě subjektivního kritéria (upřímný a skutečný zájem rodičů, aby dítě bylo svěřeno do jejich péče), jde o čtyři objektivní kritéria, která musí být zkoumána, aby rozhodnutí bylo vedeno nejlepším zájmem dítěte. Jsou jimi (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou, (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče daného rodiče, (3) schopnost daného rodiče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby, a (4) přání dítěte. Splňují-li tato kritéria oba rodiče stejnou měrou, vychází se z předpokladu, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) či nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629)]. To však neznamená, že při splnění těchto kritérií oběma rodiči musí být nezletilé dítě automaticky svěřeno do střídavé péče. Každý případ je individuální a obecné soudy jsou při hledání nejlepšího zájmu dítěte povinny přihlédnout ke všem okolnostem každého případu, takže přirozeně mohou v některých případech dospět k závěru, že svěření dítěte do střídavé péče se nebude jevit nejvhodnějším řešením [srov. např. již shora zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 , nález ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 1835/12 (N 152/66 SbNU 289), usnesení ze dne 7. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 1448/22 , usnesení ze dne 11. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1356/25 aj.]. Přitom je třeba zdůraznit, že rozhodování ve věcech péče o nezletilé není rozhodnutím neměnným, zaručujícím soudem nastolený "režim" natrvalo. Účastníci těchto vztahů se mohou, změní-li se poměry rodičů, či nezletilého, domáhat změny posledního rozhodnutí.
20. V intencích shora uvedených kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že rozhodující soudy odpovídajícím způsobem zohlednily shora uvedené ústavní požadavky a kritéria a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry o svěření nezletilé do péče otce za současného vymezení styku matky s nezletilou jsou jasné, logické, spravedlivé a jsou odrazem posouzení nejlepšího zájmu dítěte, jakož i práva rodičů o dítě pečovat a podílet se na jeho další výchově a všestranném rozvoji.
21. Pro Ústavní soud je podstatné, že obvodní soud i městský soud dostatečně rozvedly úvahy, na základě kterých dospěly v posuzované věci k závěru o vhodnosti svěření nezletilé do péče otce za současného vymezení styku matky s nezletilou. Není pravdou, že městský soud se zcela odchýlil od závěrů vypracovaného znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie (viz č. l. 1348 a násl. spisu obvodního soudu), jak tvrdí stěžovatelka. Ze znaleckého zkoumání a z výslechu znalkyně mimo jiné vyplynulo, že osobnostní a intelektové dispozice obou rodičů jsou dostatečné na to, aby byli schopni přiměřeně zajistit potřeby nezletilé a podílet se na jejím adekvátním emočním a sociálním vývoji a že dominující se jeví vleklý spor mezi rodiči, kterým je nezletilá negativně ovlivňována. Nezletilá je podle znalkyně aktuálně vázána na matku, k otci má negativní vztah, kdy ve svém postoji může být implicitně ovlivňována matkou, resp. matka svůj postoj k otci přenáší na nezletilou. K matce a její nápomoci obnovit vztah otce s nezletilou znalkyně uvedla, že zaznamenala absenci takové nápomoci, že matka je k celé situaci zcela chladná a neposkytuje nezletilé žádnou podporu. Poukázala rovněž na to, že v daném případě lze hovořit o syndromu odcizeného (zavrženého) dítěte a že vztah otce s nezletilou je narušován vleklým sporem rodičů, přičemž ještě v době asistovaného setkávání byl vztah otce s nezletilou popisován jako navázaný a ze strany nezletilé pozitivně sycený. Zdůraznila, že otec o kontakt s nezletilou jeví zájem a že ideální by bylo obnovit vztah za asistence odborníků. K jazykové bariéře znalkyně poznamenala, že řešení shledala v komunikaci v anglickém jazyce, který se nezletilá bude učit ve škole. Zdůraznila, že absence otce v životě dítěte vyvolává do budoucna problémy, které se odrazí v jejích budoucích vztazích, například partnerských. K zprávám o tom, že nezletilá trpí posttraumatickou stresovou poruchou, konstatovala, že sice byla při vypracování posudku limitována, avšak její klinický dojem je takový, že nezletilá je neurotizovaná, spíše než že by se u ní projevovala hluboká psychopatologie. Zdůraznila, že nezletilé dítě potřebuje oba rodiče, vztahy s oběma je třeba pěstovat a kultivovat. Aktuálně neshledala dobrým žádné řešení, neboť jakékoli dopadne na nezletilou. Nedoporučila tedy předat nezletilou do péče otce, neboť by to pro ni bylo traumatizující, a současně navrhovala také zcela nevyloučit matku z života nezletilé.
22. V řízení bylo prokázáno, že matka neučinila žádné kroky k obnově vztahu otce s nezletilou, přičemž k nápravě nepřistoupila ani po opakovaném uložení peněžitých pokut, ani po důrazném varování ohledně případné změny péče o nezletilou, které bylo obsaženo v rozhodnutí městského soudu ze dne 22. 5. 2024 č. j. 19 Co 81/2024-1246 (sub bod 6.). I přes předběžnou vykonatelnost rozsudku odcestovala s nezletilou na Slovensko bez souhlasu otce a relevantního důvodu. Tím otci zabránila v převzetí nezletilé do jeho péče a po zrušení předběžné vykonatelnosti v realizaci styků podle stávající soudní úpravy.
23. Za zásadní považoval městský soud také nerespektování soudních rozhodnutí vydaných Krajským soudem v Prešově a Městským soudem v Košicích, kterými bylo matce nařízeno navrácení nezletilé do České republiky s tím, že jednala bez souhlasu otce a že nejsou splněny podmínky pro jiné rozhodnutí ve smyslu článku 13 písm. a), b) Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.
24. Na základě uvedených skutečností nelze nic namítat proti závěru rozhodujících soudů, že po vydání rozsudku obvodního soudu ze dne 2. 2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304 došlo k zásadní změně poměrů ve smyslu § 909 občanského zákoníku, neboť prokazatelně došlo v důsledku jednání matky k téměř úplnému vyloučení otce ze života nezletilé, což má nepochybně zásadní dopad na její rozvoj. Ústavní soud se po přezkoumání věci ztotožnil se závěrem obecných soudů, že změna péče o nezletilou spočívající v jejím svěření do výlučné péče otce je z aktuálního, ale i dlouhodobého hlediska vhodnějším řešením pro zdravý vývoj nezletilé. Ponechání nezletilé v péči matky by znamenalo vyloučení otce ze života nezletilé, zabránění vybudování jejich vzájemného vztahu a pokračování stávající traumatizace nezletilé matkou. Nezletilá prokazatelně trpí vleklým sporem rodičů, o kterém je informována nepochybně matkou, když s otcem se téměř nestýká, její osobnostní vývoj je tím ovlivněn a je neurotizována. Nezletilá tak přebírá obavy z otce v důsledku jednání matky namísto toho, aby jí matka byla ve styku s ním oporou. Je zřejmé, že setrvání v takovém nezdravém prostředí pro nezletilou, které již nyní vedlo k narušení její psychiky, se jeví z dlouhodobého hlediska jako nevhodné. Ve prospěch otce pak svědčí opravdový zájem o nezletilou, respektování matky jako plnohodnotného rodiče, úmysl nevyloučit matku ze života nezletilé, snaha vyřešit situaci bez nátlaku na nezletilou i to, že odmítavý postoj nezletilé vůči otci není založen na osobních negativních prožitcích s ním. Je zjevné, že nezletilá je ovlivněna negativním postojem matky k otci.
25. Irelevantní je podle Ústavního soudu tvrzení stěžovatelky, že měl být zjišťován názor nezletilé před soudem. Nezletilá byla v době rozhodování obvodního soudu ve věku tří let a v době rozhodování městského soudu ve věku čtyř let. K přání dítěte Ústavní soud již dříve konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Zdůraznil, že rozumová a emocionální vyspělost dítěte je rozhodná i při posouzení související otázky, kdo má přání dítěte zjišťovat - tj. zda tak musí činit obecný soud sám či zda postačí, učiní-li tak obecný soud prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím zástupce. U dětí mladšího věku zpravidla postačí zjistit jeho názor prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka, což obvodní soud v nyní posuzované věci správně učinil [srov. např. nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)].
26. Nutno dodat, že v souvislosti se zjišťováním přání dítěte Ústavní soud rovněž zdůrazňuje, že bylo-li dítě již dříve svěřeno jednomu z rodičů do péče a nově se posuzuje možnost změny výchovných poměrů, je možné, že se rodič, jenž měl dítě dosud v péči, snažil přání dítěte zmanipulovat, přičemž úkolem obecných soudů je tuto manipulaci pokud možno odstínit (viz již shora uvedený nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ).
27. Za správnou považuje Ústavní soud také úpravu styku nezletilé s matkou. Rozhodnutí o asistovaných stycích matky s nezletilou je odůvodněno nerespektováním soudních rozhodnutí matkou. Jen stěží by bylo možné spoléhat na to, že matka by otci nezletilou dobrovolně předávala, když tak prokazatelně dosud nečinila. Uvádí-li matka, že soud nestanovil konkrétní výhled dalšího rozšiřování jejího styku s nezletilou, nelze jí ani v tomto tvrzení přisvědčit. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí jasně vysvětlil, že je především na matce, aby přehodnotila svůj dosavadní postoj, umožnila otci s nezletilou navázat citový vztah a začala jednat v zájmu nezletilé a jejího zdravého psychického i fyzického vývoje, což může ve svém souhrnu vést k nové úpravě péče o nezletilou, například k péči střídavé.
28. Tvrdí-li stěžovatelka, že městský soud pochybil, když nevyhověl její žádosti o odročení jednání, ani v tom jí nelze přisvědčit. Stěžovatelka požádala dne 9. 6. 2025 o odročení jednání z důvodu nemoci, což doložila lékařským nálezem vystaveným všeobecným lékařem v B., podle něhož nebyla schopna cestování na delší vzdálenosti, a byl jí doporučen klidový režim. Dne 10. 6. 2025 pak doručila městskému soudu oznámení o zrušení plné moci udělené advokátovi Mgr. Ciprýnovi, LL. M., s tím, že trvá na své osobní účasti u jednání. Městský soud žádost stěžovatelky o odročení jednání neshledal důvodnou, přičemž jasně a srozumitelně vysvětlil, že stěžovatelka v průběhu řízení činila řadu kroků s cílem zabránit konečnému rozhodnutí, případně alespoň řízení prodloužit. Poukázal přitom na její nedostavování se k vyšetření znaleckým ústavem (z vyšetření dne 14. 11. 2024 se omluvila, termín 2. 1. 2025 neakceptovala, dostavila se až dne 16. 1. 2025). Především však zdůraznil, že stěžovatelka se měla nacházet nikoli na Slovensku, nýbrž v České republice, aby dostála své povinnosti podle rozhodnutí slovenského soudu o vrácení nezletilé zpět do místa svého obvyklého bydliště a umožnila realizaci vykonatelné soudní úpravy styku otce s nezletilou. Respektovala-li by pravomocná rozhodnutí, odpadla by nutnost absolvování dlouhé cesty z B. do P. Za zásadní pak shledal městský soud také vypovězení plné moci právnímu zástupci několik hodin před jednáním dne 11. 6. 2025, a to bez jakéhokoli odůvodnění, což ve svém souhrnu považoval za zřetelné obstrukční jednání. V takovém postupu městského soudu nespatřuje Ústavní soud žádné znaky protiústavního pochybení.
29. Žádné protiústavní pochybení neshledal Ústavní soud ani ve stanovené vyživovací povinnosti, a to tím spíše za situace, kdy stěžovatelka proti výši stanoveného výživného nijak nebrojila ani v odvolání proti rozsudku obvodního soudu, kde bez bližšího upřesnění toliko namítla, že příjmové a majetkové poměry otce nebyly dostatečně zjištěny. Ústavní soud připomíná, že k námitkám uplatněným poprvé až v ústavní stížnosti, se kterými obecné soudy (vinou stěžovatelky) neměly příležitost se vypořádat, Ústavní soud jako k tzv. materiálně nepřípustným nepřihlíží [srov. nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565), usnesení ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 316/20 či usnesení ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2625/22 ]. Totéž se týká námitky, že nezletilá byla v řízení zastoupena nepříslušným opatrovníkem, neboť měla být zastoupena Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
30. Ústavní soud konstatuje, že z rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu vyplývá, že oba uvedené soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly a přihlédly ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházely z judikatury Ústavního soudu a respektovaly závěry tohoto soudu. Přihlédly k nejlepšímu zájmu nezletilé a své závěry pečlivě vysvětlily. Jejich rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladná. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilé při současném respektování práv jejích rodičů. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
31. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
32. O návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti samotné rozhodl v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu