Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele O. D., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 240/2025-151 ze dne 9. 10. 2025, spojené s návrhem na zrušení § 9a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku. Tvrdí, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 1, čl. 3, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; spolu s ústavní stížností navrhl zrušení § 9a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá následující:
3. Stěžovatel se před Obvodním soudem pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvy jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním v rámci věci projednávané obvodním soudem pod sp. zn. 8 T 4/2022. Obvodní soud rozsudkem č. j. 15 C 175/2024-109 ze dne 16. 5. 2025 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do požadavku na zaplacení 490 000 Kč s příslušenstvím a na zveřejnění omluvy v tam uvedeném znění na stránkách vedlejší účastnice žalobu zamítl (výrok II), co do požadavku na poskytnutí omluvy v tam uvedeném znění řízení zastavil (výrok III) a uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelovi náklady řízení (výrok IV).
4. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku II tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli dalších 40 000 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil (výrok I); současně uložil vedlejší účastnici nahradit stěžovatelovi náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 47 012 Kč (ústavní stížností napadený výrok II).
5. Stěžovatel namítá, že nákladový výrok odvolacího soudu vychází z tarifní hodnoty stanovené podle úspěchu žalobce ve věci s částkou 50 000 Kč, přičemž mechanismus tarifní hodnoty pro výpočet úkonu právní služby je nastaven v rozporu s principy spravedlnosti a v rozporu s principem úspěchu ve věci. Podle stěžovatele je § 9a odst. 2 advokátního tarifu, účinný od 1. 1. 2025, diskriminační. Toto ustanovení nepřípustně znevýhodňuje nároky proti státu (podle zákona č. 82/1998 Sb.) oproti zásahům do osobnostních práv, a to navzdory judikatuře Nejvyššího soudu, která tyto újmy považuje za materiálně totožné. Zatímco u osobnostních práv je stanovena minimální tarifní hodnota 65 000 Kč, u nároků proti státu váže odměnu na výši přiznané peněžité náhrady (max. 500 000 Kč), čímž u nízkých částek vede k nepřiměřeně nízké odměně a vytváří paradox, kdy za nižší formu odškodnění (omluva/konstatování porušení) je přiznána vyšší odměna než za peněžitou náhradu.
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
8. Stěžovatel nesouhlasí s náhradově nákladovým výrokem odvolacího soudu. Ústavní soud však v této oblasti postupuje velmi zdrženlivě. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou - tím spíše nepřesahuje-li sporná výše nákladů hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34].
9. Posuzovaná ústavní stížnost vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Rozdíl mezi požadovanou výší odměny za úkon (z tarifní hodnoty 65 000 Kč) a přiznanou odměnou (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) činí 600 Kč (3 700 - 3 100). Stěžovateli byla přiznána odměna za 8 úkonů podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, celkem jde tedy o rozdíl 4 800 Kč (8 x 600), což je zcela zjevně bagatelní částka. Za takové situace není úlohou Ústavního soudu závěry odvolacího soudu týkající se výpočtu náhrady nákladů řízení přehodnocovat (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2/25
ze dne 12. 6. 2025, body 24 a 29). Pokud měl stěžovatel za to, že otázka nákladů řízení přes svou nízkou hodnotu přesahuje jeho vlastní zájmy, bylo na něm, aby tento přesah konkrétně vysvětlil a doložil (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24
ze dne 8. 4. 2025, bod 31), což neučinil.
10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
11. Návrh na zrušení § 9a odst. 2 advokátního tarifu, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu