Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1866/2025-281 ze dne 26. 9. 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 24. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí.
2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Třebaže byla již navrhovatelka mnohokrát opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3276/07 , sp. zn. III. ÚS 695/08 , sp. zn. I. ÚS 2360/08 , sp. zn. IV. ÚS 9/11 , sp. zn. III. ÚS 1442/16 , sp. zn. I. ÚS 2250/17 , sp. zn. III. ÚS 1878/17 , sp. zn. IV. ÚS 2236/17 , sp. zn. III. ÚS 2401/18 ), je zřejmé, že ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce pravidlo, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Proto není nutné trvat na tom, aby se stěžovatelce dostalo vždy nového a stále stejného poučení - naopak by se jednalo o samoúčelný formalismus.
4. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2025
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj