Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Lucií Řehákovou, advokátkou, se sídlem Drůbežní trh 89/1, Ivančice, proti výrokům II. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2021 č. j. 21 Co 171/2020-414, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na údajné porušení svého ústavně zaručeného práva, a to v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zrušení shora citovaných výroků usnesení obecného soudu.
2. Stěžovatelka, zletilá studentka vysoké školy, podala na žalovaného Jiřího P. /jedná se o pseudonym/ (svého otce), vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem, žalobu o zvýšení výživného. Krajský soud v Brně rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 21 Co 171/2020-414 ze dne 10. 9. 2021 ve výroku II. tak, že se mění výrok IV. rozsudku soudu prvého stupně tak, že je žalovaný povinen zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 18 193,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně stěžovatelky a ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně stěžovatelky.
3. Zásah do výše uvedených garantovaných základních práv a svobod ze strany Krajského soudu v Brně vyplývá dle stěžovatelky z jeho postupu, když změnil a určil novou výši nákladového výroku prvoinstančního soudu za použití zrušené tzv. "přísudkové vyhlášky", a odůvodnil tento postup aplikací ust. § 136 o.s.ř. Dle stěžovatelky není pravda, že v daném případě nelze zjistit výši jejího nároku na náhradu nákladů řízení. Prvoinstanční soud stanovil výši nároku správně za použití platné vyhlášky, a náležitě to odůvodnil ve svém rozsudku.
4. Stěžovatelka se závěrem krajského soudu, týkajícím se náhrady nákladů řízení, nesouhlasí. Zejména uvedla, že ač jí žalovaný vždy řádně a včas hradil soudem stanovené výživné, nikdy jí sám od sebe výživné nezvýšil a svého nároku se musela domáhat soudní cestou. V soudních sporech před opatrovnickými soudy i v daném občanskoprávním sporu musela stěžovatelka opakovaně čelit protinávrhům žalovaného na snížení nebo zrušení výživného, neopodstatněným tvrzením ohledně svého chování vůči žalovanému, jež označoval za jednání v rozporu s dobrými mravy, i když to byl právě žalovaný, který byl za incident v únoru r.
2015, jemuž byla stěžovatelka coby nezletilá přítomna, trestněprávně odsouzen. Navíc jí tímto jednáním prý způsobil psychické následky, kvůli kterým mu byl předběžným opatřením zakázán styk s ní. Dosavadní chování žalovaného vůči stěžovatelce proto nelze považovat za zodpovědné. Dle stěžovatelky Krajský soud v Brně řádně neodůvodnil, z jakého důvodu považuje právní úkony zástupkyně stěžovatelky ve tři roky probíhajícím občanskoprávním soudním sporu za právně nenáročné. Uvedl pouze, že daný druh věci - úprava výživného a zrušení vyživovací povinnosti nejsou právně, ani skutkově složitá.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není další revizní instancí v systému obecného soudnictví, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z toho vyplývá, že je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, jestliže soudy nepostupují v souladu s ústavním pořádkem, zejména hlavou pátou Listiny základních práv a svobod. Výše uvedené platí tím spíše, napadá-li stěžovatel pouze výrok o náhradě nákladů soudního řízení, a předmětná částka se blíží částce bagatelní. Ústavnímu soudu do rozhodování o nákladech řízení "zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod" - srov. např. nález ze dne 12. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 1531/07
. Ústavní soud proto posuzoval pouze to, zda rozhodnutí soudu týkající se toliko otázky náhrady nákladů řízení neobsahuje "prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti" (nálezy ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 a ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. I. ÚS 800/06 ), popř. zda nedošlo k extrémnímu excesu v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona.
6. Při rozhodování o náhradě nákladů je vždy na místě přihlédnout ke specifickým okolnostem věci. Krajský soud v Brně v napadeném usnesení mimo jiné uvedl, že považuje stanovenou výši odměny za zastupování stěžovatelky za neúměrnou a nespravedlivou s přihlédnutím k individuálním okolnostem sporu. Ač obecně nelze aplikaci advokátního tarifu v dané věci vyloučit, není však vhodné takto postupovat mechanicky ve všech případech. V právních závěrech krajského soudu, posuzuje-li se odůvodnění napadeného rozsudku jako celek, nelze shledat nic neústavního. Stěžovatelka má sice na charakter sporu jiný názor, to však nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Ústavní soud opakuje, že navzdory představám účastníků řízení a jejich právních zástupců nemůže fungovat jako další instance v rozhodování o nákladech řízení a suplovat tak funkci obecných soudů.
7. Jen jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že pokud by se věcí zabýval meritorně, nevyhnul by se přezkumu zjištění obecných soudů ohledně tarifní hodnoty sporu. Stěžovatelka se domáhala zvýšení výživného o 3 500 Kč měsíčně. Na věc lze tedy zřejmě také nahlížet tak, že předmětem sporu bylo měsíční plnění uvedené částky a ve smyslu § 8 odst. 2 advokátního tarifu by tedy tarifní hodnota sporu byla 210 000 Kč. Vedlejší účastník řízení se pak domáhal zrušení vyživovací povinnosti, což je pravděpodobně možno považovat za plnění penězi neocenitelné. Dále by se musel zvažovat zjištěný poměr úspěchu ve věci. Výše uvedené je však řečeno jen pro úplnost, Ústavní soud se těmito otázkami meritorně ve vztahu k danému případu nezabýval.
8. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu