Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci stěžovatele J. B., t. č. ve Věznici Karviná, právně zastoupeného JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem se sídlem Antonína Slavíka 7, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. 6 To 40/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítal porušení čl. 7 odst. 2 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 48 T 6/2005 a nově rozhodnuto tak, že se zamítá návrh stěžovatele na upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve výměře 6,5 roku.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje plnohodnotný výkon trestu a diskvalifikuje jej z možnosti obdržet kvalitní lékařskou péči, kterou při svém rakovinovém onemocnění zcela nezbytně potřebuje.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Tak je tomu i v daném případě.
Rozhodnutí soudu o upuštění od výkonu trestu má fakultativní charakter a posouzení podmínek tohoto institutu náleží plně do pravomoci obecných soudů, které musí vzít v úvahu závažnost nemoci, její stádium a průběh, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči, jakož i délku nevykonaného trestu. Obecné soudy na základě řádně provedených důkazů, k nimž se měl stěžovatel možnost vyjádřit, vyhodnotily ústavně souladným způsobem stav stěžovatele a zákonem předpokládaným způsobem rozhodly o jeho návrhu. Ústavní soud v rozhodování vrchního soudu neshledal žádné prvky libovůle, rozhodnutí je náležitě odůvodněno, a Ústavní soud proto neměl žádného důvodu do jeho rozhodování zasahovat.
Pokud by se zdravotní stav odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody zhoršil natolik, že by nebylo možno ve výkonu trestu pokračovat nebo by nebylo možno chorobu odsouzeného v podmínkách výkonu trestu léčit, trestní řád umožňuje soudu, aby na tuto situaci adekvátním způsobem reagoval (viz § 325 a § 327 odst. 4 trestního řádu). Stěžovatel tak není zbaven svého práva být chráněn před jednáním, které nese znaky nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání v případě, že se jeho zdravotní stav zhorší nebo se ukáže být natolik vážným, že výkon trestu pozbývá svého účelu. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu