Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného advokátkou Mgr. Evou Doložílkovou, LL.M., sídlem Slepá 85/5, Šestajovice, proti výroku I písm. a) a písm. b) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 105/2025-1024 ze dne 26. 6. 2025, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a J. M. a nezletilé N. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové označenému v návětí, konkrétně proti výroku, jímž bylo stěžovateli zpětně stanoveno výživné, a výroku o tzv. dlužném výživném.
2. Původně bylo výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové v roce 2017 ve výši 4 500 Kč měsíčně; rozsudkem odvolacího soudu bylo výživné sníženo na 4 000 Kč měsíčně. V roce 2024 zvýšil okresní soud výživné na částku 10 000 Kč měsíčně zpětně ode dne 1. 9. 2021 a dopočítal stěžovateli dlužné výživné ve výši 234 000 Kč, které po započítání částek vynaložených stěžovatelem nad rámec hrazeného výživného snížil na 212 000 Kč. K odvolání stěžovatele krajský soud toto zpětné zvýšení moderoval tak, že ode dne 1. 9. 2021 zvýšil výživné na částku 8 000 Kč a ode dne 1. 9. 2022 na částku 10 000 Kč, přičemž adekvátně snížil i dlužné výživné na částku 170 400 Kč.
3. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu zaručeného zejména čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku také k porušení jeho práva na rodinný život a na péči o děti garantovaného čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.
4. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především na nález
sp. zn. I. ÚS 1760/24
ze dne 25. 9. 2024, v němž bylo konstatováno, že výživné nemá být zpětně přiznáno v každém případě automaticky. Základní podmínkou zpětného zvýšení výživného je, že skutečně v minulosti došlo ke změně poměrů. Při zpětném zvyšování výživného musí soudy pečlivě přihlížet ke všem skutkovým okolnostem.
5. Dle stěžovatele soudy obou stupňů bez jakéhokoli zkoumání automaticky ztotožnily změnu poměrů s nástupem nezletilé do šesté třídy, tedy na druhý stupeň základní školy. Dle stěžovatele tím však nedošlo k zásadnímu navýšení nákladů na aktivity nezletilé, které by odůvodňovalo navýšení výživného o 150 %.
6. Stěžovatel dále nesouhlasí se zpětným zvýšením výživného v kontextu toho, že svou vyživovací povinnost plnil nejen prostřednictvím výživného, nýbrž také přímým hrazením dalších potřeb nezletilé, včetně spoření formou investic.
7. Nakonec stěžovatel také namítá, že stanovením dlužného výživného ve výši více než 170 000 Kč krajský soud v podstatě stěžovateli ze dne na den de facto znemožnil výkon jeho rodičovské odpovědnosti. Výkon rodičovské odpovědnosti stěžovatele je totiž tímto redukován toliko na plnění vyživovací povinnosti formou hrazení výživného, a nezahrnuje možnost spolurozhodování stěžovatele o potřebách nezletilé a jejich úhradě.
8. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ta byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.
9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
10. Rozhodování v citlivých rodinných věcech musí zůstat doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Úkolem Ústavního soudu je pouze posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů skutečně odpovídají nejlepšímu zájmu zúčastněných dětí, zda si soudy za tímto účelem obstaraly dostatek potřebných důkazů a zda svá rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily (viz např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 2423/24
ze dne 21. 5. 2025,
sp. zn. I. ÚS 1708/14
ze dne 18. 12. 2014 či
sp. zn. III. ÚS 2396/19
ze dne 29. 10. 2019).
11. Ústavní soud již ve své judikatuře postavil na jisto, že výživné, resp. jeho zvýšení, se coby nárok samotného dítěte při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení. Výživné je totiž nárokem nezletilé, které nesmí být přičítáno k tíži, že rodič, v jehož péči se nezletilá nachází, nepodal návrh na zvýšení výživného u soudu bezprostředně po změně poměrů na straně nezletilé, ale až s určitým odstupem od tohoto okamžiku. Zpětné přiznání výživného by dle judikatury mělo být pravidlem, avšak zůstává prostor pro výjimečné zpětné nepřiznání výživného na základě individuálních okolností a poměrů na straně povinného rodiče, nezletilého či druhého rodiče (srov. nálezy
sp. zn. I. ÚS 1760/24
a
sp. zn. I. ÚS 871/24
, oba ze dne 25. 9. 2024).
12. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že prokázána musí být nejen existence změny poměrů a odůvodněných potřeb na straně dítěte, ale je třeba, aby se soudy zabývaly i možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného (zohlednit lze např. také zdravotní stav povinného, ztrátu zaměstnání, existenci dalších vyživovacích povinností, plnění nad rámec výživného, aj.) a s ohledem na tato zjištění stanovily odpovídající částky výživného (srov. usnesení
sp. zn. I. ÚS 414/25
ze dne 13. 8. 2025).
13. Přesně to však krajský soud v napadeném rozsudku udělal. Výživné nezvýšil "automaticky", jak uvádí stěžovatel, pouze na základě nástupu nezletilé na druhý stupeň základní školy, nýbrž situaci posoudil ve světle všech provedených důkazů, jimiž zjišťoval majetkové poměry obou rodičů nezletilé a náklady na různé aktivity nezletilé. Z dlužného výživného následně odečetl několik částek vynaložených stěžovatelem nad rámec hrazeného výživného, včetně příspěvků na různé kurzy nezletilé, kapesného, či částek vložených na spořicí účet nezletilé. Krajský soud pouze odmítl odečíst částku 110 000 Kč, kterou stěžovatel vložil nezletilé na investiční účet, což ale srozumitelně zdůvodnil tím, že nelze určit, kdy a jaká částka bude z takového účtu nezletilé k dispozici.
14. Krajský soud vzal při svém rozhodování v úvahu požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu, který v nálezu
sp. zn. I. ÚS 1760/24
uvedl, že při rozhodování o výživném je legitimní zvažovat i platby povinného rodiče nad rámec do té doby určeného výživného a následně je hodnotit optikou odůvodněných potřeb a přihlížet k nim při určování výše případného nedoplatku.
15. Ústavní soud proto uzavírá, že krajský soud své rozhodnutí zdůvodnil dostatečně podrobným a ústavně konformním způsobem, a proto jeho rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele.
16. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu