Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele V. T., t. č. Věznice Kuřim, zastoupeného advokátem Mgr. Vladimírem Partlem, sídlem Kopečná 987/11, Brno 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 544/2025-1281 ze dne 6. 8. 2025, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 64/2025-1198 ze dne 11. 3. 2025, a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 3 T 9/2024-1150 ze dne 30. 9. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za uvedený přečin a sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem městského soudu č. j. 5 T 18/2022-163 ze dne 27. 1. 2022, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl stěžovateli podle § 73 odst. 1, 4 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena či funkce prokuristy právnické osoby, včetně zákazu zastupování na základě plné moci, příkazní smlouvy či jiného právního jednání umožňujícího jednat za právnickou osobu na dobu čtyřiceti osmi měsíců.
2. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodné.
3. Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl. Uvedl především, že stěžovatel v dovolání vznesl stejné námitky, které uplatnil již v průběhu trestního řízení, přičemž se soudy obou stupňů s argumentací stěžovatele řádně vypořádaly. Nejvyšší soud neshledal žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé. Podle Nejvyššího soudu odvolací soud rozhodl správně, když zamítl odvolání proti rozsudku městského soudu, kterým došlo k uložení souhrnného trestu, neboť pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky.
4. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá porušení principů právního státu dle čl. 1 Ústavy České republiky.
5. Stěžovatel tvrdí, že učiněná skutková zjištění městského a odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, jelikož nejsou hodnoceny ve vzájemném souladu a komplexně. Stěžovatel nesouhlasí se závěry soudů, že svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Rovněž nemá za prokázané, že by v rozhodné době byl osobou, která řídila spol. X, resp. osobou vykonávající rozhodnutí za samotnou společnost. Stěžovatel dále namítá nedůvodné neprovedení navrhovaného důkazu. Konečně podle stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky k uložení souhrnného trestu.
6. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ta byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
9. V této věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky v postupu obecných soudů neshledal. Úkolem Ústavního soudu není přehodnocovat skutkové závěry trestních soudů, ledaže jde o mimořádné případy extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním. Zjištění skutkového stavu je primárně úkolem soudu prvního stupně, přičemž jeho pochybení může za stanovených podmínek zhojit soud odvolací či dovolací (srov. znění § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu). Ústavní soud není čtvrtou instancí, natož instancí, která by měla krom excesů přehodnocovat skutkové závěry trestních soudů.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, které uváděl již v odvolání a dovolání. Jeho námitky zůstávají v rovině polemiky s tím, jak obecné soudy vyhodnotily provedené důkazy. Všem těmto námitkám se už každý z dotčených soudů podrobně věnoval a své závěry vždy přesvědčivě odůvodnil. Protože se námitky stěžovatele opakují, Ústavní soud vyšel zejména z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, který shrnul, že mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními i přijatými právními závěry existuje logická návaznost (bod 17 napadeného usnesení Nejvyššího soudu).
Ústavní soud souhlasí rovněž s argumentací Nejvyššího soudu ohledně neprovedení důkazního návrhu stěžovatele. Neakceptaci dalších návrhů na doplnění dokazování obecné soudy řádně odůvodnily (bod 4 a 5 napadeného usnesení odvolacího soudu, bod 27 napadeného rozsudku městského soudu) a jejich závěr je rovněž ústavně přijatelný. Nejvyšší soud rovněž podrobně a přesvědčivě odůvodnil, proč bylo možné stěžovateli uložit souhrnný trest (body 24 až 30 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatel přitom nepřináší tvrzení, která by svědčila o excesu ze strany některého z dotčených soudů.
11. Žádné základní právo stěžovatele porušeno nebylo. Ústavní soud proto z uvedených důvodů odmítl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu