Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem, sídlem Kratochvílova 624/43, Přerov, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. května 2012 sp. zn. 0 Nt 820/2011, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. dubna 2014 sp. zn. 2 Nt 1151/2014, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2014 sp. zn. 8 To 198/2014, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015 sp. zn. 11 Tdo 181/2015, spojené s návrhem na zrušení 1) § 283 až 287 a § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 2) nařízení vlády č. 3/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, 3) § 2 písm. d), § 5 odst. 5, § 15 písm. e), § 24 odst. 1 písm. a), § 24a, § 24b a § 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, 4) zákona č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, 5) vyhlášky č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, a 6) vyhlášky č. 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Prostějově jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Jak stěžovatel uvádí, v souvislosti s postupem orgánů veřejné moci vůči své osobě již činil nespočet podání, včetně čtyř ústavních stížností, stížností k soudním orgánům Evropské unie, jakož i k Evropskému soudu pro lidská práva, vždy bez úspěchu. Přesto je nadále přesvědčen, že jeho jednání spočívající ve výrobě drog postrádá znak protiprávnosti, neboť je nevyrábí pro účely toxikomanie, nýbrž cíle léčebné a vědecké. Namísto toho, aby byla jím prováděnému bádání poskytnuta ochrana, jsou na jeho výzkumnické farmě opakovaně prováděny konfiskace. Dle stěžovatele je výroba omamných a psychotropních látek tak, jak ji prováděl, společensky prospěšnou činností, a v tomto směru by měl být aplikován § 31 trestního zákoníku o vyloučení trestnosti činu pro přípustné riziko. Soudy je mu vytýkáno, že k výrobě předmětných látek neměl povolení, čímž je ovšem přehlíženo, že stěžovatel se snažil takové povolení získat, ale nebylo mu to umožněno. Soudy nechápou jeho odbornou erudici, neuvědomují si léčebné účinky daných látek. Přitom bylo v jeho schopnostech vyrábět ve velkých objemech a exportovat do celého světa. Pokud je tomu bráněno, dochází k miliardovým škodám ve vztahu k jeho osobě i zdravotnictví jako celku. Dále pak stěžovatel obšírně rozporuje celkové nastavení drogové politiky v České republice, když se domnívá, že represe v této oblasti je kontraproduktivní a chrání jen zájmy farmaceutických firem.
3. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 až 5, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 3, čl. 15 odst. 1 a 2, čl. 17, čl. 20 odst. 1, čl. 23, čl. 26 odst. 1, čl. 27 odst. 1, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38, čl. 39 a čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí napadená ústavní stížností. Zároveň navrhuje zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů, resp. jejich jednotlivých ustanovení.
8. Nutno říci, že obecné soudy se se stěžovatelovými námitkami pečlivě a přesvědčivě vypořádaly, a již mu opakovaně vysvětlily, že jeho svérázné názory o legálnosti jeho počínání jsou zcela nesprávné. V tomto směru lze na obsah jejich rozhodnutí plně odkázat (srovnej např. str. 10 a násl. usnesení Nejvyššího soudu). Odkázat lze ostatně i na usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 664/12
, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta stěžovatelova ústavní stížnost proti rozhodnutím v dřívější stěžovatelově věci, ve které byl odsouzen pro obdobnou protiprávní činnost, přičemž vznášel obdobné námitky. I pokud stěžovatel provozuje určitou léčebnou činnost, nemění to nic na nelegálnosti zpracovávání látek do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, kdy je porušován zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovatelného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Možno podotknout, že takovéto ohrožení je zjevné ve stěžovatelově případě tím spíše, že tento dle vlastních slov usiloval o velkovýrobu s exportem "do celého světa".
9. Těžiště stěžovatelovy argumentace se nadto do značné míry pohybuje v rovině polemiky s mírou legálnosti výroby a držení omamných a psychotropních látek, která je obecně stanovena v České republice příslušnými platnými právními předpisy. Úvahy de lege ferenda přitom referenční měřítko ústavněprávního přezkumu nepředstavují. Ústavní soud nemůže být rozsuzovatelem diskusí politického a odborného charakteru. Nastavení trestněprávní politiky v tomto směru je věcí zákonodárce.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti zjevně neopodstatněný.
11. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojené návrhy na zrušení právních předpisů, resp. jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2016
Josef Fiala v.r.
předseda senátu