Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2024 č. j. 4 As 34/2024-41, a s ní spojeném návrhu na zrušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2024 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Spolu s ústavní stížností spojuje návrh na zrušení zákona o advokacii. Stěžovatelka také tvrdí, že dne 23. 11. 2024 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
2. Ústavní stížnost nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, tedy stěžovatelka není zastoupena advokátem a podává blanketní ústavní stížnost (viz § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 a § 34 odst. 1 téhož zákona a contrario). Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně, v desítkách případů obrací s obdobnými návrhy, přestože o náležitostech kvalifikovaného podání již byla mnohokrát poučena.
3. Ústavní soud stěžovatelku v této věci nevyzýval k odstranění vad, protože náležitosti řádného podání jsou jí již dobře známy (např. v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. II. ÚS 1159/24
Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vad, a sama uváděla, že o určení advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem požádala Českou advokátní komoru). Vyčkával však na případné rozhodnutí České advokátní komory o její žádosti o určení advokáta. Učinil tak, ačkoli v jiných věcech za obdobných situací s odkazem na obstrukční charakter podání stěžovatelky její ústavní stížnosti odmítl pro neodstraněné vady bez dalšího, aniž jakkoli vyčkával na rozhodnutí o žádosti o určení advokáta či stěžovatelku k odstranění vad zvlášť vyzýval (viz např. usnesení ze dne 12.
12. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2808/24 , ze dne 13. 12. 2024 sp. zn. II. ÚS 2409/24 , ze dne 26. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 513/25 či ze dne 17. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 1073/25 ). I v této věci totiž stěžovatelka podala žádost o určení advokáta až před skončením dvouměsíční lhůty (dne 22. 11. 2024) k podání ústavní stížnosti (podle žádosti přiložené k ústavní stížnosti bylo napadené rozhodnutí stěžovatelce doručeno již dne 1. 10. 2024).
4. Stěžovatelka přesto dosud, po více než půl roce vady podání neodstranila. Neposkytla ani žádná jiná vyjádření. S ohledem na zřejmou vědomost stěžovatelky o náležitostech podání a postupů Ústavního soudu v obdobných věcech nebylo nutné stěžovatelku na nyní probíhající řízení jakkoli dále upozorňovat či stanovovat dodatečnou lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti. Ústavní soud k tomu stěžovatelce poskytnul dostatečný prostor.
5. Ústavní soud proto za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Akcesorický návrh stěžovatelky na zrušení zákona podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Z důvodu uvedeného návrhu a s přihlédnutím k dikci návětí § 43 odst. 2 tohoto zákona Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl v senátu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu