Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Energie - stavební a báňská a. s., sídlem, Vašíčkova 3081, Kladno zastoupené JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 14 To 396/2025 ze dne 26. 8. 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítá porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ("Ústava").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je stíhána pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se měla stěžovatelka dopustit (spolu s dalšími obviněnými) - velmi zjednodušeně řečeno - tím, že do účetnictví a daňových přiznání k dani z přidané hodnoty ("DPH") a k dani z příjmů právnických osob ("DPPO") za roky 2011, 2012 a 2014 v úmyslu zkrátit daň, zahrnovala fiktivní faktury o přijatých zdanitelných plněních od dodavatele obchodní společnosti LM-SERVIS s. r. o., ačkoli jim bylo známo, že předmět plnění se neuskutečnil, a faktury budou použity pouze k ovlivnění daňové povinnosti, čímž způsobili státu škodu v celkové výši 58 603 000 Kč.
3. V rámci trestního řízení bylo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ("policejní orgán"), č. j. KRPS-307539-319/TČ-2021-010082 ze dne 6. 4. 2023 rozhodnuto podle § 79g odst. 1 ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatelky ve výši 58 603 000 Kč, a to jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.
4. Usnesením policejního orgánu č. j. KRPS-307539-684/TČ-2021-010082 ze dne 26. 6. 2025 (v pořadí třetím) nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, protože nepominuly důvody, pro které byla věc zajištěna. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Vyložil, že stěžovatelka je stále stíhána, přičemž předmětem dokazování je zejména to, zda docházelo k reálnému plnění ze strany společnosti LM-SERVIS, s. r. o. stěžovatelce či nikoli. Výhrady k hodnocení výpovědí jednotlivých obviněných a svědků nevyvrací podezření, že fakturovaná činnost nebyla vykonávána. Novou skutečností je podle krajského soudu stěžovatelkou doložený znalecký posudek Ing. Černíka ze dne 15. 4. 2025, který upozorňuje na nedostatky předchozího posudku Ing. Novákové ze dne 24. 8. 2022, zejména, že nebylo ověřeno, zda faktury společnosti LM-SERVIS, s. r. o. byly zahrnuty do zdanitelných výnosů a daňových přiznání.
5. Stěžovatelka především namítá, že krajský soud své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a nevypořádal se s její argumentací, že v souvislosti s fakturami vystavenými společností LM-SERVIS s. r. o. nemohlo dojít ke krácení daní, neboť faktury byly stěžovatelkou uhrazeny, řádně zaúčtovány a zahrnuty do jejích daňových přiznání a dodavatel odpovídající DPH přiznal a odvedl. Zachována tak byla daňová neutralita i daňová vyváženost, stěžovatelka přitom ze zahrnutí těchto faktur do přiznání k DPH a DPPO nezískala žádný majetkový prospěch a závěry předložené znaleckým posudkem Ing. Černíka, z něhož její argumentace vychází, krajský soud ani věcně nezohlednil.
6. Dále stěžovatelka namítá, že soud neodůvodnil, proč považuje zajištěné prostředky za výnos z trestné činnosti či náhradní hodnotu, a nevyčlenil rozdíly mezi částkou 37 660 000 Kč, která měla podle krajského soudu souviset s jejím jednáním, a zbývající částkou 20 943 000 Kč, která měla být spojená s jednáním jiných obviněných. Konečně vytýká krajskému soudu, že neposuzoval přiměřenost zajištění z pohledu délky jeho trvání přesahující dva a půl roku, výši zajištěné částky a skutečnosti, že jí v důsledku nemožnosti s prostředky nakládat vzniká kontinuální majetková újma v řádech milionů korun.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře vymezil ústavněprávní požadavky, které musí orgány činné v trestním řízení respektovat při rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů. Takové rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny), nesmí představovat projev svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být řádně, přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Současně je nezbytné, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému trestním řádem, jímž není pouze řádné objasnění trestné činnosti a spravedlivé potrestání pachatelů, ale rovněž snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 2485/13
ze dne 2. 12. 2013).
10. Z povahy majetkových zajišťovacích institutů jakožto preventivních opatření plyne, že jejich aplikace se nutně odehrává v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty ohledně budoucího vývoje a konečných závěrů trestního řízení. Závěr o tom, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, byly k jeho spáchání použity nebo představují výnos z trestné činnosti, proto nemusí být v této fázi plně hodnověrný ani konečný. Ústavně postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti takového závěru (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2475/08
ze dne 28. 11. 2008,
sp. zn. I. ÚS 1758/12
ze dne 23. 10. 2012,
sp. zn. IV. ÚS 434/17
ze dne 30. 11. 2017). K tomu je třeba dodat, že nejde o závěr konečný a dalším šetřením může být vyvrácen. Je proto povinností orgánů činných v trestním řízení průběžně vyhodnocovat, zda zajištění majetkových hodnot nadále trvá, a jakmile jeho důvody pominou, zajištění zrušit nebo odpovídajícím způsobem omezit.
11. Ústavní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí předestřeným ústavněprávním požadavkům dostojí. Jde-li o stěžejní námitku stěžovatelky, podle níž se krajský soud nedostatečně vypořádal s její argumentací založenou na zachování daňové neutrality ve vztahu k DPH, krajský soud se s ní vypořádal implicitně. Vyšel totiž z toho, že na základě dosavadních zjištění není postaveno najisto, zda faktury společnosti LM-SERVIS s. r. o. byly skutečně zahrnuty do zdanitelných výnosů a odpovídajících daňových přiznání, jak stěžovatelka - mimo jiné s odkazem na znalecký posudek Ing. Černíka - tvrdí. Krajský soud zároveň uvedl, že nebudou-li závěry jednoho či druhého znalce potvrzeny dalšími důkazy, nezbývá než nechat přezkoumat posudky obou znalců.
12. Nadto Ústavní soud zdůrazňuje, že i kdyby bylo možné argumentaci stěžovatelky ohledně absence újmy státu na DPH přisvědčit, nijak tím nereaguje na to, že byla obviněna také ze zkrácení daňové povinnosti na DPPO (což Ústavní soud ověřil z vyžádaného usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. KRPS-307539-319/TČ-2021-010082 ze dne 13. 4. 2023). Ve vztahu k tomuto obvinění není její argumentace o daňové neutralitě použitelná a nijak jej nezpochybňuje.
13. Pokud jde o námitku rozdílu mezi částkou, která má představovat škodu způsobenou samotnou stěžovatelkou, a celkovou výší zajištěných peněžních prostředků zahrnující i možnou škodu dalších spoluobviněných, i s touto námitkou se krajský soud adekvátně vypořádal, byť převážně odkazem na předchozí rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že zajištění v trestním řízení mohou podléhat majetkové (i nemajetkové) hodnoty bez ohledu na to, zda je jejich vlastník trestně stíhán. Skutečnost, že se vlastník na trestné činnosti nepodílel, popřípadě že se nepodílel na vzniku škody, není z hlediska relevance zajištění rozhodná (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 2351/24
ze dne 21. 1. 2025, bod 41). Jestliže tedy krajský soud shledal důvodné podezření, že prostředky pocházející z daňové trestné činnosti spoluobviněných procházely přes účty stěžovatelky a došlo k jejich "smísení" s prostředky získanými legálně (a to i v období před vznikem její případné trestní odpovědnosti), a z tohoto důvodu považoval za nutné zajistit peněžní prostředky v celé výši, neshledává Ústavní soud takový postup protiústavním.
14. Argumentuje-li stěžovatelka, že zajištění trvá více než dva a půl roku a že je v takovém případě posuzovat přiměřenost zajištění přísněji, lze jí obecně přisvědčit v tom, že s prodlužující se dobou trvání zajištění roste intenzita zásahu do vlastnického práva a tomu musí odpovídat i síla důvodů pro jeho další trvání. Přiměřenost zajištění z časového hlediska však nelze hodnotit izolovaně, nýbrž vždy ve vazbě na konkrétní okolnosti daného případu. Z judikatury Ústavního soudu nevyplývají žádné pevné lhůty, do nichž by muselo být vydáno meritorní rozhodnutí, ani okamžik, od něhož by bylo možné délku zajištění automaticky považovat za nepřiměřenou (srov. nález
sp. zn. I. ÚS 2350/24
ze dne 9. 10. 2024, body 23 až 30).
15. V projednávané věci krajský soud přiměřenost zajištění s ohledem na uplynulou dobu posoudil ústavně konformním způsobem. Pro Ústavní soud je rozhodující, že krajský soud jasně a předvídatelně vymezil, kdy bude možné o zrušení zajištění rozhodnout, konkrétně po vypracování revizního znaleckého posudku. Nejde tedy o situaci, kdy by soud pouze mechanicky odkazoval na předchozí rozhodnutí, nýbrž o případ, kdy - vědom si délky zásahu - nastínil další procesní vývoj věci a zohlednil časové souvislosti. Současně krajský soud poukázal na možnost zmírnění dopadů zajištění, neboť podle § 79g odst. 2 trestního řádu se může dotčená osoba obrátit na orgány činné v trestním řízení s návrhem na povolení konkrétního úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty.
16. Důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti krajský soud opřel o konkrétní skutečnosti, zejména o obsah výpovědi bývalého jednatele společnosti LM-SERVIS s. r. o., o zjištění učiněná v trestní věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 7 T 44/2022 a o absenci písemných podkladů k činnosti tohoto jednatele ve vztahu ke stěžovatelce. Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě zákona (§ 79a a § 79g trestního řádu), příslušným orgánem činným v trestním řízení (což stěžovatelka ani nerozporuje) a nelze je považovat za projev svévole
17. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu