Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 3278/24

ze dne 2024-12-19
ECLI:CZ:US:2024:2.US.3278.24.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Eduarda Hubla, zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem, sídlem nám. Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. listopadu 2024 sp. zn. 10 Co 941/2024, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., sídlem Evropská 663/132, Praha 6 - Dejvice, a České průmyslové zdravotní pojišťovny, sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného usnesení, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne, že stěžovatel napadá rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 6. 5. 2014 č. j. 067 EX 158/24-48, a věc vrácena soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci.

5. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovém prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

6. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Krajský soud v Plzni zrušil rozhodnutí soudního exekutora a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá opět ve stadiu řízení před soudním exekutorem, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (obdobně srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 993/15

či sp. zn.

IV. ÚS 2231/21

).

7. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele předčasná, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem samostatného ústavního přezkumu podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nutno také podotknout, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v nyní posuzované věci neshledal.

8. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Plzni povinnost nahradit mu náklady řízení, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti, a proto byl taktéž odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2024

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj