Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Martina Smolka a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem, sídlem Pod Hybšmankou 2818/3, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025 č. j. 12 To 289/2025-242, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení obecného soudu. Podle jeho názoru jeho vydáním soud porušil jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že obžaloba ze dne 24. 9. 2025 viní stěžovatele ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství.
3. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Mělníku ("okresní soud") ze dne 25. 7. 2025 z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) tr. ř. Usnesením Okresního státního zastupitelsví v Mělníku ze dne 30. 7. 2025 bylo rozhodnuto, že důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu nadále netrvá. Dne 1. 10. 2025 okresní soud vydal usnesení, kterým nahradil vazbu stěžovatele dohledem probačního úředníka, předběžným opatřením zákazu styku s poškozenými a přijetím jeho písemného slibu a propustil jej na svobodu. Proti usnesení podala stížnost státní zástupkyně.
4. Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že stěžovatele ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. Soud nepřijal písemný slib stěžovatele a vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka s uložením předběžného opatření.
5. Připomíná, že dne 4. 9. 2025 podal žádost o propuštění z vazby. Usnesením ze dne 22. 9. 2025 č. j. 1 Nt 101/2025-32 okresní soud stěžovatele propustil z vazby na svobodu, s tím, že vazbu nahradil dohledem probačního úředníka, uložil mu povinnost zákazu styku s poškozenými a přijal jeho písemný slib. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce. Krajský soud usnesením ze dne 14. 10. 2025 č. j. 13 To 227/2025-81 napadené usnesení zrušil. Stížnostní soud uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a muselo být zrušeno s ohledem na aktuální fázi trestního řízení, v němž byla dne 27. 9. 2025 podána obžaloba. Stěžovatel namítá, že se nedozvěděl, zda jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu byla důvodná nebo nedůvodná.
6. Stěžovatel dále namítá, že ve fázi, kdy byl brán do vazby, nebyl zastoupen advokátem. Jako důvody vazby soud uvádí především odkazy na trestní minulost stěžovatele. Stěžovatel má řadu výhrad k úvahám soudu o dosavadních skutkových zjištěních, zejména k výpovědím svědků. Soud navíc používá formulace, z nichž stěžovatel dovozuje, že zjevně nectí zásadu presumpce neviny.
7. Stěžovatel žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud předně konstatuje, že je při svém rozhodování vázán petitem ústavní stížnosti. V něm stěžovatel navrhuje zrušení rozhodnutí o dalším trvání vazby. Nynější přezkum Ústavního soudu se tak zaměřuje na rozhodování o dalším trvání vazby podle ustanovení § 72 tr. ř. K námitkám směřujícím proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které se na rozhodování o ponechání ve vazbě přímo nevztahují, se tak nebude podrobněji vyjadřovat. Obecné soudy se výtkami týkajícími se práva zvolit si obhájce již v době, kdy byl stěžovatel zadržen, zabývaly v dříve vydaných usneseních.
9. V dané věci jde vzhledem k obsahu ústavní stížnosti o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o dalším omezení svobody stěžovatele, jmenovitě rozhodování o ponechání ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. c) tr. ř., nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Ústavou, Listinou a Úmluvou, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces). Přitom platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
10. V této fázi trestního řízení Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší vyhodnocovat závěry orgánů činných v trestním řízení co do důvodnosti trestního stíhání či viny stěžovatele. Předmětem posouzení Ústavního soudu tedy může být pouze otázka, zda se obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly se základní zákonnou podmínkou trvání vazby, tj. tím, zda dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a nyní již podána obžaloba, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný (§ 67 tr. ř.). Obecné soudy uvedly, že důvodné podezření, že stíhaný skutek spáchal stěžovatel je podloženo provedeným dokazováním.
11. Účelem předstižné vazby je zajistit obviněného, u něhož je dána důvodná obava, vyplývající z konkrétních skutečností, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Tento vazební důvod se do určité míry odlišuje od zbylých dvou a je založen na předpokladu, že účelem trestního řízení je i předcházení trestné činnosti. Mezi konkrétní skutečnosti, o něž se v citovaném ustanovení uvedená obava může opírat, patří např. určitá dlouhodobá tendence obviněného k páchání trestné činnosti toho druhu, pro kterou je v projednávaném případě stíhán. Vedle snadno zjistitelných skutečností, jako je například to, že obviněný byl již opakovaně během delšího časového úseku za trestnou činnost postihován, nacházel-li se např. v době, kdy měl trestnou činnost páchat, ve zkušební době podmíněného propuštění, a že tedy způsob života nemění ani pod hrozbou trestu apod., musí soud vyhodnotit též současnou situaci obviněného.
12. Obecné soudy k důvodům vazby předstižné zdůraznily, že dosavadní trestní stíhání neměla kýžený pozitivní vliv na stěžovatele, aby se nezapojoval do takových činností, které je možné hodnotit s vysokou pravděpodobností už nyní jako protiprávní. Z opisu Rejstříku trestů soudy zjistily, že stěžovatel byl v sedmnácti případech soudně trestán a stíhaného jednání, pokud mu bude prokázáno, se měl dopustit v době výkonu trestu obecně prospěšných prací, kdy měl vést řádný život. V odůvodnění tak obecný soud popsal dlouhodobou tendenci stěžovatele k páchání trestné činnosti toho druhu, pro kterou je v projednávaném případě stíhán i jeho osobní postoj, sklony, návyky a prostředí, ve kterém se pohybuje. Namítá-li stěžovatel, že důvodnou obavu vyplývající z vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. obecné soudy dovodily pouze z jeho předchozí trestné činnosti, není tomu tak.
13. Lze dodat, že o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby krajský soud nenapadeným rozhodnutím rozhodl tak, že vazba stěžovatele nadále trvá. S ohledem na podání obžaloby se trestní řízení posunulo z přípravné fáze do fáze řízení před soudem. S touto skutečností i trestní řád spojuje nové zhodnocení nutnosti vazebního stíhání obžalovaného soudem. Ten ve velmi krátkém čase o vazbě stěžovatele rozhodl.
14. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutím krajského soudu k porušení základních práv či svobod stěžovatele nedošlo, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po jejím podání, neboť se jedná o vazební věc.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu