Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti B. P., zastoupeného Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem, sídlem Zelená 267, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018 č. j. 25 Cdo 2275/2017-1877, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016 č. j. 25 Co 405/2015-1221 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. prosince 2014 č. j. 5 C 126/2012-694, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. února 2015 č. j. 5 C 126/2012-715, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce jako účastníků řízení a 1) J. G. a 2) F. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 10. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Dne 21. 11. 2010 kolem 14:15 se dvoumístný ultralehký letoun zachytil koncem pravé poloviny křídla o strom ve výšce 12,8 m, čímž došlo k rotaci letounu vpravo, k nárazu do dalšího stromu, o který se přelomila levá polovina křídla, a následnému pádu letounu kolmo do země. Stalo se tak při letu nad obcí Boží Dar jižním směrem k ploše Sportovního leteckého zařízení v Milovicích, ve vzdálenosti asi 800 m severně od přistávací dráhy. Předmětný letoun řídil vedlejší účastník 2) bez platného pilotního průkazu, přičemž bezprostřední příčinou pádu bylo, že tak činil v nevyhovujících meteorologických podmínkách a v nižší než minimální povolené výšce.
Spolu s ním cestovala v letadle vedlejší účastnice 1). Oba se při pádu letounu těžce zranili. Vedlejší účastnici 1) zároveň zůstaly vážné zdravotní následky, které ji významně omezují v jejím osobním i pracovním životě. Vedlejší účastník 2) byl trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 5. 2011 č. j. 2 T 90/2011-206 uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. V době pádu byl provozovatelem předmětného letounu stěžovatel.
3. Vedlejší účastnice 1) se žalobou proti stěžovateli a vedlejšímu účastníkovi 2) domáhala, aby jim byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 123 118,84 EUR jako náhradu škody na zdraví, která jí vznikla v důsledku pádu letounu. Rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 12. 2014 č. j. 5 C 126/2012-694, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 23. 2. 2015 č. j. 5 C 126/2012-715, byla stěžovateli a vedlejšímu účastníkovi 2) uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 111 961,15 EUR. Co do částky 11 157,69 EUR byla žaloba zamítnuta. Uvedený rozsudek byl částečné změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 4. 2016 č. j. 25 Co 405/2015-1221 tak, že se žaloba zamítá také ohledně částky 8 313,67 EUR. Ve zbytku byl ale potvrzen.
4. Oba soudy uznaly, že vedlejší účastník 2) odpovídá za škodu vzniklou vedlejší účastnici 1) podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník"), neboť pád letounu zapříčinil porušením svých povinností při řízení letadla. Nebylo zjištěno, že by vznik škody spoluzavinila vedlejší účastnice 1), což by podle § 441 občanského zákoníku znamenalo, že by škodu nesla poměrně. Odpovědnost stěžovatele jakožto provozovatele letounu za takto vzniklou škodu pak byla dána podle § 427 občanského zákoníku, který upravuje škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku.
Obecné soudy měly za prokázané, že stěžovatel byl v době nehody zapsán v příslušných dokladech jako provozovatel předmětného letounu. Měl přitom nejen právní, ale i faktickou možnost s letadlem disponovat, protože letoun užíval k létání a výuce. Právě za tímto účelem byl ostatně jeho provozovatelem. Skutečnost, že v květnu 2010 pozbyl platnosti pilotní průkaz stěžovatele, svědčí o jeho nedbalém přístupu. Přestože jako bývalý instruktor létání věděl, že bez pilotního průkazu by neměl letoun dále provozovat, neučinil příslušná administrativní opatření a ponechal letoun v provozu.
To, že podle svého tvrzení upozorňoval vedlejšího účastníka 2) na to, že si má ze shora uvedených důvodů sehnat jiného provozovatele, nemění nic na tom, že i po pozbytí platnosti pilotního průkazu zůstal provozovatelem předmětného letounu.
5. Podle obecných soudů nedošlo k přesunu objektivní odpovědnosti z provozovatele letounu na pilota podle § 430 odst. 1 občanského zákoníku. Nešlo o případ, kdy někdo použije dopravní prostředek bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. V řízení bylo prokázáno, že vedlejší účastník 2), jenž byl vlastníkem předmětného letounu, u sebe v době vzniku škody neměl příslušné k němu se vztahující doklady. Opatření stěžovatele, který těmito doklady disponoval, ale nelze považovat za opatření dostatečné k tomu, aby letoun nemohl být vlastníkem použit.
To platí tím spíše za situace, kdy neměl přístup na letiště, kde byl předmětný letoun garážován, a nemohl tak používání letounu zabránit nebo je ovlivnit. Jakkoli jde v případě, kdy letoun není ve vlastnictví provozovatele, o situaci netypickou, tato skutečnost nezbavuje provozovatele letounu nutnosti provést opatření, aby letoun nemohl být použit bez jeho vědomí a souhlasu. Pokud stěžovatel ztratil fakticky možnost ovlivnit užívání předmětného letounu, bylo jeho povinností učinit taková opatření, aby letoun nemohl být vůbec použit, především dosáhnout změny zápisu v registračním lístku.
Tím, že odkládal řešení situace, byl srozuměn s tím, že zůstává provozovatelem předmětného letounu bez toho, aby měl přehled o tom, jak, kým a kdy je tento letoun užíván.
6. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018 č. j. 25 Cdo 2275/2017-1877 bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu. Pří výkladu a použití § 427, § 430 odst. 1 a § 441 občanského zákoníku totiž nemělo dojít k odklonu od jeho ustálené rozhodovací praxe.
7. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími provedený výklad a použití § 430 odst. 1 občanského zákoníku zakládá porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Upozorňuje, že ačkoli byl provozovatelem letounu, nikdy nebyl jeho vlastníkem. Tím byl vždy pouze vedlejší účastník 2), který jako jediný mohl rozhodnout, kdy, jak a kým bude letoun použit. Stěžovatel neměl možnost jeho jednání jakkoli zabránit. Objektivní odpovědnost jej sankcionuje za nesplnění povinnosti, kterou splnit nelze. Bylo prokázáno, že stěžovatel nebyl držitelem ani uživatelem letounu, ani nájemcem hangáru pro letoun. Nemohl proto učinit žádná další opatření, kterým by znemožnil vedlejšímu účastníkovi 2) ovládání předmětu jeho vlastnictví. Stejný závěr by platil i v případě, jestliže by v době nehody letounu byl držitelem pilotního oprávnění. V neposlední řadě by ani změna zápisu v registračním lístku nezabránila vedlejšímu účastníkovi 2) ignorovat jeho základní povinnosti, jejichž porušení bylo příčinou škodné události, tedy mít leteckou kvalifikaci a platný pilotní průkaz či odstartovat za vyhovujících meteorologických podmínek.
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími a obsahem příslušného spisu vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 5 C 126/2012, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. V posuzované věci směřuje argumentace stěžovatele výlučně proti právnímu posouzení jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků podle § 427 občanského zákoníku, která mu vznikla jako provozovateli letounu. Stěžovatel tvrdí, že v případě škody na zdraví vedlejší účastnice 1) měla být jeho objektivní odpovědnost vyloučena podle § 430 odst. 1 občanského zákoníku, neboť k užití letounu došlo ze strany jeho vlastníka bez vědomí provozovatele. Obecné soudy se nicméně použitelností tohoto ustanovení zabývaly a svůj závěr, že stěžovatel neučinil opatření potřebná k tomu, aby předmětný letoun nebyl užíván bez jeho vědomí, řádně a přesvědčivě odůvodnily.
Ústavní soud nespatřuje v jejich hodnocení žádné pochybení, s nímž by bylo možné spojovat závěr o vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Lze jen dodat, že výše uvedená objektivní odpovědnost je součástí zákonných povinností spojených s postavením provozovatele letounu, jichž si stěžovatel musel být vědom. Tato odpovědnost se přitom uplatní i v případě, kdy ten, co letoun užil, byl jeho vlastníkem.
12. Protože napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny či jiného jeho ústavně zaručeného základního práva, Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018
Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu