Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2025 č. j. 22 Cdo 1926/2025-34, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2025 č. j. 4 Cmo 107/2025-21 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2025 č. j. 16 C 43/2024-12, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Podkrušnohorského bytového družstva, sídlem Duchcovská 412/88c, Teplice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel současně v ústavní stížnosti odmítá všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků. Stěžovatel není zastoupen advokátem, byť to zákon vyžaduje (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Dále ústavní stížnost nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 téhož zákona).
4. Stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami a byl již mnohokrát poučen, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. II. ÚS 2343/25
,
I. ÚS 2906/23
,
sp. zn. I. ÚS 3156/23
,
sp. zn. I. ÚS 2554/22
aj.). Přesto nedbá poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupuje nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatele v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení advokátem, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by neefektivní, aby stěžovatele poučoval znovu.
5. Rovněž Ústavní soud, jako již mnohokrát, podotýká, že námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná, a nesplňuje tedy náležitosti § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Je zřejmé, že odmítá-li stěžovatel všechny soudce Ústavního soudu, v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové jeho námitce mohla rozhodnout.
6. Ze shora uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj