USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců
Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce
Podkrušnohorské bytové družstvo, IČO 25027981, se sídlem v Teplicích –
Řetenicích, Duchcovská 412/88c, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem
se sídlem v Teplicích, Školní 345/2, proti žalovanému J. H., o žalobě na obnovu
řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 16 C 43/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 4 Cmo 107/2025-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 28. 5. 2025, č. j. 4 Cmo 107/2025-21, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. j. 16 C 43/2024-12, Krajský soud v
Hradci Králové odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost podanou
žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2024, č. j. 5 Co
24/2024-37 (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že podání žalovaného
neobsahovala náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podle
§ 42 odst. 4 a § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále
jen „o. s. ř.“).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 5.
2025, č. j. 4 Cmo 107/2025-21, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I)
3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalovaný (mimo jiné)
dovolání. Žalovaný při jeho podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že
má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).
4. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo (a plyne to ostatně i z
obsahu předloženého spisu), že dovolatel dlouhodobě zneužívá svého práva na
soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob,
přičemž po zahájení řízení podává velké množství vesměs neodůvodněných
procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků
mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně
označit za obstrukční a sudičské (srovnej v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6.
2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo
3181/2022; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz, v
rozhodovací praxi Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp.
zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08; rozhodnutí
Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem
dovolatele při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, jakož i
navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), je nikoliv
sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony
dovolatele podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany.
6. Přestože dovolatel nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si
zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, musí si
být vědom toho, že je povinen být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen,
když tato povinnost je mu známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl
mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení
bezúspěšně vyzýván (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
7. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení
o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže
byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a
důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku
dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srovnej
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v
něm dále citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo
3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. 1.
2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
8. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je
dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího
řízení pro nesplnění podmínky zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3.
2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v
daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť na
tuto povinnost byl v jiných řízeních opakovaně upozorněn, z jeho postoje v
tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit
soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává
neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a
dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
9. Jelikož dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného
zastoupení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a nejsou splněny podmínky pro pokračování
v řízení o jeho dovolání, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s.
ř. řízení o dovolání zastavil.
10. Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalovaný vznesl námitku podjatosti
soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Moniky Vackové, JUDr. Michala Krenka,
Ph.D., a JUDr. Blanky Trávníkové. Protože je z obsahu námitky podjatosti
zřejmé, že soudcům vytýká pouze jejich postup v řízení o projednávané věci
(napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší
soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na
přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srovnej § 14 odst. 4 o. s.
ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o.
s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh.
obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR
104/2017).
11. Dovolání žalovaného obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení
zastaveno, Nejvyšší soud návrh zamítl (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2025
Mgr. David Havlík
předseda senátu