26 Cdo 3181/2022-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou
v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover
Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou,
advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H.,
narozenému XY, a 2) J. H., narozenému XY, oběma bytem XY, o provedení exekuce,
o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
16 C 30/2021, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
4. května 2022, č. j. 5 Co 8/2022-15, takto:
Řízení o dovolání povinných se zastavuje.
č. j. 3 Co 142/2020-261 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
II.).
K odvolání povinných Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 5.
2022, č. j. 5 Co 8/2022-15, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil
(výrok I.) a změnil jej ve výroku II. tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje
(výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání, při jehož
podání nebyli zastoupeni advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolacímu soudu je ze své činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že
povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným
podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení
podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i
opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé
a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či
ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i
Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobám povinných např. v usnesení
ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv
sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení
odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve
shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i
judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu
jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle
ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický,
P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a
netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli
soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem
advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud
ustáleně dovozuje, že povinní si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím
řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být známa
přinejmenším z jiných řízení. Dovolací soud tedy dovozuje, že i když povinní nebyli (opětovně) vyzváni, aby
splnili podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., nemohla být tímto
postupem ohrožena jejich procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je
aprobován i Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13). Dovolací soud uzavírá, že povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení,
ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový
prostor. Proto podle § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a §
104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil. Povinní do dovolání vtělili i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze
dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za
situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem
zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Navíc v dané věci odložení vykonatelnosti
napadeného usnesení nepřipadá v úvahu. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87
a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.