Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky T. S., zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem, sídlem Mikuláše z Husi 382/12, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2023 č. j. 12 To 152/2023-517 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 6. 2023 č. j. 1 T 43/2023-499, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 1 T 43/2023 vyplývá, že napadeným rozsudkem okresního soudu byla schválena dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a obžalovaným J. M. (dále jen "obžalovaný"). Podle této dohody je obžalovaný vinen ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Toho se dopustil, stručně řečeno, tak, že na stavbě rodinného domu si při pokrývačské činnosti přizval poškozeného (druha stěžovatelky) ke spolupráci, přičemž nerespektoval zásady bezpečnosti práce, které se smluvně zavázal zajistit. U poškozeného došlo při pohybu ve výšce zhruba 3 metrů k neúrazovému krvácení do mozku, načež v důsledku absence ochranných pomůcek spadl a způsobil si vážná zranění. Následujícího dne v nemocnici zemřel, avšak úmrtí nebylo zapříčiněno jednáním obžalovaného. Obžalovaný byl odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin, k peněžitému trestu 48 000 Kč a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Stěžovatelka byla jako poškozená se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jako odůvodnění okresní soud uvedl, že z výsledků dokazování v přípravném řízení nelze dovodit příčinnou souvislost mezi nedbalostním jednáním obžalovaného a smrtí poškozeného.
3. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Obecně může poškozený v odvolání brojit pouze proti výrokům o adhezním nároku, avšak většina stěžovatelčiných námitek se týkala viny obžalovaného. Podle krajského soudu neměla být stěžovatelka jako poškozená vůbec připuštěna k trestnímu řízení. Dovozuje-li stěžovatelka svůj nárok z úmrtí poškozeného, které však nebylo předmětem trestního řízení, rovná se napadený rozsudek fakticky zprošťujícímu rozhodnutí.
4. Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí zcela popírá základní právo stěžovatelky účastnit se trestního řízení. Obdobného pochybení se již předtím dopustil nalézací soud a ostatní orgány činné v trestním řízení. Stěžovatelka žádala, aby byla v trestním řízení vyslechnuta, nicméně příslušné orgány se spokojily pouze s tzv. podáním vysvětlení. Následně došlo k uzavření dohody o vině a trestu a jejímu schválení soudem (nekonalo se tedy hlavní líčení, kde by mohla být stěžovatelka vyslechnuta). Odmítnutí výslechu stěžovatelky odůvodnily všechny orgány nedostatečně a nepravdivě. Stěžovatelka nebyla vůbec nijak vyslechnuta k okolnostem, které se o úmrtí svého manžela dozvěděla až později. Konalo-li by se hlavní líčení, bylo by možné provést důkazy prokazující důvodnost stěžovatelčina adhezního nároku. Z těchto důkazů (zejména znaleckého posudku) vyplývá, že nebýt porušení předpisů o bezpečnosti práce, k úmrtí by nedošlo. Pád zemřelého byl nepochybně jednou z hlavních příčin úmrtí. K dalším údajným příčinám úmrtí nebyly zajištěny dostatečné důkazy, což žádný z orgánů činných v trestním řízení nevzal v potaz. Podle stěžovatelky je ze zjištěných okolností dané věci zřejmé, že k úmrtí došlo v příčinné souvislosti s porušení předpisů o bezpečnosti práce (připoutání, přilba, počasí). Proto mělo být stíhané jednání překvalifikováno na úmrtí z nedbalosti podle § 143 trestního zákoníku, z čehož by vyplýval i stěžovatelčin adhezní nárok. Nehraje přitom roli, zda zemřelý byl zaměstnancem některého z činných subjektů, nebo vykonával práce na základě jiné dohody. Soudy porušení těchto povinností přehlížely. Jelikož nebyla objasněna otázka příčiny úmrtí (a odpovědnost za ní), nemohly soudy postavit najisto ani procesní postavení stěžovatelky.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatelka se ústavní stížností fakticky domáhá přezkumu závěrů obecných soudů o vině obžalovaného, a to v jeho neprospěch. Jakkoliv takové rozhodnutí není a priori vyloučeno (srov. např. nález ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 443/23
), může k němu Ústavní soud přistoupit pouze ve zcela výjimečných případech, v nichž shledá závažné relevantní pochybení soudů. To však v dané věci shledat nelze.
8. Stěžovatelka toliko polemizuje se skutkovými závěry soudů, opřenými o znalecké posudky, z nichž bez kontextu vytrhává jednotlivé věty, a to pouze svým laickým náhledem. Takové ústavní stížnosti vyhovět nelze. Závěr o absenci příčinné souvislosti soudy opřely o dostatečný důkazní materiál, přičemž navíc nelze opomíjet, že všechny důkazy musí být hodnoceny v souladu s pravidlem in dubio pro reo. Základem závěrů obecných soudů byl znalecký posudek (doplněný navíc vyjádřením znalce na č. l. 317), který nedokázal potvrdit relevantní vliv jednání obžalovaného (resp. pádu) na smrt poškozeného. Žádný důkaz, který by dokázal uvedené zpochybnit, proveden nebyl a stěžovatelka jej nepředkládá ani nyní.
9. Pokud se v části ústavní stížnosti stěžovatelka domáhala dovození odpovědnosti dalších subjektů (odlišných od obžalovaného), zrušením napadených rozhodnutí se takového výsledku nelze domoci. Soudy nemohou trestně postihnout osobu, kterou orgány policie a státního zastupitelství neobvinily.
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. prosince 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu