Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, sídlem Na Maninách 1424/25, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2025 č. j. 4 As 304/2024-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na ochranu vlastnictví, soudní ochranu, projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů, jakož i svobody podnikání.
1. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že dne 27. 12. 2016 stěžovatelka požádala o územní souhlas se svým stavebním záměrem. V roce 2018 správní orgány žádost zamítly, ovšem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci poté rozhodnutí k žalobě stěžovatelky zrušil pro nepřezkoumatelnost. V roce 2022 byla žádost znovu zamítnuta a stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala další žalobu. Mezitím však odvolací správní orgán stěžovatelku po podání žaloby uspokojil zrušením prvostupňového rozhodnutí z moci úřední. Krajský soud tedy řízení o žalobě zastavil. Nejvyšší správní soud ovšem usnesení krajského soudu o zastavení řízení zrušil rozsudkem ze dne 19. 1. 2023 č. j. 7 As 279/2022-36. Krajský soud poté v květnu 2023 rozhodnutí o žádosti z roku 2022 znovu pravomocně zrušil pro nepřezkoumatelnost.
2. V mezidobí od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě krajským soudem a zrušením tohoto rozhodnutí Nejvyšším správním soudem vedlejší účastník jako odvolací správní orgán vydal v lednu 2023 další rozhodnutí v odvolacím řízení, kterým byla žádost stěžovatelky opět zamítnuta. Stěžovatelka se poté dožadovala vydání nového rozhodnutí s odkazem na kasační rozsudek krajského soudu z května 2023. Vedlejší účastník považoval věc za vyřízenou svým rozhodnutím z ledna 2023. Krajský soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2024 č. j. 59 A 19/2024-42 k žalobě stěžovatelky proti nečinnosti uložil vedlejšímu účastníkovi, aby znovu vydal rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí z ledna 2023 je podle něj případem tzv. oživlé mrtvoly. Jedině odklizením právních účinků tohoto rozhodnutí lze respektovat pozdější zrušovací rozsudek krajského soudu z května 2023, na nějž vedlejší účastník dosud nereagoval.
3. Nejvyšší správní soud však napadeným rozsudkem ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 13. 11. 2024 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastník nijak nepřekročil meze své pravomoci vydáním rozhodnutí z ledna 2023. Vydání takového rozhodnutí je možná nežádoucí, ovšem správné řešení není odklizení jeho účinků mimo řízení o žalobě proti němu. Jen tehdy mohla být zkoumána jeho zákonnost. Stěžovatelka žalobu nepodala. Opaku nesvědčí ani závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 279/2022, protože Nejvyšší správní soud jím tehdy usnesení krajského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že napadený rozsudek na ni přenáší důsledky pochybení správních orgánů. Žalobu proti poslednímu rozhodnutí vedlejšího účastníka ve věci nepodala, protože se řídila dřívějším rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 279/2022, který odstranil důvody, jež vedly k vydání tohoto rozhodnutí vedlejšího účastníka z ledna 2023. Napadený rozsudek je překvapivý, formalistický a Nejvyšší správní soud v něm nerespektoval svůj dříve vyslovený závěr, ani princip v pochybnostech mírněji. Stěžovatelka se dovolává závěrů zrušeného rozsudku krajského soudu ze dne 13. 11. 2024. Věc podle ní také podstatně přesahuje její zájmy a řízení trvá již skoro 9 let. Další rozhodování bude jen formální. Nechť proto Ústavní soud rozhodne i přes nepřípustnost návrhu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Před projednáním a rozhodnutím ve věci samé musí Ústavní soud prověřit procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Shledal přitom, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [body 23 až 25 stanoviska pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)]. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, neboť podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.
1. Ústavní soud proto odmítá jako návrhy nepřípustné i takové ústavní stížnosti, které směřují proti rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud ruší rozsudek správního soudu a věc mu vrací k dalšímu řízení (srov. např. usnesení ze dne 20. 5. 2025
sp. zn. III. ÚS 1369/25
, ze dne 1. 7. 2025
sp. zn. IV. ÚS 1587/25
či ze dne 31. 7. 2025
sp. zn. III. ÚS 1923/25
). Ústavní soud tak činí otevřeně s vědomím, že správní soud je v dalším řízení obecně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V této fázi ovšem nelze předjímat výsledek dalšího řízení. Z hlediska postavení Ústavního soudu v systému orgánů veřejné moci také není žádoucí, aby Ústavní soud řešil ústavnost věci po jednotlivých fázích, je-li možné celou skončenou věc přezkoumat posléze.
2. Také v nynější věci je ústavní stížnost v tomto smyslu předčasná, protože po zrušení rozsudku krajského soudu napadeným rozsudkem věc stěžovatelky není pravomocně uzavřená. Stěžovatelka má nadále možnost uplatňovat svá práva. Svá práva bude moci uplatňovat také eventuální, další ústavní stížností, samozřejmě za splnění dalších procesních předpokladů řízení. Ostatně z téhož důvodu nepředstavuje odmítnutí nynější ústavní stížnosti stěžovatelky odepření spravedlnosti.
3. Ústavní soud rovněž neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: věc nijak svým významem nepřesahuje zájmy stěžovatelky (jde o výklad zákona, problematiku správního práva a Ústavní soud zde nespatřuje žádnou mimořádnou potřebu zasahovat do neukončeného řízení) a z ničeho nevyplývá, že by v dalším řízení mělo docházet k průtahům, natož značným, což je podstatou § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Toto ustanovení neslouží k připuštění ústavní stížnosti tam, kde je celková doba řízení nepřiměřeně dlouhá (srov. k tomu též např. usnesení ze dne 12. 2. 2025
sp. zn. I. ÚS 2856/24
či ze dne 20. 2. 2025
sp. zn. II. ÚS 460/25
). Ani v nynější věci není podle všeho celková doba řízení dána (značnými) průtahy, nýbrž spíše opětovným projednáváním věci na různých stupních správní a soudní soustavy. Stěžovatelka se případně může obrátit také na civilní soudy s žalobou na odškodnění průtahů či nepřiměřené délky řízení, v krajních a určitých případech před ukončením věci eventuálně také na Ústavní soud tzv. zásahovou ústavní stížností. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ovšem směřuje právě k ukončení celé věci.
4. Vzhledem k tomu, že věc není pravomocně skončená a ochrana práv stěžovatelky je zachována eventuálně také u Ústavního soudu, není zde podle zásady subsidiarity Ústavní soud oprávněn zasahovat do probíhající věci, a proto podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj