Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 35/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. I.K., o návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva obchodu a průmyslu ČR, č. 245/1995 Sb., t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 1. 2. 1997, doručeném Ústavnímu soudu dne 3. 2. 1997, dovozoval, že vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 245/1995 Sb., která stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé a užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele, jev rozporu s čl. 3, 4 a 10 Ústavy ČR.-Zvláště upozornil na část vyhlášky upravující způsob zúčtovávání spotřeby teplé užitkové vody, jejíž spotřeba je měřena měřidly, která dle jeho názoru zakládají porušování rovnosti občanů v právech a v důstojnosti. 1
II. ÚS 35/97
Svá tvrzení podložil konkrétním vyúčtováním spotřeby teplé vody za rok 1995 provedeným SBD v H.K. pro dům na S., č. p. 1186.
Ústavní soud posoudil podání navrhovatele v souladu s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb. a § 41 odst. 2 o.s.ř. a zjistil, že z obsahu podání je zřejmé, že se jedná o návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení a jako takový je třeba jej posuzovat.
Oprávnění podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení mají pouze subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 2, tedy vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zák. č. 182/1993 Sb. Jednotliví občané tedy na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ustanovení § 64 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. mají oprávnění podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností.
Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatele nelze za ústavní stížnost považovat, neboť bez ohledu na jeho odůvodnění, v němž uvádí, v čem spatřuje protiústavnost vyhl. č. 245/1995 Sb., neobsahuje návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení § 82 zák. č. 182/1993 Sb. a který by ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Ze všech shora uvedených důvodů učinil Ústavní soud závěr, že navrhovatel nesplnil podmínky ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., a proto ho nelze považovat za osobu 2
II. ÚS 35/97 oprávněnou k podání návrhu na zrušení vyhl. č. 245/1995 Sb., za této situace nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 17. 2. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR 3