Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2024 č. j. 26 Cdo 2561/2024-79, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2024 č. j. 2 Co 6/2024-60 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. prosince 2023 č. j. 16 C 23/2023-48, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Slavia pojišťovna a. s., sídlem Táborská 940/31, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 30. 12. 2024 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. V ní stěžovatel uvedl, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu" pro jejich podjatost.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
1. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 téhož zákona musí být v plné moci výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
2. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace, byť ohledně předchozích ústavních stížností, byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Navzdory tomu nadále volí postup, kterým opomíjí zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.
4. Jde-li o vznesenou námitku podjatosti, je Ústavnímu soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací také s těmito požadavky; Ústavní soud přitom opakovaně uvedl a stěžovateli sdělil, že o námitce podjatosti vznesené proti všem soudcům Ústavního soudu nemá kdo rozhodovat (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2903/23 , ze dne 6. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 207/24 , ze dne 5. 11. 2024 sp. zn. II. ÚS 2869/24 či ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3085/24 ), což se uplatní i zde.
5. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v dalších desítkách věcí stěžovatele u Ústavního soudu (srov. namátkou usnesení ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 255/19 , ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. III. ÚS 2287/24 , ze dne 9. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1495/24 , ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2544/24 či ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2779/24 ).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj