Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 217/2025-26 ze dne 29. srpna 2025 a usnesení Okresního soudu v Jičíně č. j. 13 C 44/2025-17, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno dne 1. prosince 2025 v čase 23:39:42 e-mailové podání stěžovatele bez ověřeného elektronického podpisu, označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím; v podání stěžovatel rovněž uvedl, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
2. Dne 5. prosince 2025 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelem podepsané podání téhož znění podané k poštovní přepravě dne 4. listopadu 2024. K e-mailovému podání tak Ústavní soud ve smyslu § 42 odst. 2 a § 57 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu přihlíží.
3. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Poslední stěžovatelem napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno (podle informace vyžádané od Okresního soudu v Jičíně) dne 30. září 2025, ústavní stížnost je tedy včasná, neboť den 30. listopadu 2025 připadl na neděli, posledním dnem dvouměsíční lhůty je proto až pondělí 1. prosince 2025 jako nejblíže následující pracovní den. Stěžovatel ústavní stížnost podal včas.
5. Kromě jiných obsahových vad podání však ústavní stížnost nesplňuje předpoklad povinného zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel podává ústavní stížnosti, aniž by byl zastoupen advokátem, opakovaně. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla, ač vyčerpal lhůtu k podání ústavní stížnosti téměř do poslední minuty.
7. Stěžovatel byl již v minulosti opakovaně upozorňován na povinné zastoupení advokátem s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18 , II. ÚS 2668/18 , IV. ÚS 3541/18 , III. ÚS 3788/18 ,
,
,
III. ÚS 4014/19
,
IV. ÚS 1316/20
,
I. ÚS 2609/20
,
IV. ÚS 2806/20
,
IV. ÚS 2635/21
,
IV. ÚS 581/23
,
IV. ÚS 821/24
,
II. ÚS 2253/24
a mnoha dalších).
8. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
9. K námitce podjatosti lze - a opět opakovaně - uvést, že pokud ji stěžovatel uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatel by ostatně měl zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu stěžovatelem tvrzeným právům.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 9. prosince 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka