Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Leony Urbánkové, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 18, 695 00 Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. 2 VSOL 744/2013-A-21, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. KSBR 26 INS 28800/2012-A-16, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. 2 VSOL 744/2013-A-21 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. KSBR 26 INS 28800/2012-A-16, kterým Krajský soud v Brně zastavil pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Odvolací námitku dlužnice, že zálohy na náklady insolvenčního řízení není třeba, neboť v průběhu oddlužení bude mít finanční prostředky i na náklady insolvenčního řízení, posoudil Vrchní soud v Olomouci jako nevýznamnou. Vrchní soud uvedl, že obsahově se jedná o stejnou námitku, kterou dlužnice uplatnila již ve svém odvolání ze dne 13. května 2013 proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a odvolací soud se s ní vypořádal ve svém usnesení ze dne 19. června 2013.
Nadto vrchní soud poukázal na to, že v dané fázi insolvenčního řízení se jedná o námitku bezpředmětnou, neboť její řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy. Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, shledal vrchní soud napadené usnesení o zastavení řízení podle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), věcně správným. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2014
Stanislav Balík předseda senátu