Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky Miroslavy Stuchlíkové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 283/2025-113 ze dne 7. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Provident Financial s. r. o., sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označené usnesení. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
2. Vedlejší účastnice uzavřela se stěžovatelkou smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytla jí na jejich základě úvěr ve výši 132 000 Kč. Smlouvy uzavřela, aniž by zkoumala stěžovatelčinu úvěruschopnost. Smlouvy byly proto absolutně neplatné a vedlejší účastnice měla právo jen na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutého plnění. Stěžovatelka však zaplatila vedlejší účastnici 160 357 Kč a žádala tak po vedlejší účastnici mimosoudně a pak i soudní cestou vrátit přeplatek 28 357 Kč s příslušenstvím.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. 7 C 75/2025-76 ze dne 18. srpna 2025 žalobě vyhověl (výrok I) a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 38 833,40 Kč (výrok II).
4. Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil nákladový výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že snížil přiznanou náhradu na 32 178,40 Kč (výrok I), a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 904 Kč (výrok II).
5. Městský soud rozhodoval na základě odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice. Stěžovatelka žádala přiznanou náhradu zvýšit (o 1 004,30 Kč) na 39 837,70 Kč. Namítala, že obvodní soud jí v souvislosti s úkonem právní služby "předžalobní výzva" přiznal jen poloviční sazbu odměny, ač podle ní jí měla být přiznána odměna v plné sazbě. Vedlejší účastnice naopak namítala, že přiznaná náhrada nákladů měla být nižší. Podle ní měl být aplikován § 14b advokátního tarifu týkající se tzv. formulářových žalob. Městský soud shledal odvolání vedlejší účastnice důvodným a přiznanou náhradu snížil o 6 655 Kč. Žalobní návrh shodně jako vedlejší účastnice vyhodnotil jako tzv. formulářovou žalobu, neboť týž právní zástupce používá pro skutkově i právně srovnatelné případy jednotný vzor, a aplikoval ve vztahu k úkonům do podání žaloby zvláštní sníženou sazbu odměny a paušální náhrady nákladů obsaženou v § 14b advokátního tarifu.
6. Stěžovatelka namítá, že § 14b advokátního tarifu neměl být použit a odkazuje na nález
sp. zn. I. ÚS 3241/23
ze dne 9. října 2024. Napadené rozhodnutí považuje za zjevný exces obecného soudu. Ten nepřípustně aplikoval zmíněné ustanovení advokátního tarifu na stěžovatelku jakožto spotřebitelku jen proto, že byla ve své jednotlivé věci zastupována týmž advokátem, který v obdobných případech zastupuje i jiné žalobce. Městský soud se rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a porušil stěžovatelčino právo na legitimní očekávání.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
8. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li danou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025, bod 34).
9. Stěžovatelka však nepředložila žádné argumenty, které by nasvědčovaly tomu, že jde o výjimečný případ. Naopak z podkladů, které k ústavní stížnosti připojila, plyne, že napadené rozhodnutí je ojedinělé. Čtyři rozhodnutí, na které městský soud v napadeném rozhodnutí odkazuje, jsou všechna již z roku 2022 a jde o rozhodnutí jen ze tří senátů městského soudu. Ústavnímu soudu je současně známo další (aktuální) rozhodnutí, které je napadené ústavní stížností jiné stěžovatelky, zastoupené týmž právním zástupcem, a projednávané pod
sp. zn. IV. ÚS 3529/25
. Šest rozhodnutí (z toho čtyři městského soudu), která stěžovatelka k ústavní stížnosti předložila naopak na podporu názoru, že § 14b advokátního tarifu nemá být použit, je pak z roku 2024 a 2025 (včetně dvou z října a jedno z listopadu 2025). V odůvodnění jednoho z přiložených rozhodnutí je pak i zmínka o rozhodnutí senátu, který v roce 2022 § 14b advokátního tarifu aplikoval, v tom směru, že v roce 2025 tak již nečiní. Stěžovatelka přiléhavě namítá nejednotnost rozhodovací praxe. Současně tvrdí, že napadené usnesení je excesem z ustálené praxe. Úkolem Ústavního soudu však není sjednocovat judikaturu obecných soudů, to je role Nejvyššího soudu. Současně určité nástroje k sjednocování rozporné judikatury mají i samy krajské soudy. Konkrétně u městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku (srov. též z poslední doby např.
sp. zn. II. ÚS 2781/25
ze dne 7. října 2025,
sp. zn. IV. ÚS 2929/25
ze dne 22. října 2025 či
sp. zn. II. ÚS 2993/25
ze dne 3. prosince 2025).
10. S ohledem na uvedené se Ústavní soud omezuje toliko na konstatování, že neshledal okolnosti, které by učinily tuto bagatelní kauzu významnou co do ústavní roviny.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu