Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3112/2024-35 ze dne 4. 12. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 217/2024-14 ze dne 15. 7. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 77/2024-7 ze dne 4. 6. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítá porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatel se domáhal žalobou proti vedlejší účastnici zaplacení 86 000 000 Kč s příslušenstvím. Obvodní soudu pro Prahu 2 ("nalézací soud") podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl podání stěžovatele ze dne 23. 4. 2024, i po jeho doplnění ze dne 11. 5. 2024. Učinil tak poté, co stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby, protože návrh neobsahoval srozumitelná skutková tvrzení ohledně předpokladů podmiňujících odpovědnost vedlejší účastnice. Městský soud v Praze ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
3. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel tvrdí, že soudy porušily jeho základní právo na soudní ochranu, protože odmítly jeho žalobu i přesto, že byla projednatelná a obsahovala veškeré zákonné náležitosti. Podle stěžovatele byl v žalobě přesně vymezen skutek a důvody, proč se stěžovatel újmy 86 000 000 Kč domáhá. Napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná. Z usnesení Nejvyššího soudu není zřejmé, pro jakou otázku dovolaní odmítl. Soudy se podle stěžovatele nezabývaly jeho argumentací a opomenuly provést navržené důkazy.
Nalézací soud odmítl žalobu s tím, že stěžovatel i přes poučení neuvedl peněžitou částku, kterou požaduje, což však stěžovatel učinil. Podle ustálené judikatury je projednatelný i návrh, který neobsahuje perfektní a úplné vylíčení všech potřebných skutečností, ale jen směřuje k posouzení žalobního návrhu. Podle stěžovatele je v rozporu se zákonem, že soudy požadovaly doplnění skutečností významných z hlediska hmotného práva, a nikoli z hlediska práva procesního.
4. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
6. Esenciální součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny i v čl. 6 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému, že se může domáhat u soudu svého práva "stanoveným postupem", přičemž "[p]odmínky a podrobnosti upravuje zákon" (viz čl. 36 odst. 4 Listiny). Právo na přístup k soudu tedy není absolutní a podléhá některým zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 6. 2016 ve věci Baka proti Maďarsku, č. stížnosti 20261/12, § 120). Z hlediska ochrany základních práv a svobod je nezbytné, aby jednotlivé podmínky, za nichž se lze soudní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči němu přiměřené (bod 27 stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
7. Procesní předpisy provádějící předmětná ustanovení Listiny musí obecné soudy a Ústavní soud interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené, tj. nad rámec smyslu a účelu právní úpravy jdoucí požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu (viz bod 27 nálezu sp. zn. IV. ÚS 410/20 ze dne 16. 6. 2020). Přepjatý formalismus či "procesní cynismus" v postupu soudů je v rozporu s požadavkem zajištění efektivního a faktického přístupu k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Běleš a ostatní proti České republice, č. stížnosti 47273/99, § 50-51).
8. Ústavní soud v nyní projednávaném případě stěžovatele dospěl k závěru, že soudy přepjatě formalisticky, nepřiměřeně či jinak protiústavně nepostupovaly. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí srozumitelně a jasně stěžovateli vysvětlil, proč jeho žaloba nebyla způsobilá projednání: Stěžovatel sice vyčíslil částku, které se domáhal, nebylo však zřejmé, o jakou konkrétní škodu (újmu) se má jednat, nekonkretizoval mechanismus jejího vzniku ve vztahu k údajnému nesprávnému úřednímu postupu a nebylo ani postaveno najisto, zda na straně stěžovatele měla vzniknout skutečná škoda a v čem by měla spočívat, případně, zda stěžovateli měla vzniknout škoda v podobě ušlého zisku či zda se domáhá náhrady imateriální újmy (viz bod 10 napadeného usnesení).
9. Závěru odvolacího soudu, že pouhé vyčíslení určité částky, bez uvedení alespoň rámcového vymezení toho, v čem konkrétně měla tato škoda spočívat, nelze považovat za dostatečnou specifikaci vzniklé škody, nelze mu z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
10. Přezkoumatelné a řádně odůvodněné je podle Ústavního soudu i napadené usnesení Nejvyššího soudu, který dospěl k jasnému závěru, že odvolací soud se při posouzení náležitostí žaloby od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu