II.ÚS 367/98

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 367/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti paní L. Č., zastoupené JUDr. T. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 1995, sp. zn. 19 Co 561/93, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 1993, sp. zn. 16 C 82/92, t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se svou ústavní stížností s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dovolávala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými nebylo vyhověno jejím restitučním nárokům, uplatněným dle § 6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb., s odůvodněním, že v případě kupní smlouvy nebyly prokázány nápadně nevýhodné podmínky. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění novely č. 77/1998 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 1

II. ÚS 367/98 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 16 C 82/92, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 1995, sp. zn. 19 Co 561/93, byl právnímu zástupci navrhovatelky JUDr. T. K. doručen dne 13. 9. 1995 (viz doručenka z č1. 65 spisu).

Vzhledem k tomu, že procesní 60denní lhůta uplynula dne 13. 11. 1995, zatímco stěžovatelka podala svou ústavní stížnost k přepravě teprve dne 17. 9. 1998, jde zcela evidentně o návrh podaný po uplynutí lhůty, uvedené ve shora citovaném usnesení § 72 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 7. 10. 1998 soudce zpravodaj