Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem, sídlem Točitá 1964/34, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024 sp. zn. 14 To 322/2024 a usnesení Policie ČR, Policejního prezidia, úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, Praha, ze dne 10. 9. 2024 č. j. PPR-21733-758/TČ-2022-990340, za účasti Krajského soudu v Praze a Policie ČR, Policejního prezidia, úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, Praha, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie ČR, Policejní prezidium, úřad služby kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, Praha ("policejní orgán"), v trestní věci, vníž probíhá prověřování podezření ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, zločinu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 odst. 1, alinea prvá, odst. 2 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 3 tr. zákoníkuk, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podled § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) tr.
zákoníku a zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) tr. zákoníku, napadeným usnesením rozhodla podle § 79a odst. 1 ve spojení s § 79g odst. 1 tr. ř. o zajištění peněžních prostředků na dvou bankovních účtech stěžovatele ve výši 1 213 451,53 Kč a ve výši 209 838,63 Kč. Policejní orgán dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc představuje náhradní hodnotu za výnosy z trestné činnosti (v předběžně stanovené výši přesahující 34 milionů Kč), který se policejnímu orgánu nepodařilo dohledat.
Zároveň měl za to, že zajištění není zjevně nepřiměřené ve vztahu k výši výnosů. Ke stěžovateli uvedl, že figuruje jako jeden z jednatelů obchodní společnosti X, která se mohla dopustit protiprávní činnosti, z níž by bylo možné dovozovat trestněprávní odpovědnost.
2. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Praze napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
3. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, protože porušují jeho ústavně zakotvená práva v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). V napadených usneseních podle něj chybí konkrétní údaje o tom, kdy domnělá trestná činnosti měla probíhat a z jakých důvodů a na jakém území k ní mělo dojít. Obsahuje totiž pouze obecné formulace o znečistění a kontaminaci území azbestem. Stěžovatel byl pouze jedním z jednatelů obchodní společnosti, sám však neměl žádné rozhodovací oprávnění a žádné ze zásadních dokumentů nepodepsal. Vypracovaný znalecký posudek se údajně týká jiné lokality, kde jeho obchodní společnost nepůsobila. Rozporuje i výši údajné škody.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015). Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci.
6. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013).
7. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný. V tomto ohledu proto postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo že jsou výnosem z trestné činnosti (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1758/12 ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. IV. ÚS 434/17 ze dne 30. 11. 2017). K tomu je třeba dodat, že nejde o závěr konečný a dalším šetřením může být vyvrácen. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění majetkových hodnot není třeba a zajištění buď zrušily, nebo omezily.
8. Přezkum Ústavního soudu se proto zaměřuje na posouzení otázky, zda zásah do vlastnického práva je v dané věci zásahem přiměřeným ve smyslu poměru mezi závažností prověřované trestné činnosti a rozsahem zajištění ve vztahu ke stěžovateli. K námitkám, které stěžovatel předkládá, lze odkázat na závěry policejního orgánu a krajského soudu. Policejní orgán v napadeném usnesení uvedl, že zákonné podmínky pro zajištění peněžních prostředků byly splněny. Krajský soud ve stížnostním řízení neshledal postup policejního orgánu svévolným, nýbrž odůvodněným skutečnostmi zjištěnými v rámci prověřování a nikoliv nepřiměřeným ve vztahu k výši škody, která měla být způsobena. Upozornil nicméně na skutečnost, že trestní stíhání ještě nebylo zahájeno a že při trvání zajištění bude nutné konkretizovat jeho důvody i výši. Dodal, že pokud z dalšího průběhu trestního řízení vyplyne, že by pravděpodobná, trestnou činností způsobená škoda byla nižší, bude namístě přistoupit k omezení rozsahu zajištění.
9. Na základě shora uvedených skutečností není pochyb o tom, že ve věci je dáno důvodné podezření, že prověřovanou rozsáhlou trestnou činností mohl být získán prospěch v řádech milionů Kč. Za situace, kdy přímý výnos z trestné činnosti se zatím nepodařilo zajistit, nelze nic namítat proti závěru policejního orgánu a krajského soudu, že vzhledem k výši uvedených částek a časovému období, které policejní orgán dále prověřuje, bylo zajištění náhradní hodnoty, která odpovídá předpokládanému získanému prospěchu, namístě, resp. že míra proporcionality byla dodržena (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1543/24 ze dne 24. 6. 2024). Co se týče ústavní stížností napadených rozhodnutí, Ústavní soud shledal, že byla vydána na základě zákona (§ 79a a § 79g trestního řádu), příslušným orgánem činným v trestním řízení (což stěžovatel ani nerozporuje) a nelze je považovat za projev svévole.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu