Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednávání ústavní stížnosti společnosti multigate a. s., se sídlem Olomouc, Riegrova 373/6, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C, takto: Soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3719/13
.
Stěžovatelka podala ústavní stížnost směřující mimo jiné též proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2013 č. j. 2 Afs 69/2013-37.
Podle rozvrhu práce byla věc přidělena do II. senátu, jehož členem je soudce Vojtěch Šimíček. V přípise ze dne 17. 4. 2015 soudce Vojtěch Šimíček uvedl, že ve věci je vyloučen podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť ve věci již rozhodoval jako předseda senátu Nejvyššího správního soudu. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Vzhledem k tomu, že soudce Vojtěch Šimíček rozhodoval ve věci v rámci řízení u Nejvyššího správního soudu, dospěl senát Ústavního soudu určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce, že jsou dány důvody pro jeho vyloučení z projednávání věci u Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 30. dubna 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu
Všechny tyto své argumenty stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle rozvedla. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že jí jsou známa usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2878/13 , sp. zn. III. ÚS 3243/13 a sp. zn. III. ÚS 3343/13 , přičemž ačkoliv se tato stížnost týká stejné věci, tj. žádosti o vrácení přeplatku na místním poplatku na jiném technickém herním zařízení, skutkové i právní okolnosti jsou poněkud odlišné, kdy tyto odlišnosti mají pro věc zásadní význam. Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak je patrné z lustra Ústavního soudu, stěžovatelka podala v obdobných případech řadu ústavních stížností. V nich brojí proti rozhodnutím, vztahujícím se k místním poplatkům za provoz výherních hracích automatů, která byla vydána v různých obcích, v nichž stěžovatelka taková zařízení provozuje. Ve všech případech příslušné správní rozhodnutí napadla odvoláním, správní žalobou a nakonec i kasační stížností. Jakkoliv existují odlišnosti v jednotlivých případech, stěžovatelka ve svých podáních k Ústavnímu soudu užívá shodnou argumentaci, jíž vyjadřuje svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími. V uvedených řízeních byly podány z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie téměř identické ústavní stížnosti (sepsané stejným advokátem) a soudy uplatnily obdobnou argumentaci ve svých rozhodnutích jako v nyní posuzované věci.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že jsou jí předchozí usnesení Ústavního soudu známa, ovšem tvrdí, že ačkoliv se i nyní posuzovaná ústavní stížnost týká stejné věci, skutkové a právní okolnosti jsou poněkud odlišné. Ústavní soud však v této souvislosti konstatuje, že pokud jde o tvrzené odlišné skutkové a právní okolnosti namítané v nyní posuzované věci, jedná se o shodné námitky, kterými se rovněž zabýval Ústavní soud již v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 3792/13 a sp. zn. II. ÚS 3734/13 , neboť v těchto řízeních byly podány z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie opět téměř identické ústavní stížnosti, včetně předmětného tvrzení odlišných skutkových a právních okolností, přičemž v uvedených řízeních soudy rovněž uplatnily obdobnou argumentaci ve svých rozhodnutích jako v nyní posuzované věci.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou i v případě, kdy její zjevná neopodstatněnost vyplývá z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Posuzovaná ústavní stížnost je jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z pohledu stížnostních námitek obdobou ústavních stížností téže stěžovatelky, o kterých již Ústavní soud rozhodl odmítavě mj. v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 1817/14 , sp. zn. III. ÚS 177/14 , sp. zn. I. ÚS 3520/13 , sp. zn. I. ÚS 3417/13 , sp. zn. I. ÚS 3440/13 , sp. zn. I. ÚS 2879/13 , sp. zn. II. ÚS 2878/13 , sp. zn. III. ÚS 3243/13 , sp. zn. III. ÚS 3343/13 , sp. zn. I. ÚS 3792/13 , sp. zn. II. ÚS 2880/13 , sp. zn. II. ÚS 3440/13 a sp. zn. II. ÚS 3734/13
(k předmětným otázkám věcně srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 29/10 , N 110/61 SbNU 625, jenž je relevantní i z hlediska doby vydání napadených správních aktů). Vzhledem k tomu, že se tak stalo z důvodů, které plně dopadají i na souzenou věc, považuje Ústavní soud citovaná rozhodnutí za dostatečná pro reakci na námitky stěžovatelky, a proto na odůvodnění svých předchozích rozhodnutí pro stručnost odkazuje, když od závěrů o zjevné neopodstatněnosti vyslovených v těchto rozhodnutích Ústavního soudu není důvodu se v nyní projednávané věci odchýlit.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2015
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu