Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 1998, č.j. 3 Cdon 391/96 - 240, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 1995, sp. zn. 20 Co 47/95, takto : Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 6. 2001 doručen návrh stěžovatelky, ve které popisuje průběh restitučního sporu o nemovitosti na Praze 8, napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a zmiňuje řízení, které probíhalo před Ústavním soudem proti stejným rozhodnutím pod sp. zn. II. ÚS 649/2000
.
Ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS 492/98 , bylo zjištěno, že ústavní stížnost stěžovatelky proti stejným rozhodnutím jako v nyní posuzované věci byla odmítnuta pro neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 649/2000 , bylo dále zjištěno, že ústavní stížnost stěžovatelky proti stejným rozhodnutím jako v nyní posuzované věci byla odmítnuta jako pozdě podaná.
Vzhledem k těmto zjištěným skutečnostem byla tedy ústavní stížnost podána zjevně po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona a Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona návrh odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem. Z tohoto důvodu také Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné V Brně dne 23. 10. 2001
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu