Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti NET and GAMES a. s., sídlem Bednářova 621/29, Brno, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. listopadu 2025 č. j. 1 As 158/2025-54, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. srpna 2025 č. j. 65 A 81/2024-70, rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 23. září 2024 č. j. 28421-4/2024-900000-311 a rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 27. února 2024 č. j. 2476/2024-580000-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, a Celního úřadu pro Olomoucký kraj, sídlem Sladkovského 1213/39, Olomouc, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že celní orgány napadenými rozhodnutími potrestaly stěžovatelku za přestupek podle § 123 odst. 3 písm. f) zákona o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2023, protože ve třech případech ve svých dvou provozovnách na počátku roku 2022 a 2023 neumožnila hru nejméně u třech hracích stolů živé hry současně za přítomnosti krupiérů v počtu odpovídajícím počtu hracích stolů, a neprovozovala tak v kasinu živou hru jako hlavní činnost. Správní trest představovaly pokuta ve výši 750 000 Kč a čtyřměsíční zákaz činnosti v těchto dvou provozovnách.
3. Žalobu stěžovatelky poté zamítl krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud posléze svým napadeným rozsudkem zamítl také kasační stížnost stěžovatelky. Podle správních soudů stěžovatelka v soudním řízení brojila jen proti výši trestu. Zde správní orgány podle správních soudů zohlednily vývoj judikatury a správní praxe k pravidlu "jeden krupiér = jeden stůl živé hry", jehož porušení je v podstatě stěžovatelce kladeno za vinu. Vývoj správní praxe a judikatury v tomto směru, musel být stěžovatelce zřejmý již dříve; opakovaně byla za totéž jednání sankcionována a již v roce 2020 v obdobném duchu rozhodovaly správní soudy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020 č. j. 6 As 196/2020-32). To potvrdil Nejvyšší správní soud definitivně v rozsudku ze dne 1. 2. 2023 č. j. 7 As 291/2022-40 s tím, že v kasinu nemůže být provozováno více stolů živé hry, než kolik je po celou provozní dobu v kasinu přítomných a zaměstnaných krupiérů, což vyplývá jak z § 68 odst. 1 a 4 zákona o hazardních hrách, tak z jeho důvodové zprávy. Bylo proto legitimní vycházet z dřívějších potrestání stěžovatelky za stejné jednání.
4. Z obdobných důvodů podle správních soudů obstojí úvahy správních orgánů o hrozbě opakování přestupků jako přitěžující okolnosti. Nerespektovala-li stěžovatelka zákon opakovaně dříve, je nebezpečí, že tak bude činit i nadále. Ostatně stejné povinnosti stěžovatelka porušila znovu v roce 2024. Nyní uložená sankce odpovídá závažnosti jednání; zákon umožňuje uložit trest zákazu činnosti až na dva roky, stěžovatelce byl uložen tento trest v délce čtyř měsíců, a to jen ve dvou provozovnách. Potrestání proto bylo poměrně mírné. Podstatou přestupku je přitom snaha o regulaci tzv. kvazikasin, jeho postih tedy má zamezit získávání neoprávněných konkurenčních výhod. Stěžovatelka byla také dříve upozorněna, že se výše trestu může zvyšovat opakováním přestupkového jednání.
5. Stěžovatelka tvrdí, že pravidlo "jeden krupiér = jeden stůl živé hry" není výslovně uvedeno v zákoně o hazardních hrách ani v jeho důvodové zprávě. Dovodila jej judikatura, a to až poté, co stěžovatelka spáchala přestupek spočívající v porušení této povinnosti. Nic takového nestanoví ani stanovisko Generálního ředitelství cel ze dne 14. 8. 2019. Také soudní judikatura byla zpočátku různorodá: kolik členů obsluhy zvládne obsluhovat více skupinek stolů živé hry, se posuzovalo například v rozsudcích Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2020 č. j. 57 A 179/2019-106, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 196/2020 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2021 č. j. 31 Af 19/2020-72. Uvedené pravidlo tehdy aplikováno nebylo, existoval stav, kdy některé soudy toto pravidlo aplikovaly, jiné nikoli. Nemůže tak obstát závěr orgánů veřejné moci v nynější věci, že stěžovatelka ignorovala judikaturu a je nepoučitelná. Potrestání za porušení uvedené povinnosti odporuje zásadě určitosti zákona a je retroaktivní.
6. Z obdobných důvodů neobstojí ani další přitěžující okolnosti - stěžovatelka proto označuje uložené sankce za nepřiměřeně tvrdé. Stěžovatelka také doložila rozpis směn na následující období, a proto nemůže obstát ani úvaha, že hrozí nebezpečí dalšího páchání týchž přestupků. Dále stěžovatelka zpochybňuje závažnost přestupku. Orgány veřejné moci v podstatě srovnávají nynější věc s provozováním nelegální herny, to je ovšem nepřípadné, zde jde nadále o legální hazard. Zákon o hazardních hrách umožňuje uložit za jiné přestupky pokutu až do výše 50 000 000 Kč, je tedy patrné, že zákonodárce posuzované jednání nepovažuje za natolik závažné. Týž zákon také umožňuje uložit trest zákazu činnosti prakticky u všech přestupků; nelze tedy argumentovat, že přestupek je závažný, protože za něj lze uložit zákaz činnosti. Stěžovatelka konečně zpochybňuje počet krupiérů, se kterým operují napadená rozhodnutí; podle protokolu byly v jedné z provozoven dva krupiéři na čtyři stoly, nikoli jeden.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, je proto zásadně věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze u tzv. kvalifikovaných vad, které lze zjistit z jeho judikatury.
9. V nynější věci Ústavní soud žádné kvalifikované vady neshledal. Stěžovatelka dříve v řízení uplatnila všechny nynější námitky a správní soudy se náležitě se všemi vypořádaly. Pravidlo "jeden krupiér = jeden stůl živé hry" Ústavní soud již v minulosti akceptoval. Uvedl, že takový výklad vychází z klíčového účelu zákona o hazardních hrách, tedy zajistit, aby provoz kasina byl hospodářsky nákladný a aby nevznikala kvazikasina (bod 9 usnesení ze dne 30. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1013/23
). Také považoval takový výklad za logický a odůvodnitelný ve snaze rozlišit povahu heren a kasin a zabránit obcházení zákona (bod 15 usnesení ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 937/24
). Na odůvodnění těchto rozhodnutí lze v podrobnostech odkázat s tím, že z týchž důvodů nyní Ústavní soud nespatřuje v uplatnění tohoto pravidla rozpor s požadavkem určitosti zákona.
10. K argumentaci stěžovatelky k nepředvídatelnosti judikatury Ústavní soud především odkazuje na zásadu, že soudní nalézání práva nelze považovat za tvorbu právních předpisů, ale ("jen") za jejich výklad a upřesňování [nálezy ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 3221/11
(N 216/71 SbNU 531) či ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3500/18
(N 208/97 SbNU 238)]. V nynější věci je klíčové, že sama stěžovatelka připouští i existenci dřívějších soudních rozhodnutí, která pravidlo "jeden krupiér = jeden stůl živé hry" označovala. Přesně na tato rozhodnutí upozorňují i správní soudy v nynější věci. Stěžovatelka nadto byla za tatáž pochybení opakovaně potrestána pravomocnými rozhodnutími správních orgánů, což náležitě nereflektuje. Stěžovatelce tedy podle Ústavního soudu nemohlo vzniknout žádné legitimní očekávání, že se zmíněné pravidlo nebude vymáhat. Žádná ustálená judikatura zastávající opak dosud neexistovala. V nynější věci jde o standardní vývoj judikatury.
11. Z obdobných důvodů také obstojí úvahy orgánů veřejné moci o hrozícím opakování páchání totožných přestupků stěžovatelkou. Ostatně, správní soudy poukázaly také na to, že stěžovatelka se stejného jednání později opět dopustila. Ani to však stěžovatelka ve své argumentaci nereflektuje. V tomto kontextu tedy Ústavní soud nevidí nic nepřiměřeného v závěru orgánů veřejné moci, že stěžovatelkou doložený rozpis směn krupiérů nebyl dostatečnou zárukou.
12. Žádný exces Ústavní soud neshledává ani v úvahách o závažnosti přestupku. Zde stěžovatelka skutečně již jen opakuje tytéž dříve vypořádané námitky, aniž jakkoli úvahy napadených rozhodnutí reflektuje. Zákon zde umožňuje uložit pokutu i zákaz činnosti. Obě sankce byly nakonec uloženy ve výši do jedné čtvrtiny tehdejších zákonných sazeb [viz také § 123 odst. 9 písm. b) téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2023], zákaz činnosti pak jen v těch provozovnách, v nichž k páchání přestupku došlo.
Úvahy správních soudů neobhajují tezi, že posuzované jednání je extrémně závažné, ale že škodlivost jednání stěžovatelky je již poměrně vysoká a jí uložené sankce typové i individuální závažnosti přestupku odpovídají. K závažnosti a povaze přestupku v obecné rovině se Ústavní soud vyjádřil shodně jako nyní napadená rozhodnutí také již v usneseních uváděných shora. Ústavní soud také respektuje, že orgány veřejné moci v nynější věci po opakovaném potrestání stěžovatelky zohlednily, že trest má plnit také svoji preventivní funkci.
13. Konečně, stěžovatelkou zpochybňovaný počet krupiérů není ve věci nijak relevantní; namítané nesrovnalosti nemají žádný vliv na správnost úvah orgánů veřejné moci. Za každé situace by stěžovatelka nesplnila pravidlo "jeden krupiér = jeden stůl živé hry" a orgány veřejné moci zjevně nepřihlížely k tomu, zda se na provozovně nacházely krupiéři dva či jeden.
14. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu