Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti pana G. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, kterou se domáhá vyslovení, že postupem Okresního soudu v Olomouci, při němž nakládal s trestním příkazem ze dne 15. května 2023 č. j. 5 T 79/2023-56 jako s pravomocným a vykonatelným, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a zákazu pokračování v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci namítá, že Okresní soud v Olomouci svým postupem porušil jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 3 písm. f) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Olomouci a z ústavní stížnosti vyplývá následující. Stěžovatel se stal dne 29. 3. 2023 účastníkem drobné dopravní nehody. Přivolaní policisté zjistili, že stěžovatel má správním orgánem uložen zákaz řízení. Ten mu uložil Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, odbor dopravy, oddělení správního řízení, příkazem ze dne 27. 2. 2023, č. j. MÚBNLSB-OD-43724/2023-RAPTE, kterým stěžovatele uznal vinným z nedbalostního spáchání přestupku. Vedle zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců mu za přestupek uložil pokutu ve výši 5 000 Kč. Příkaz byl stěžovateli doručen dne 7. 3. 2023.
3. Ve spisu obecného soudu je příkaz Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav založen. Obě sankce (pokuta a zákaz řízení) jsou uvedeny ve výroku v řádcích pod sebou. V závěru příkazu je mimo jiné uvedeno upozornění, že pokud by stěžovatel řídil motorové vozidlo v době zákazu řízení, dopustil by se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (č. l. 4 spisu).
4. Stěžovatel tvrdí, že příkaz vydaný v českém jazyce ukázal firemní překladatelce, která působí u jeho bývalého zaměstnavatele. Ta si údajně příkaz nepřečetla celý a pouze mu sdělila, že má zaplatit pokutu 5 000 Kč. Stěžovatel údajně nevěděl, že mu byl uložen i trest zákazu řízení. Stěžovatel nyní podniká právní kroky na svou obranu i v přestupkovém řízení.
5. Necelý měsíc po nehodě dne 24. 4. 2023 v 8:00 bylo zahájeno u policejního orgánu podání vysvětlení stěžovatele za přítomnosti tlumočnice z mongolského jazyka, kterou přibral policejní orgán. Spis dále obsahuje poučení o oprávnění používat svůj mateřský jazyk a o tom, že pokud jej cizí státní příslušník využije, že má právo na písemný překlad konkrétních písemností (uvedených v § 28 odst. 2 trestního řádu) vydaných v rámci trestního řízení (včetně trestního příkazu) do mateřského jazyka. Na závěr poučení je uvedeno, že stěžovatel poučení porozuměl, vzal jej na vědomí a výslovně prohlašuje, že nepožaduje písemný překlad dokumentů uvedených v § 28 odst. 2 trestního řádu. Pod poučením je připojen podpis stěžovatele, tlumočnice a policisty, který provedl poučení (č. l. 39 spisu). Dne 24. 4. 2023 proběhl výslech stěžovatele jako osoby podezřelé. V jeho rámci byl poučen o svých právech, včetně práva na přítomnost právního zástupce. Na počátku výslechu je v protokolu uvedeno, že výslechu je přítomna přibraná tlumočnice do mongolštiny, která provádí překlad. Následně je uvedeno, že stěžovatel po poučení o právu na přítomnost právního zástupce, kterému porozuměl, uvádí, že přítomnost právního zástupce nežádá, že se tohoto práva zříká. Následně je uvedena stěžovatelova výpověď. Na závěr protokolu jsou připojeny podpisy stěžovatele, tlumočnice a policisty (č. l. 40 - 42).
6. Okresní soud v Olomouci trestním příkazem ze dne 15. 5. 2023 č. j. 5 T 79/2023-56 stěžovatele uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to mu uložil peněžitý trest v celkové výši 20 000 Kč a trest zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 1 roku. Stěžovati byl trestní příkaz doručen dne 29. 6. 2023 do vlastních rukou a dnem 8. 7. 2023 nabyl právní moci. Přípisem ze dne 1. 12. 2023 stěžovatel podal proti trestnímu příkazu odpor. Tvrdil v něm, že trestní příkaz nebyl přeložen, a proto jej nelze považovat za doručený. Okresní soud stěžovateli odpověděl přípisem ze dne 7. 12. 2023, že odpor stěžovatele podaný prostřednictvím obhájce dne 1. 12. 2023 je podaný po zákonné lhůtě a soud k němu nepřihlíží. Soud dále zmínil, že stěžovatel výslovně uvedl, ač řádně poučen, že nežádá překlad písemností do mongolštiny a že byl řádně poučen i o právu být zastoupen obhájcem.
7. Stěžovatel tvrdí, že se o zákazu řízení dozvěděl až od přivolaných policistů, kteří provedli lustraci účastníků nehody. Znovu opakuje, že nevěděl, že příkazem Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav mu byl uložen i zákaz řízení, protože byl doručen také jen v češtině.
8. Namítá, že je potřeba věnovat zvýšenou pozornost otázce, zda stěžovatel rozuměl obsahu poučení o významu smyslu § 28 trestního řádu a zda skutečně vyjádřil vůli se vzdát překladu písemností do budoucna i s vědomím, že vůbec nemusí být slyšen u soudu. Vyjádření stěžovatele do protokolu u policie podle názoru stěžovatele nezachycuje autentickým způsobem stěžovatelovo vyjádření a bylo zřejmě formulováno policejním orgánem. Protokol neobsahuje formulaci otázek, není rozdělen na monologickou a dialogickou část a výslech trval jen krátce. Svědčí to spíše o mechanickém přístupu. Podle stěžovatele z něj soud nemohl získat ujištění o tom, že stěžovatel svému postavení rozumí a že byl poučen dostatečně. Povinnost prokázat, že se tak stalo přitom s odkazem na judikaturu Ústavního soudu tíží orgány činné v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že soud nenařídil hlavní líčení, ale vydal trestní příkaz, stěžovatel neměl možnost uplatnit své právo na obhajobu a právo na veřejné projednání věci.
9. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Těžiště stěžovatelovy argumentace tvoří námitky, podle nichž nebyla dodržena jeho procesní práva v trestním řízení. Konkrétně stěžovatel namítá, že se nevzdal svého práva na překlad důležitých listin trestního řízení a že neměl v trestním řízení obhájce. S těmito námitkami se Ústavní soud neztotožnil.
11. Podle trestního řádu platí, že každý, kdo prohlásí, že neovládá česky jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka (§ 2 odst. 14 trestního řádu). Využije-li obviněný uvedeného práva, je třeba mu specifikované písemnosti v trestním řízení písemně přeložit (§ 28 odst. 2 trestního řádu). Ten, proti komu se vede trestní řízení, má právo se hájit sám nebo si zvolit obhájce. O právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby musí být poučen (§ 2 odst. 13 a § 33 trestního řádu).
12. Ústavní soud nedospěl k závěru, že by stěžovatel byl na svých procesních právech zkrácen. Ze spisu vyplývá, že o možnosti pořízení překladu trestního příkazu (resp. o vzdání se takového práva) byl stěžovatel poučen dne 24. 4. 2023 při podání vysvětlení na policii za přítomnosti tlumočnice, přičemž uvedl, že poučení porozuměl a překlad dokumentů nepožaduje (č. l. 39). Dne 24. 4. 2023 proběhl i výslech stěžovatele jako osoby podezřelé. V jeho rámci byl poučen o svých právech, včetně práva na přítomnost právního zástupce. Na počátku samotného výslechu stěžovatele je v protokolu uvedeno, že za přítomnosti tlumočnice po poučení o právu na přítomnost právního zástupce, kterému porozuměl, stěžovatel uvádí, že přítomnost právního zástupce nežádá, že se tohoto práva zříká. Následně je uvedena stěžovatelova výpověď. (č. l. 40 - 42). Tato poučení nepovažuje Ústavní soud za nedostatečná (viz níže).
13. Podle Evropského soudu pro lidská práva ani litera, ani duch článku 6 Úmluvy nebrání osobě, aby se z vlastní svobodné vůle vzdala, ať už výslovně, nebo konkludentně, nároku na záruky spravedlivého procesu. Má-li však být taková výjimka účinná pro účely Úmluvy, musí být stanovena jednoznačně a musí být doprovázena minimálními zárukami úměrnými její důležitosti. Kromě toho nesmí být v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem (viz Hermi v. Itálie [GC], č. 18114/02, § 73 in fine, ECHR 2006-XII, a Simeonovi v.
Bulharsko [GC], č. 21980/04, § 115, 12. 5. 2017). Před tím, než z chování účastníka může být vyvozeno, že se takového práva vzdal, musí být zřejmé, že mohl rozumně předvídat, jaké důsledky jeho jednání může mít. (srov. rozsudek ve věci Pischalnikov proti Rusku ze dne 24. 9. 2009 č. 7025/04). Je třeba též zohlednit, zda se obviněný vzhledem k okolnostem nebo svým osobním charakteristikám nenacházel ve zranitelném postavení (např. z důvodu svého tělesného postižení, alkoholismu a příslušnosti k sociálně znevýhodněné skupině - rozsudek ve věci Bortnik proti Ukrajině ze dne 27.
1. 2011 č. 39582/04; z důvodu negramotnosti a neznalosti úředního jazyka - rozsudek ve věci Panovits proti Kypru ze dne 11. 12. 2008 č. 4268/04; a jiné). Ze spisového materiálu jasně vyplývá, že stěžovatel byl o svém právu na překlad písemností a na přítomnost obhájce výslovně za přítomnosti tlumočnice poučen, a to nejen odkazem na příslušné ustanovení trestního řádu. Formulace se jeví jako srozumitelné a jednoznačné. Lze tedy konstatovat, že soud postupoval v souladu s trestním řádem a nebyla porušena ani ústavně zaručená práva stěžovatele.
14. Institut trestního příkazu, jež dle § 314e trestního řádu může samosoudce vydat bez projednání věci v hlavním líčení, je-li skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, není v rozporu s ústavním právem na veřejné projednání věci v přítomnosti účastníka za podmínky, že obviněný má právo se domoci projednání své věci v řádném procesu splňujícím všechny záruky práva na spravedlivý proces [srov. přiměřeně nález sp. zn. I. ÚS 2733/13 ze dne 26. 2. 2014 (N 23/72 SbNU 267) a nález sp. zn. IV.
ÚS 4787/12 ze dne 13. 5. 2013 (N 82/69 SbNU 347)]. Obviněný má právo dosáhnout veřejného projednání trestní věci a přítomnosti u jednání podáním odporu proti trestnímu příkazu, kterým se příkaz ze zákona ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení (§ 314g odst. 2 trestního řádu). Podle § 314f odst. 1 písm. f) trestního řádu musí být obviněný poučen o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení. Obviněný musí mít tedy reálně možnost se veřejného projednání své trestní věci domoci a pouze pokud tak prokazatelně neučiní, lze dovodit, že se tohoto práva vzdal.
15. Trestní příkaz byl stěžovateli řádně v českém znění doručen s poučením o možnosti podat odpor a o následcích podání odporu v podobě projednání věci u soudu. Stěžovatel se platně vzdal práva na překlad trestního příkazu. S jeho obsahem a poučením o možnostech obrany se mohl seznámit a případně odpor podat. Pokud tak včas neučinil, trestní příkaz nabyl právní moci.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu