Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 189/2024-21 ze dne 18. 12. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 33 Ad 6/2023-130 ze dne 30. 7. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že správní soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel v lednu 2023 požádal o invalidní důchod, protože utrpěl pracovní úraz (zasypání zeminou), jehož následkem bylo vícečetné zranění v oblasti pánve. Česká správa sociálního zabezpečení ("ČSSZ") tuto žádost zamítla na základě posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav MUDr. Jaroslava Majerčíka. Stěžovatelova pracovní schopnost totiž nepoklesla alespoň o 35 %, jak to vyžaduje § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, nýbrž pouze o 30 %.
3. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil stěžovatel námitkami, k nimž přiložil znalecký posudek z dubna 2023, který zpracoval znalec MUDr. Zdeněk Šmíd. Podle tohoto znalce postižení stěžovatele odpovídá středně těžké poruše uvedené v položce 6b, oddílu A, kapitoly XV přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity [tj. funkčně významná porucha funkce pánevního pletence a reziduální neurologické projevy na dolních končetinách]. Míra poklesu pracovní schopnosti je podle této položky 30-40 % a podle uvedeného znalce pracovní schopnost stěžovatele poklesla o 40 %. ČSSZ si ovšem v námitkovém řízení nechala vypracovat nový posudek o invaliditě, ve kterém posudková lékařka MUDr. Jaroslava Sochr Bojcúnová určila míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele na 30 %, což odůvodnila rozsahem postižení a schopností stěžovatele pracovat v původní profesi. ČSSZ následně námitky stěžovatele v červnu 2023 zamítla.
4. Proti rozhodnutí ČSSZ brojil stěžovatel správní žalobou a opatřil si další znalecký posudek MUDr. Vítězslava Lorence, podle kterého míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 40 %. Krajský soud v Brně ("krajský soud") nechal vypracovat posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ("PK MPSV") v Brně, která dospěla k závěru, že stěžovatel je schopen vykonávat původní zaměstnání s poklesem pracovní schopnosti o 30 %, a dále srovnávací posudek PK MPSV v Českých Budějovicích, podle kterého pracovní neschopnost stěžovatele klesla o 30 %. Krajský soud posudky posudkových komisí vyhodnotil jako přesvědčivější než znalecký posudek MUDr. Lorence, a proto žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně kasační stížnost stěžovatele odmítl jako nepřijatelnou (viz ústavní stížností napadená rozhodnutí).
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně:
Stěžovatel namítá, že neměl možnost řádně prokázat svá tvrzení před soudy, které protiústavně posoudily jeho nárok na přiznání invalidního důchodu. Detailně popisuje své zdravotní potíže: tvrdí, že je pro trvalé následky úrazu nadále v péči neurologické a chirurgické ambulance, každodenně pociťuje křeče směřující do levého lýtka, má stálé pálení na hřbetu levé nohy a snížení citu na levé noze a dvou prstech. Stěžovatel od května roku 2021, tedy po roce od pracovního úrazu, nastoupil zpět do zaměstnání k totožnému zaměstnavateli na místo instalatéra, což je jeho původní profesí.
ČSSZ podle stěžovatele řádně nezohlednila trvalé následky jeho úrazu. Posudková lékařka neprovedla klinické vyšetření stěžovatele a vycházela pouze z písemných podkladů zdravotní dokumentace. Lékařka určila míru poklesu pracovní schopnosti na 30 % pouze z důvodu, že stěžovatel dále pracuje na plný úvazek. Vykonávání profese instalatéra ovšem činí stěžovateli nemalé zdravotní obtíže, které musí každodenně překonávat, a tím zhoršovat svůj zdravotní stav; výkon práce závisí na vstřícnosti zaměstnavatele, jenž cítí morální odpovědnost.
Byť stěžovatel nevyužívá institut dočasné pracovní neschopnosti, pravidelně čerpá dovolenou za účelem rehabilitací. Práci na plný úvazek musí stěžovatel vykonávat z finančních důvodů, jelikož mu ČSSZ nepřiznala nárok na invalidní důchod. Přesvědčivé naopak byly závěry znalců MUDr. Šmída a MUDr. Lorence, kteří mimo jiné dovodili omezení hybnosti levé kyčle a přetrvávající nestability pánevního kruhu a varovali před rizikem zhoršení zdravotního stavu vlivem plného výkonu práce.
Napadené rozhodnutí krajského soudu je podle stěžovatele založeno na nepřezkoumatelných posudcích posudkových komisí, ve kterých není řádně odůvodněn závěr o nižším stupni poklesu pracovní schopnosti. Posudkové komise nezjišťovaly poruchu pánevního prstence (při vyšetření neměly k dispozici příslušnou techniku) a nevzaly v úvahu značné úlevy ze strany zaměstnavatele. Provedené dokazování nebylo dostatečné a krajský soud posudky hodnotil v rozporu s judikaturou NSS (především s rozsudkem NSS č. j.
6 Ads 45/2013-25 ze dne 13. 11.2013, ze kterého vyplývá, že je-li zdravotní postižení žadatele o invalidní důchod posudkovou komisí vyhodnoceno jako hraniční mezi dvěma položkami (stupni), musí být konečný závěr o kvalifikaci zdravotního postižení podle nižšího stupně (oproti vyššímu stupni) náležitě a přesvědčivě odůvodněn. Nelze-li takové jednoznačnosti a přesvědčivosti dosáhnout, je nutné zvolit kvalifikaci pro žadatele příznivější, neboť jde o rozhodování o základním sociálním právu na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilostí k práci podle čl.
30 odst. 1 Listiny (analogická aplikace zásady in dubio pro libertate).
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti znovu uplatňuje argumenty ohledně posouzení krajského soudu, které již v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal NSS. Ústavní soud nemá napadeným soudním rozhodnutí z ústavněprávního hlediska co vytknout. Správní soudy nejsou funkčně ani personálně způsobilé věcně posuzovat odborné otázky týkající se zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod; proto zákon výslovně stanoví, že pro účely soudního přezkumného řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů MPSV prostřednictvím posudkových komisí a jejich posudky jsou pro správní soudy obligatorním důkazem (viz § 77 odst. 2 soudního řádu správního ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
9. Byť posudky posudkových komisí představují nutný základ pro soudní přezkum ve věcech důchodového pojištění, neznamená to, že je správní soudy musí automaticky a nekriticky akceptovat (obdobně viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2854/23 ze dne 29. 8. 2024; či usnesení sp. zn. I. ÚS 2021/12 ze dne 23. 10. 2012) - je nutné je podle zásady volného hodnocení důkazů hodnotit stejně pečlivě jako důkazy jiné (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). V tomto smyslu je nutné klást důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost závěrů posudků posudkových komisí (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3545/20 ze dne 9. 3. 2021 nebo nález sp. zn. III. ÚS 4160/16 ). Stejně jako v jiných oblastech platí, že soudní rozhodnutí musí být rozhodnutím nezávislého soudu, který nemůže přenášet svoji odpovědnost na posudkové komise (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023; či nález sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. 12. 2007).
10. V nyní projednávané věci stěžovatele krajský soud obecným požadavkům na soudní přezkum rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod dostál. Krajský soud z důvodu rozporů ohledně rozsahu poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti zadal srovnávací posudek PK MPSV v Českých Budějovicích, v rámci jehož vypracování byl stěžovatel klinicky vyšetřen lékaři z oborů traumatologie a neurologie (bod 13 napadeného usnesení NSS). Krajský soud následně ústavně konformním způsobem odůvodnil, proč považoval závěry posudkových komisí za úplné a přesvědčivé: odkázal na jednotnost posudků ČSSZ a obou komisí ohledně snížení pracovní schopnosti o 30 %, zvážil přesvědčivost hodnocení neurologických symptomů, zdůraznil kolegiální (konziliární) charakter rozhodování odborníků z různých oblastí a odkázal na organizačně-technický charakter úlev ze strany zaměstnavatele (body 41-42 napadeného rozsudku).
11. Krajský soud rovněž hodnotil stěžovatelem pořízené znalecké posudky: zdůraznil, že MUDr. Šmíd není znalcem v oblasti posudkového lékařství (bod 39 napadeného rozsudku). Dále uvedl, že znalec MUDr. Lorenc nesprávně zvýšil míru poklesu pracovní schopnosti o 5 % z důvodu omezení možnosti rekvalifikace v rozporu s § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, nevěnoval se otázce motorického deficitu způsobeného neurologickou symptomatologií a tyto symptomy považoval za trvalé (bod 40 napadeného rozsudku).
12. Hodnocení krajského soudu podle Ústavního soudu nelze považovat za "automatické" či svévolné. Důvod pro výjimečný zásah do činnosti správních soudů, které jsou primárně zákonem pověřeny k přezkoumávání rozhodování ve věcech důchodového pojištění, proto Ústavní soud ve věci stěžovatele neshledal.
13. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu