Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 400/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud české republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J.L., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1997, čj. 11 To 40/97-2698, za účasti Vrchního soudu v Praze, zastoupeného předsedou senátu JUDr. M.V., jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í
Ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 23. 10. 1997 se stěžovatel s odvoláním na porušení čl. 6 odst. 1 a č1. 13 Římské úmluvy o ochraně lidských práv, čl. 1; čl. 2 odst. 2; č1. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod a č1. 2 1
II. ÚS 400/97 odst. 3 Ústavy ČR domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze, na základě kterého byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to přesto, že v obsahu spisového materiálu není jediný důkaz o tom, že by se dopustil trestného činu dle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) tr.
zákona, že byl zbaven svobody jinak než stanoví zákon, že při zatýkání nebyla dodržena zákonná lhůta a v důsledku toho i sama vazba byla uvalena nezákonně, že došlo k zneužití státní moci, mimo jiné i v důsledku nedostatku podpisu předsedkyně senátu na rozsudku krajského soudu. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření účastníka řízení odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud jde o formální náležitosti prvostupňového rozsudku, odvolal se na § 17 kancelářského řádu pro soudy. Vrchní státní zastupitelství jako vedlejší účastník ohledně nedodržení lhůty uvedl, že ve smyslu § 75 tr.
řádu byla lhůta dodržena a stran dokazování a postupu soudu při hodnocení důkazů odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku vrchního soudu. Jak Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným obecným soudům ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Z ústavního principu II. ÚS 400/97 nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažena v jednotlivých ustanoveních trestního řádu (§ 2 odst. 6; § 125 tr.
řádu). Pokud obecné soudy v posuzované vece podmínky stanovené trestním řádem respektují, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit "hodnocení důkazů", provedené těmito soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu nezávislosti soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti je založena na nesouhlasu se závěry obecných soudů, ke kterým tyto dospěly na základě provedeného dokazování, jak pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, tak jejich souhrnu, námitky, které stěžovatel uvádí ve své ústavní stížnosti, přitom uvedl již v řízení před obecnými soudy, které se s nimi v podstatě vypořádaly a svá rozhodnutí také odůvodnily. Ústavní soud z obsahu spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 5 T 48/96, nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení shora uvedených ustanovení tr.
řádu, a obsah spisu naopak svědčí o tom, že se obecné soudy určujícími skutkovými okolnostmi řádně zabývaly, což ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že vrchní soud doplňoval dokazování i dalšími výslechy, a své rozhodnutí také odůvodnily, přičemž ohledně subjektivní stránky trestného činu vrchní soud v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že jen osobě normálně duševně nevyspělé by nedošlo na rozum, že se v tomto prostředí pro které stěžovatel zakoupil dům čp. 152 v M.; přebral kolem 1.200 kg PMK, za které předal také peníze; pronajal dům čp.
332 v J.; shromažďoval technologické zařízení; vykonával výkonnou a operativní funkci a jako jediný měl spolu s ing. V. klíče a kde se desetitisícové a statisícové částky předávaly II. ÚS 400/97
"Cash" v igelitových taškách bez jakékoliv evidence,. . nerealizuje výroba a úprava drog. Za této situace a vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Stran námitek, týkajících se rozhodnutí o vzetí do vazby, Ústavní soud odkazuje na 60 denní lhůtu, upravenou v § 72 odst. 2 uvedeného zákona s tím důsledkem, že jde v tomto směru o ústavní stížnost opožděnou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již v roce 1995. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 20. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu 4