Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve složení Ivana Janů, předsedkyně a soudci Ludvík David a Kateřina Šimáčková ve věci ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 4785/12 stěžovatelky MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 812/2012 Soudce JUDr. Stanislav Balík je vyloučen z rozhodování ve věci ústavní stížnosti II. ÚS 4785/12. Člen II. senátu JUDr. Stanislav Balík sdělil, že se cítí pojatým, s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka byla v době, kdy byl advokátem, jeho klientkou.
Senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudců shledal, že je dán důvod pro jeho vyloučení. S ohledem na to, že byly shledány podmínky ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu, rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. září 2013
Ivana Janů, v.r. předsedkyně I. senátu
5. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, když Nejvyšší soud neshledal, že by stěžovatel uplatnil relevantní dovolací důvod. K tomu Ústavní soud úvodem připomíná, že nepřezkoumává vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy zda se ve věci jednalo o dovolání přípustné či nikoliv a zda jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Uvedené uvážení zahrnuje v sobě především posouzení toho, byla-li takováto otázka dovolatelem (vůbec) formulována a v případě, že se tak stalo, má-li vskutku dle mínění Nejvyššího soudu (nikoliv dovolatele) zásadní právní význam.
Ingerence Ústavního soudu do těchto úvah vymyká se z pravomoci Ústavního soudu, jenž by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musil) napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušit jedině v situaci, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti (např. pro jeho svévolnost, pro nedostatek jeho odůvodnění či z jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytýčených konsolidovanou a všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu; srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 40/93 , usnesení ve věcech sp. zn. III.
ÚS 116/94 ,
IV. ÚS 573/01 ,
III. ÚS 280/03 ,
,
,
,
III. ÚS 466/06 ). Pouhý nesouhlas stěžovatele s právními názory dovolacího soudu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny resp. čl. 6 Úmluvy založit nemůže.
6. V dané věci stěžovatel Nejvyššímu soudu vytýká, že neposoudil jeho dovolání podle obsahu, ale pouze formálně vycházel ze stěžovatelem v dovolání nesprávně označeného dovolacího důvodu. Ústavní soud si od Městského soudu v Brně vyžádal příslušný spis, aby mohl náležitě posoudit, zda se ze strany Nejvyššího soudu nejednalo o svévolný postup, který by mohl založit opodstatněnost ústavní stížnost. Ústavní soud z dovolání podaného stěžovatelem však nezjistil, že by Nejvyšší soud argumentaci stěžovatele posuzoval čistě formalisticky bez přihlédnutí k jeho obsahu. Obsahem dovolání skutečně nejsou dovolací námitky, které by mohly být relevantní pro posouzení přípustnosti dovolání. Daleko více se jedná o polemiku se skutkovým posouzením věci a závěry obecných soudů, které byly vysloveny v řízení, jež řízení o povolení obnovy předcházelo. Proto nelze v postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu spatřovat pochybení, které by mohlo vést Ústavní soud k jeho zrušení.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2013
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu