Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
II. . Ú S 48/98
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti L.W., zastoupené JUDr. V.Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 44 To 36/98, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. Nt 865/97, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. Nt 865/97 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 44 To 36/98 a vytýká jim rozpor s čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť se cítí být poškozena na svých základních právech a svobodách. 1
II.ÚS 48/98
Stěžovatelka je stíhána pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 27. 10. 1997 se
v K., vydávala za B.Š., a v součinnosti se svou dcerou obviněnou G.W., která byla zaměstnána v K., vyzvedla hotovost ve výši 9. 700. 000,- Kč na základě padělaných dokumentů a výběrného lístku z účtu V.Š. Obviněná se sice dostavila na oddělení Policie, leč důvodem k obavě z útěku obviněné bylo to, že nebylo zjištěno jakým způsobem bylo naloženo s touto částkou, a kde je tato částka ukryta. Spoluobviněná, G.W. byla pracovnicí K., a její matka, tj. L.W. ji na pracovišti často navštěvovala a stýkala se s dalšími pracovnicemi K., které právě v L.W. poznaly ženu, která provedla výběr částky 9. 700. 000,- Kč z účtu V.Š.
Podle cit. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 byla stěžovatelka vzata do vazby podle ustanovení § 68 tr. ř. do vazby, a to z důvodů § 67 písm. a), b) tr. ř. Důvod podle ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. zdůvodnil obvodní soud hrozbou nebezpečí, že při ponechání na svobodě by se mohla vyhýbat trestnímu řízení resp. trestu, který jí hrozí.
Protože je stěžovatelka stíhána se svojí dcerou G.W., která v inkriminované době pracovala v K., jako pokladní, zdůvodnil soud prvého stupně použití ustanovení § 67 písm. b) tr. ř. konkrétní obavou, že při ponechání stěžovatelky na svobodě by mohla na svoji dceru působit a mařit tak objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení.
Stížnost podanou stěžovatelkou do tohoto usnesení Městský soud v Praze výše citovaným usnesením podle ustanovení § 148 odst.1 písm. c) tr. ř. zamítl. Připustil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. Nt 865/97 ze dne 19. 12. 1997, resp. odůvodnění tohoto usnesení, nemá zcela náležitosti uvedené v § 134 odst. 2 tr. ř., ale že toto pochybení nemělo podle názoru stížnostního soudu vliv na správnost výroku. 2
II.ÚS 48/98
Dovodil, že důvodem k obavě z útěku obviněné (§ 67a) nebyla hrozba vysokého trestu, nýbrž skutečnost, že nebylo zjištěno jakým způsobem bylo naloženo s částkou
9. 700. 000,- Kč, kde se nachází, a že by mohla stěžovatelce a její dceři zajistit život v zahraničí. Pro použití ustanovení § 67 písm. b) tr. ř. svědčila obava z ovlivnění svědkyň, pracovnic K., s nimiž se stěžovatelka stýkala a které stěžovatelku označily za ženu, která provedla výběr částky 9. 700. 000,- Kč.
Ústavní soud zjistil, že obvinění stěžovatelce bylo sděleno dne 18. 12. 1997, návrh státního zástupce na vzetí obviněné do vazby byl podán v zákonné lhůtě a v zákonné lhůtě bylo o návrhu rozhodnuto soudcem. Z tohoto termínového procesního hlediska nedošlo k porušení tr. řádu.
Námitka proti vazebnímu důvodu podle § 67 písm.a) tr. ř., jak je uvedena v ústavní stížnosti, nemůže rovněž obstát, neboť stěžovatelka plně pomíjí zdůvodnění pro použití tohoto ustanovení, jak je uvedeno v usnesení Městského soudu v Praze, se kterým se Ústavní soud ztotožňuje a ve kterém nespatřuje porušení citovaného zákonného ustanovení. Sama hrozba vysokého trestu byla ještě odůvodněna předpokladem zjištění další konkrétní skutečnosti ( nenalezením vysoké částky peněz a jejího možného použití v cizině), která odůvodnila obavu z útěku.
V námitce ve vztahu k vazebnímu důvodu podle § 67 písm. b) tr. ř. stěžovatelka uvádí, že v případě koluzní vazby musí být dány konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly obavě, že obviněný má koluzní záměry a že ani Městskému soudu v Praze se nepodařilo tyto skutečnosti konkretizovat.
Ústavní soud i tuto námitku stěžovatelky nepovažuje za oprávněnou, neboť vzhledem k projednávání věci byly oprávněné obavy, že obviněná stěžovatelka mohla působit na svědky, kteří byli ve věci vyslechnuti a závažnost trestního stíhání byla tak dána konkrétními skutečnostmi, které by mohly být v tomto stádiu stěžovatelkou ovlivněny. 3
II.ÚS 48/98
Ústavní soud si je vědom, že ustanovení § 67 tr. ř. je provedením čl. 8 odst.2 a 5 Listiny, které umožňuje vzetí do vazby jen z důvodu a na dobu stanovenou zákonem na základě rozhodnutí soudu. Vzetí do vazby je přípustné, jen pokud byly zjištěny konkrétní skutečnosti odůvodňující obavy z následků uvedených v § 67 písm. a), b).
K žádnému takovému porušení zákonnosti nedošlo, a proto rovněž nemohlo dojít k porušení ústavnosti, tj. stěžovatelkou uváděného porušení jejich základních práv a svobod. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 17. listopadu 1998