Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupeného Mgr. M.R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm.e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaná ústavní stížnost je nepřípustná. Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1998. Napadeným rozsudkem soudu I. stupně byl navrhovatel odsouzen :
1. pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm.a) tr. zák. 2. pro návod k trestnému činu pozměňování a padělání veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b) ve vztahu k § 176 odst. 1 tr. zák. a podle ustanovení § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, přičemž podle ustanovení § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. byl stěžovatel pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti citovanému rozsudku podal stěžovatel odvolání.
O podaném odvolání rozhodoval Vrchní soud v Praze, který podaný opravný prostředek usnesením ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 8 To 66/98, zamítl. V další části svého podání navrhovatel tvrdí, že shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo jemu ani jeho právnímu zástupci doručeno před podáním ústavní stížnosti a z tohoto důvodu se neměl možnost s jeho zněním seznámit. Přes tuto skutečnost stěžovatel dovozuje, že právě rozhodnutím soudu prvé instance bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 36 odst. 1, čl.
38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. V zásadě lze tedy shrnout, že důvody podané stížnosti tkví v údajném porušení zásad trestního řízení a postupů orgánů činných v trestním řízení, a to jak orgánů Policie ČR, tak i Městského soudu v Praze. Porušení citovaných kautel Listiny základních práv a svobod mělo být podle názoru stěžovatele způsobeno bezdůvodným odmítáním provedení důkazů, svědčících ve prospěch navrhovatele, když současně nebyly odstraněny závažné rozpory mezi jednotlivými důkazy.
Orgány činné v trestním řízení tak údajně nerespektovaly zásadu presumpce neviny. V závěru svého návrhu stěžovatel konstatuje podmínku přípustnosti podání ústavní stížnosti (§ 72 odst.2, odst. 4 ve vztahu k ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a zavazuje se doplnit obsah a rozsah ústavní stížnosti " o další skutečnosti, a to nejpozději do 30 dnů ode dne doručení usnesení Vrchního soudu v Praze". V petitu návrhu stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.
5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97. Soudce zpravodaj si od Městského soudu v Praze vyžádal informaci o datu doručení rozhodnutí obou obecných soudů, aby tak mohl ověřit přípustnost podání ústavní stížnosti. Z fotokopií doručenek spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 20/96, se podává, že napadený rozsudek soudu I.
stupně byl doručen stěžovateli a jeho právnímu zástupci nejpozději dne 8. 6. 1998. Usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo doručeno nejpozději dne 4. 1. 1999. Z výše uvedeného vyplývá, že podaná stížnost je nepřípustná, neboť její podání bylo s ohledem na datum doručení usnesení Vrchního soudu v Praze předčasné. Novelou zák. č. 182/1993 Sb., provedenou zákonem č. 77/1998 Sb., byla změněna zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak, že tato prekluzivní lhůta se počítá ve smyslu § 72 odst. 2 věta druhá cit. zákona, nikoli ode dne nabytí právní moci posledního opravného prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, ale ode dne doručení takovéhoto rozhodnutí.
Jestliže byla tedy ústavní stížnost doručena dne 14. 12. 1998, tj. přede dnem doručení usnesení Vrchního soudu v Praze o podaném odvolání, je tato stížnost předčasná a nelze o takovém návrhu zahájit řízení ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 8. března 1999