Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Marka Siroty, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. srpna 2020 č. j. 40 Cm 44/2020-56, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2020 č. j. 12 Cmo 262/2020-66 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2022 č. j. 29 Cdo 1591/2021-123, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením námitku místní nepříslušnosti zamítl. Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že s přihlédnutím k účelu uzavření dohody o vyplnění blankosměnky, v níž se posuzovaná prorogační doložka ve znění "pro případné spory se sjednává (...) místní příslušnost soudu v Českých Budějovicích" nacházela, muselo být účastníkům smlouvy zřejmé, že případnými spory se rozumí i spory ze směnky samotné. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., což však představuje jeho obligatorní náležitost. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mimo jiné proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je tak povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení jeho důvodu a předpokladů jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nemohou přípustnost dovolání založit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie (ve vztahu k otázce výkladu prorogační doložky a výkladu právních jednání, resp. zjišťování úmyslu jednajících). Stěžovatel tak nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k tomuto rozhodnutí Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu