II.ÚS 58/97

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 58/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti D.T., zastoupeného advokátem JUDr. V.B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.1. 1997, sp. zn. 15 Co 571/96, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 1996, sp. zn. 5 Nc 1763/96, a o návrhu na zrušení § 75 odst. 3, § 76a odst. 2, § 76a odst. 3 o.s.ř., t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í. II. ÚS 58/97

Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo předběžným opatřením nařízeno předání nezletilé D., do péče Dětského diagnostického ústavu v P., uvádí, že napadená usnesení aplikovala ustanovení § 76a o.s.ř., přestože nešlo o situaci vyžadující okamžitý zásah, a to aniž bylo využito jiných prostředků, které upravuje zákon o rodině a o.s.ř. Dále namítal, že k zásahu došlo den před jednáním s rodiči nezletilé.

Současně navrhl zrušení ustanovení § 75 odst. 3, § 76a odst. 2 a 3 o.s.ř. s odůvodněním, že tato ustanovení jsou jak v rozporu s čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., tak v rozporu s č1. 4 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 5 Nc 1763/96, a dospěl k závěru, že v řízení o vydání předběžného opatření bylo nepochybně osvědčeno, že nezletilá se dlouhodobě pohybuje v prostředí prostitutek, drog, promiskuitního života a krádeží, což znamená, že šlo o situaci spadající pod ustanovení o předběžném opatření, resp. o situaci, vyžadující zatímní úpravu poměrů nezletilé.

Z tohoto pohledu se stalo pro účely řízení před Ústavním soudem, jemuž jsou vlastní pouze hlediska ústavněprávní, druhotné, zda soud rozhodl s odkazem na obecné ustanovení o předběžném opatření, tj. § 76 odst. 1 písm. b) o.s.ř., či specielní ustanovení § 76a o.s.ř., když obě ustanovení umožňují nařízení ústavní výchovy nezletilých dětí, nehledě k tomu, že neodkladnost zásahu dle § 76a o.s.ř. může vzniknout právě v kontextu dlouhodobosti. Dále je třeba poukázat na znění ustanovení § 45 odst. 3 zákona o rodině, 2

II. ÚS 58/97

které, a to dokonce nikoliv v rámci předběžného opatření, výslovně připouští nařízení ústavní výchovy, aniž by předcházela jiná výchovná opatření. Podstatné tedy je, že v dané věci byly splněny podmínky pro uložení předběžného opatření. A dále, že řízení před Ústavním soudem je chápáno jako krajní prostředek ochrany práv, což jinými slovy znamená, že pojmově nepřichází v úvahu tam, kde je napadeno rozhodnutí charakteristické svou zatímní, předběžnou a dočasnou povahou. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že nezbylo než návrh dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný s tím, že na obecném soudu nyní bude, aby neodkladně ve věci jednal a rozhodl. Návrhem na zrušení napadených ustanovení o.s.ř.

se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný jen kdyby ústavní stížnost přijal. Jak již bylo předesláno, ústavní stížnost však byla v dané věci odmítnuta. P o u č e n í. Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 5. 9. 1997 soudce zpravodaj