Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Vrábela, zastoupeného JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou, sídlem Tyršova 1902, Benešov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3170/2024-566 ze dne 28. 11. 2024, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 105/2024-524 ze dne 5. 6. 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2024, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 10 C 166/2020-447 ze dne 24. 11. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a) Květuše Matouškové, b) Marty Fliegerové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel se žalobou proti vedlejší účastnici a) [za účasti vedlejší účastnice b)] domáhal zaplacení částky 336 744 Kč z titulu odpovědnosti za vady jako slevy z kupní ceny podle kupní smlouvy uzavřené v listopadu 2017. Předmětem koupě byl rodinný dům s pozemkem, který podle stěžovatele vykazoval skryté vady: zdivo mělo být částečně postaveno z nepálených cihel, a nikoliv z cihel pálených; v různých částech domu se měly vyskytovat plísně a vlhkost; v domě měly být zkorodované vodovodní trubky, nerozdělené či křivé zdi a nefunkční komínové těleso; stav rekonstrukce domu neměl avizovaný standard.
3. Okresní soud v Nymburce ("nalézací soud") uložil vedlejší účastnici a) zaplatit stěžovateli 213 264 Kč, v rozsahu částky 123 480 Kč žalobu zamítl. Podstatnou skrytou vadou koupeného domu ve smyslu § 2099 občanského zákoníku podle nalézacího soudu bylo, že dům nebyl postaven pouze z pálených cihel, ale částečně i z cihel nepálených (tzv. vepřovic a škvárobetonu), přestože vedlejší účastnice a) nabízela k prodeji dům z "cihel". Výraz "cihla" podle nalézacího soudu v obecném chápání indikuje cihlu pálenou.
Výši slevy z kupní ceny nalézací soud v tomto ohledu určil na 184 800 Kč. Jako vadu domu nalézací soud dále shledal stavební nedostatky komínového tělesa, a proto určil další slevu na kupní ceně ve výši 28 464 Kč. Ve zbývajícím rozsahu tvrzených vad, tj. výskytu plísní, vlhkosti, zkorodovaných vodovodních trubek, nedozděných či křivých zdí a neodpovídajícímu stavu rekonstrukce domu, stěžovatel podle nalézacího soudu neprokázal existenci a skutečných rozsah těchto vad; jeho nárok na slevu v tomto ohledu proto nebyl dán (viz ústavní stížností napadený rozsudek).
4. Krajský soud v Praze ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu zamítl rovněž v rozsahu částky 184 800 Kč. Dospěl totiž k závěru, že nárok stěžovatele na slevu nebyl důvodný ve vztahu k tvrzené vadě zdiva. Podle odvolacího soudu strany předmětné kupní smlouvy sjednaly, že prodávaný dům je postaven z "cihel", aniž by ve smlouvě specifikovaly, zda jde o cihly pálené či nepálené. Nepálené cihly představují běžný stavební materiál, jehož (částečné) použití ve zdivu budovy nebrání její obyvatelnosti. Jakost a provedení domu byly vhodné pro účel patrný z kupní smlouvy - zajištění bytových potřeb stěžovatele a vedlejší účastnice b), a proto složení zdiva domu nelze považovat za skrytou vadu (viz ústavní stížností napadený rozsudek). Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele odmítl (viz ústavní stížností napadené usnesení).
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně:
Stěžovatel popisuje okolnosti prodeje a tvrdí, že byl ohledně jakosti zdiva, absence plísní, provedení celkové rekonstrukce v roce 2007 a jakosti komínu prodávající ubezpečen (stejně jako znalec pro účely hypotečního úvěru); následně popisuje, jak se skryté vady po předání domu začaly objevovat.
Stěžovatel tvrdí, že soudy nepřezkoumatelně a svévolně dospěly k právním závěrům v rozporu s provedenými důkazy, další důkazy vyloučily či opomenuly (inzerát na prodej nemovitosti, odhad ceny domu bankovního odhadce pana Musila, dva znalecké posudky). Stěžovatel již v nalézacím řízení tvrdil nesrovnalosti ve znaleckém posudku Ing. Kubíka: brojil proti zahrnutí údajů o celkové rekonstrukci v roce 2007 do ceny domu. Uvedená částka navýšila cenu, čímž byl snížen rozdíl mezi cihlovým domem s rekonstrukcí oproti domu ze smíšeného materiálu bez rekonstrukce.
Stěžovatel odkazoval na důkaz, který popírá existenci rekonstrukce a vypovídá o smíšeném materiálu domu - na znalecký posudek Ing. Švece. Prodejce jej měl dispozici již při prodeji, avšak stěžovatele ani odhadce s ním neseznámil a do spisu založil až 20. 4. 2023 po koncentraci; soudní znalec Ing. Kubík ocenění Ing. Švece neměl k dispozici. Uvedené vypovídá o záměru zastřít skutečné informace o nemovitosti. Stěžovatel žádal o revizi znaleckého posudku, avšak nalézací soud se s jeho námitkami nevypořádal.
Stěžovatel rovněž tvrdil existenci tepelného mostu mezi kotelnou a kuchyní z důvodu prokázání plísně - soudní znalec se s tím rovněž nevypořádal. Zmíněné důkazy opomenuly i odvolací a Nejvyšší soud.
Stěžovatel tvrdí, že byl klamavými informacemi prodejce ovlivněn ke koupi domu, původní inzerát má znaky klamavé reklamy a byl vytvořen za účelem zvýšení ceny, o čemž vypovídá i odhad vypracovaný odhadcem banky panem Musilem, kterému prodejce rovněž poskytl klamavé informace. Odvolací soud vadně dospěl k závěru, že všechny stěny domu nejsou z tzv. vepřovice, což není pravda - z pálené cihly byly pouze kotelna, štít a věnec.
Podle stěžovatele je na prodávajícím, aby prokázal, že stěžovatele se skutečným stavem a vadami nemovitosti seznámil, a to prostřednictvím technických zpráv a jiných dokladů. Prodávající ovšem příslušné doklady při předání nedoložil (ani energetický štítek nemovitosti a "pasport" k domu). Nejvyšší soud chybně hodnotil otázku určení jakosti a provedené rekonstrukce domu; účel bydlení nebyl předmětem sporu.
Závěr odvolacího soudu, že nepálené cihly představují běžný stavební materiál, je podle stěžovatele irelevantní. Kromě toho, že se nepálené cihly nikde ve stavebninách neprodávají, není takový závěr ani podložen znalostí soudce ve stavebním oboru. Materiál z tzv. vepřovic by již neprošel stavebními normami. Znalec Ing. Kubík označuje materiál za špatně odolávající vlhkosti.
Za nespravedlivé stěžovatel považuje uložení náhrady soudních nákladů, neboť i přes míru úspěchu u nalézacího soudu by skončil v nepoměrné ztrátě. Podle stěžovatele je zarážející, že soudci opakovali slova advokáta protistrany, nebyli seznámeni se spisem a argumentovali ve prospěch protistrany.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, pouze fakticky znovu rozporuje závěry civilních soudů ohledně existence skrytých vad jím zakoupeného rodinného domu; pomíjí však nosné důvody napadených rozsudků.
9. Ohledně skrytých vad zdiva odvolací soud dospěl k závěru, že ze skutkových zjištění vyplývá, že smluvní strany při uzavírání smlouvy nespecifikovaly, zda je rodinný dům postaven z cihel pálených či nepálených, neboť prodávající strana inzerovala pouze "cihly" v obecném slova smyslu [body 25-26 napadeného rozsudku, ve kterých odvolací soud mimo jiné odkazuje na obsah inzerátu vedlejší účastnice a)]. Uzavřel-li následně odvolací soud, že o skrytou vadu jakosti zdiva by šlo pouze tehdy, specifikovala-li by strana prodávající výslovně cihly jako cihly pálené, nelze takové hodnocení považovat za svévolné či nepřezkoumatelné.
Uvedeným závěrem se přitom zabýval i Nejvyšší soud, který shledal, že je v souladu s jeho ustálenou judikaturou týkající se jakosti předmětu koupě (bod 12 napadeného usnesení). Výjimečný zásah Ústavního soudu do kompetence civilních soudů by byl namístě tehdy, vykazovala-li by skutková zjištění extrémní rozpor s provedenými důkazy či by byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [srov. např. nálezy sp. zn. IV.
ÚS 2690/15 ze dne 5. 9. 2017 (N 164/86 SbNU 677) či sp. zn. I. ÚS 1833/18 ze dne 6. 2. 2020 (N 20/98 SbNU 156)]. To se však v projednávaném případě při hodnocení otázky jakosti zdiva nestalo.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti nic rozhodného nenamítá ani proti závěru civilních soudů, že přes příslušné procesní poučení neprokázal existenci či konkrétní rozsah vad v podobě výskytu vlhkosti, zkorodovaných vodovodních trubek, nedozděných či křivých zdí a neodpovídajícího stavu rekonstrukce. Ústavní soud z ústavního hlediska nemá co vytknout závěru nalézacího soudu, že to byl stěžovatel, který řádné uplatnění nároku z vad zmařil, provedl-li opravu tvrzených vad dříve, než je prodávající straně vytkl (bod 86 napadeného rozsudku nalézacího soudu).
11. Zjevně neopodstatněná je konečně obecná námitka stěžovatele týkající se nespravedlnosti výsledného rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatel v tomto ohledu v ústavní stížností konkrétně nenamítá nezákonnost napadených rozhodnutí, natož jejich protiústavnost.
12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu