Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. M. R., právně zastoupeného Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 858/2006, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2005, sp. zn. 14 Cmo 449/2005, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. F 76591/2005, B 7143, B 9253-465, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 1. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jejich postupem bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Městského soudu v Praze bylo zcela vyhověno návrhu na zápis fúze, na základě které zanikla společnost STEEL INVESTMENTS GROUP, a. s., sloučením s obchodní společností Ferona, a. s. Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze odmítl podle § 218 o. s. ř. s odůvodněním, že stěžovatel, byť akcionář jedné z navrhovatelek, nemůže být účastníkem rejstříkového řízení o zápisu fúze do obchodního rejstříku, neboť v tomto řízení není rozhodováno o jeho právech a povinnostech, ale o právech a právem chráněných zájmech navrhovatelek. Proti oběma usnesením podal stěžovatel souběžně dovolání a ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2006, sp.zn. I. ÚS 176/06 , odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") jako nepřípustná. Ústavní soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy Nejvyšší soud dosud nerozhodl o dovolání, je podání ústavní stížnosti předčasné.
Dovolání Nejvyšší soud dne 11. 10. 2006, usnesením sp. zn. 29 Odo 858/2006, odmítl jako nepřípustné, když konstatoval, že žádné z ustanovení občanského soudního řádu (§ 237 až 239) přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v této věci nezakládá. Proti tomuto usnesení dovolacího soudu podal stěžovatel opět ústavní stížnost, v níž vznáší argumenty nejen proti cit. usnesení Nejvyššího soudu, ale rovněž proti předchozím rozhodnutím soudů nižších stupňů, a navrhuje, aby Ústavní soud všechna v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí obecných soudů, posuzuje přípustnost ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z faktu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Je povolán k ochraně ústavnosti ve smyslu § 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování nebo zásazích shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými, byť i v jiném, než dosud vedeném řízení. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze je nepřípustná.
Od 1.1.2001 byl novelou zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zaveden nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení § 218, § 218a nebo podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání stěžovatele podle ust. § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. , neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Odvolací soud stěžovatele poučil tak, že proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání. Stěžovatel dovolání přesto podal a dovolací soud rozhodl, jak je uvedeno výše.
Proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je však přípustná žaloba pro zmatečnost. Jestliže stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že ze strany odvolacího soudu došlo k takovému pochybení, které v souladu s výše uvedenými ustanoveními o. s. ř. zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv právě prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost (při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti) jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Meritorně se Ústavní soud mohl zabývat pouze usnesením Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele. Po přezkoumání tohoto usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že dovolací soud postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. , a protože neshledal porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu, kterého se v ústavní stížnosti dovolával, posoudil ústavní stížnost v této části jako návrh zjevně neopodstatněný.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost zčásti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a zčásti dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2007
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu