Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., t. č. ve Věznici Oráčov, bez právního zastoupení, proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 11. 3. 2024 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost.
2. Ústavní soud posoudil procesní podmínky pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou splněny. Zjistil, že podání stěžovatele trpí zjevnými vadami. Především není zastoupen advokátem, jeho podání postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci a k ústavní stížnosti není přiložena kopie posledního rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci, které se věci týká.
3. Podle § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci (§ 31 odst. 2 téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým v návrhu (§ 34 zákona o Ústavním soudu). Především pak musí být z návrhu zjevné, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod mělo podle stěžovatele dojít.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 352/21 ,
IV. ÚS 3098/21 ,
III. ÚS 3284/21 aj. - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i v nynější věci nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti má mít, a to včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl ve své již ustálené praxi k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení ze dne 15.
5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1419/19 , ze dne 27. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 174/20 , ze dne 23. 2 2021 sp. zn. IV. ÚS 413/21 či ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1556/21 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj