Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů V. H. a A. H., obou zastoupených JUDr. Martinou Hojdn Čejkovou, advokátkou, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2024 č. j. 14 Co 101/2024-512, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a nezletilé R. A. H., nezletilé V. J. H. a nezletilé V. A. H. a I. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Nezletilým R. A. H., V. J. H. a V. A. H. se jmenuje opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 76/25 statutární město Karlovy Vary, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále v čl. 5 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 17. 1. 2024 č. j. 0 P 27/2023-423, 26 P a Nc 42/2023 neupravil styk navrhovatelky, čtvrté vedlejší účastnice, babičky (dále též jen "babička") s prvními třemi vedlejšími účastnicemi, nezletilými vnučkami (dále též jen "nezletilé" nebo "nezletilé děti"). Tím změnil předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 6. 2021 č. j. 24 Nc 7451/2020-137 (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.)
3. Proti rozsudku okresního soudu podala čtvrtá vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že babička je oprávněna se za přítomnosti druhého stěžovatele - otce nezletilých nebo matky stýkat s nezletilými každou druhou neděli v měsíci, a to s první nezletilou od 13:00 hod. do 16:00 hod. a s druhou nezletilou a třetí nezletilou od 16:00 hod. do 18:00 hod. (výrok I.). Tím bylo ohledně první nezletilé změněno předchozí rozhodnutí soudu (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
4. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají rozhodnutí krajského soudu dotýkající se konkrétních zájmů nezletilých, přičemž nezletilé děti mají postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že jejich zákonní zástupci jsou také účastníky tohoto řízení, může dojít ke střetu jejich zájmů.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud ustanovil nezletilým dětem, vedlejším účastníkům řízení, kolizního opatrovníka schopného účinně hájit jejich zájmy, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy a případně dalších nezbytných procesních úkonů. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník statutární město Karlovy Vary, vystupující jako kolizní opatrovník nezletilých již v řízení před obecnými soudy, které je orgánem sociálně-právní ochrany dětí (§ 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu
7. Stěžovatelé odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 395/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), který poukazuje na důvodovou zprávu k Úmluvě o styku s dětmi (Rada Evropy. Explanatory Report to the Convention on Contact concerning Children. Štrasburk, 2003, s. 12), ve které se uvádí, že pokud styk s širším příbuzenstvem vede k rodinnému napětí, nemusí být již tento v nejlepším zájmu dítěte, což ostatně potvrdil i Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti (srov. usnesení ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 2750/07 a usnesení ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 3694/14 ). Stěžovatelé dále odkazují na nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20 a usnesení ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. II. ÚS 3155/22 , ze kterých vyplývá, že rozhodnutí musí být v nejlepším zájmu dítěte. Při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno, a dále že rozhodnutím soudu o úpravě styku dítěte s osobou či osobami, jejichž styk s nezletilým si rodiče nepřejí, dochází ze strany soudu jednak k zásahu do jejich rodičovské odpovědnosti a jednak také ke znejistění dítěte v jeho primárním vztahu. Je tomu tak proto, že dítě by si bylo při výkonu styku nepochybně vědomo toho, že dělá něco, co si rodiče nepřejí a jednalo by tak, byť dovoleně, proti jejich vůli.
8. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost k vyjádření čtvrté vedlejší účastnici, opatrovníkovi nezletilých a krajskému soudu.
9. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že krajský soud při svém rozhodování řádně zhodnotil všechny důkazní listiny, výpovědi všech účastníků a především zájem nezletilých dětí. V řízení nebylo prokázáno, že by styk babičky s vnučkami ohrožoval řádný vývoj nebo zdraví dětí. Poukazuje na to, že sami stěžovatelé ve své ústavní stížnosti připouštějí, že i přes jejich neochotu je v nejlepším zájmu nezletilých, aby měly možnost vytvářet a zachovávat blízké vztahy s dalšími členy rodiny. Soud přihlédl i k právům rodičů vyplývajícím z jejich rodičovské odpovědnosti za jejich nezletilé děti a omezil dobu styku nezletilých s jejich babičkou na tři hodiny u první nezletilé a na dvě hodiny u druhé a třetí nezletilé jednou za čtrnáct dní v neděli a navíc za asistence jednoho z rodičů. Argumentace rodičů o napjaté situaci a rodinném napětí vyplývajícím z vynuceného styku, která má vliv na citový, rozumový a mravní vývoj nezletilých, je podle názoru vedlejší účastnice nepřípadná a navíc i částečně zaviněná z jejich strany. Vedlejší účastnice má za to, že rozhodnutím krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, tak jak uvádějí ve své ústavní stížnosti.
10. Opatrovník nezletilých ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že již při projednávání záležitosti u okresního soudu navrhoval společný kontakt nezletilých s babičkou (pokud by soud uznal za vhodné styk upravit), neboť rozdělení sourozenců vnímá jako problémové a v zásadě v nesouladu s nejlepšími zájmy nezletilých, a to již s ohledem na zdravotní omezení nejstarší dcery, první vedlejší účastnice, která trpí poruchou autistického spektra. První vedlejší účastnice sice vyžaduje odlišný přístup, ale právě absence přítomnosti mladších sester se může neblaze odrazit na jejím zdravotním stavu či psychickém rozpoložení. Opatrovník má za to, že právě u ní by se měly dodržovat ustálené rituály a zachovat přítomnost mladších sester, se kterými tráví nejvíce času a je na ně zvyklá. Argumenty rodičů, které vyjadřují ve své ústavní stížnosti, mohou postupem času vygradovat s probíhajícími kontakty babičky s nezletilými a do budoucna mohou nezletilé negativně ovlivnit.
11. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že opakovanou argumentaci rodičů, že styk bez jejich asistence není v zájmu nezletilých, nepovažuje za významnou v situaci, kdy soud styk upravil s jejich asistencí. Učinil tak přitom v rozsahu, který oni sami v průběhu řízení před okresním soudem navrhli. Sama okolnost, že rodiče si styk nepřejí, podle judikatury Ústavního soudu důvodem jeho úplného odepření být nemůže. Styk s osobami odlišnými od rodičů je součástí práva dítěte na rodinný život, je garantován i mezinárodními úmluvami, zejména čl.
5 Úmluvy o styku s dětmi. Zásah do něj je možný jen ve výjimečných případech, kdy by nebyl v nejlepším zájmu dítěte. O takový případ v předmětné věci nejde. Argumentaci, že čtvrtá vedlejší účastnice se v problematice dětského autismu nevzdělává, na styky s první nezletilou se nepřipravuje a odmítá přistupovat k této nezletilé specificky, považuje krajský soud za neopodstatněnou, neboť styky v době před vyhlášením napadeného rozsudku probíhaly poklidně a spočívaly - jak ostatně uváděli i sami stěžovatelé - především v hraní her a chování nezletilé na klíně.
Krajský soud zapakoval, že čtvrtá vedlejší účastnice se v dosavadním průběhu styků žádných intrik, sekýrování, lží, manipulací, cíleného vytváření postranních koalic, mylných informování první nezletilé o matce a jejího manipulování proti rodičům nedopouštěla a rodiče to ani netvrdí. Tvrdí pouze, že by se toho ,,mohla" dopouštět, což je ovšem spekulace, která důvodem pro odepření styku ani při nejlepší vůli být nemůže. Krajský soud stěžovatelům přisvědčil v tom, že první nezletilá dne 12. 5. 2024 a blíže nezjištěného dne v červnu 2024 před stykem s babičkou křičela a plakala.
K tomu však krajský soud odkázal na bod 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Jestliže styky samy probíhají poklidně, je toto chování nezletilé spíše projevem jejího autismu, neboť stejným způsobem reaguje i na prarodiče ze strany otce. Ze dvou prokázaných případů v době vyhlášení napadeného rozsudku ještě nebylo možné usuzovat na rozpor styků s nejlepšími zájmy nezletilé a jen kvůli nim vztah mezi babičkou a nezletilou natrvalo ukončit. Stěžovatelé v ústavní stížnosti netvrdí, že by v době po vyhlášení napadeného rozsudku tyto reakce první nezletilé na informaci o styku s čtvrtou vedlejší účastnicí pokračovaly, případně se ještě zhoršovaly.
Krajský soud uvedl, že pokud adekvátní reakce první nezletilé na informaci o blížícím se styku s babičkou přetrvávají, mohou se rodiče v novém řízení domáhat nové změny v úpravě styku s odůvodněním, že pozdější průběh styků ukázal na rozpor styků s nejlepšími zájmy nezletilé. To, že snad čtvrtá vedlejší účastnice není schopna se o nezletilé starat, považoval krajský soud za bezvýznamné, neboť nezletilé jí nejsou svěřovány do péče, ale pouze k občasnému styku, realizovanému navíc za přítomnosti rodičů.
12. K výše uvedeným vyjádřením zaslali stěžovatelé Ústavnímu soudu repliku, ve které setrvali na své argumentaci obsažené v ústavní stížnosti. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že vzhledem k potřebám první nezletilé není styk s babičkou, která trpí histriónskou poruchou, vhodný a přínosný. Druhá a třetí vedlejší účastnice jsou v příliš nízkém věku pro to, aby se s babičkou začaly stýkat bez asistence rodičů. Čtvrtou vedlejší účastnici prakticky neznají a nemají s ní vybudovaný vztah. Styk babičky a nezletilých dětí v jakékoliv formě je proto pro nezletilé nežádoucí a nevhodný s ohledem na jejich nejlepší zájem, kdy s babičkou nemají vybudovaný žádný vztah, přičemž styk, zejména ten bez asistence rodičů, je pro ně až nebezpečný. V nejlepším zájmu dítěte je primárně vytváření bezpečného a uvolněného prostředí, které je komfortní a přispívá řádnému citovému, rozumovému a mravnímu vývoji dítěte. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že styk babičky s nezletilými dětmi není v jejich nejlepším zájmu, ani v nejlepším zájmu rodiny, přičemž pro ně představuje riziko, kterému chtějí předcházet. S ohledem na to, jak navrhovatelka přistupovala k výchově matky nezletilé, a zároveň od té doby neprojevila žádnou sebereflexi ani snahu o nápravu, rodiče pochybují o tom, jak by mohla přistupovat k výchově nezletilých dětí.
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
15. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
16. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů. Podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud nebo odvolací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (srov. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 ).
17. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141, č. 244/2010 Sb.), bod 29; nález ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13 (N 193/75 SbNU 177), nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739), nález ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59) či nález ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)].
18. Primárním úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy poměrů nezletilých dětí (tedy i úpravy styku dětí s příbuznými) je tedy především posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.
19. V nyní posuzované věci se krajský soud neztotožnil s námitkami stěžovatelů, že styk babičky s nezletilými dětmi není v jejich zájmu. Rozhodnutí o úpravě styku dítěte s příbuzným podle § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), se dotýká výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Podle § 909 občanského zákoníku lze takové rozhodnutí změnit v případě změny poměrů. Změnou v poměrech je přitom nutno rozumět podstatnou změnu v takových skutečnostech, které tvořily skutkový poklad pro předchozí rozhodnutí soudu.
20. Východiska ústavního přezkumu věcí týkajících se úpravy styku dětí s příbuznými (zejména prarodiči) Ústavní soud shrnul v nálezu ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 395/22
. Připomněl přitom teze, že v případě rozhodování o rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými podle § 927 občanského zákoníku, který má být pojímán široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu a nikoliv pouze s užitím jazykového výkladu, je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, jenž může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Současně zdůraznil, že obecně vzato je v zájmu dítěte, aby jeho vztah k prarodičům byl pozitivně rozvíjen, přičemž konstatoval, že při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu také jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou o soudní stanovení styku v konkrétním případě usilovat, tím spíše jde-li o další nezletilé sourozence, u nichž je taková procesní možnost značně ztížena.
Ústavní soud současně zohlednil, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je třeba za normálních okolností zohlednit. Potvrdil přitom, že jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a právě právo rodiče (nikoli prarodiče či jiného příbuzného, pokud není takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě je ústavně chráněno (čl.
32 odst. 4 Listiny). Současně však Ústavní soud shledal (obecný) zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny. Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť tehdy, není-li dítě ještě samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné dítěti zachovat tuto možnost do budoucna (srov. též usnesení ze dne 29.
8. 2023 sp. zn. I. ÚS 2127/23 ).
21. Krajský soud v předmětné věci v napadeném rozhodnutí přiléhavě poukázal na to, že styk babičky s první nezletilou již v minulosti byl upraven. Soudy v předchozím řízení konstatovaly, že babička sice podle znaleckého posudku MUDr. Vladislava Zelenky z dubna 2021 trpí smíšenou poruchou osobnosti s převažujícími pithiatickými rysy a s nezralostí a emoční nestabilitou, tato porucha ji však z možnosti styků s nezletilou vnučkou zcela nevylučuje. Doporučen byl styk pod dohledem další osoby. Krajský soud v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí konstatoval, že většina okolností, jimiž nyní rodiče a okresní soud odůvodňují neupravení styku, existovala již v době předchozího rozhodování.
To se týká především osobnostní poruchy babičky a jejího údajného špatného chování vůči matce v době jejího dětství a dospívání. Opakované argumenty, že babička trpí histriónskou poruchou osobnosti s pithiatickými rysy a rysy nezralosti a emoční nestability a s tendencí cíleně vytvářet konfliktní situace, účelově lhát a manipulovat s druhými, využívat nezletilé jako prostředek manipulací, sdělovat nezletilým nepravdivé informace o matce a upřednostňovat své zájmy vůči zájmům nezletilých, jsou proto již nevýznamné, neboť touto poruchou osobnosti babička trpěla již v době předchozího rozhodování, při kterém tato porucha jako překážka jejích styků s první nezletilou shledána nebyla.
Krajský soud poukázal na to, že okresní soud vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Vladislava Zelenky z dubna 2021, který dospěl k závěru, že babička výše uvedenou poruchou osobnosti skutečně trpí, což avšak bez dalšího neznamená, že styk s ní není v zájmu první nezletilé. Tak by tomu bylo pouze tehdy, kdyby se tato porucha negativně projevovala ve vztahu k nezletilé. Rozhodoval-li však okresní soud v době, kdy styky probíhaly bez problémů již téměř rok, nebylo možné z posudku v tomto směru bez dalšího vycházet.
Krajský soud dodal, že chtěl-li okresní soud argumentovat v této rovině po odborné stránce věci, bylo namístě požádat o řádné doplnění znaleckého posudku k otázce, jak jeho závěry obstojí ve světle toho, že babička se při stycích žádných intrik, sekýrování, lží, manipulací, cíleného vytváření konfliktních situací, budování postranních koalic atd. nedopouští. Krajský soud dovodil, že bez odpovědi na tuto otázku byl proto posudek v novém řízení již nerelevantní.
22. S ohledem na uvedené dospěl krajský soud v napadeném rozhodnutí k závěru, že z dosavadního průběhu styků nevyplývá, že by tyto nebyly v nejlepším zájmu první nezletilé. Pokud se nezletilá s babičkou nyní již po dobu téměř dvou let každý měsíc bez problémů stýká, pak vztah mezi nimi nepochybně navázán byl. Krajský soud současně přisvědčil rodičům, že styky s babičkou by nebyly v nejlepším zájmu nezletilé, kdyby jim pokaždé předcházel křik a pláč ze strany nezletilé a její odmítání se s babičkou setkat. Některé důkazy tomuto postoji nezletilé nasvědčují, avšak je tomu jen ve dvou případech. Kdyby však v budoucnu tyto potíže přetrvávaly a přenášely se i do samotného průběhu styku tak, že by první nezletilá babičku soustavně odmítala i poté, co ji spatří, a odmítala ji i během styku, bylo by namístě pokračování styků zvážit, avšak zatím tomu tak není.
23. Na základě důkazů provedených v odvolacím řízení ve spojení se skutkovými zjištěními okresního soudu, která nebyla odvoláním zpochybněna, považoval krajský soud skutkový stav za dostatečně zjištěný. Na základě takto zjištěného skutkového stavu, u kterého neshledal důvod pro jeho doplnění, dospěl krajský soud k závěru, že je namístě styk babičky s nezletilými vnučkami upravit. Aby vyloučil riziko, kterého se rodiče nezletilých obávají, styk babičky s nezletilými vnučkami upravil krajský soud tak, že se uskuteční za přítomnosti otce nebo matky nezletilých. Pokud by však v průběhu asistovaných styků docházelo ke konfliktním situacím, které by nepříznivě působily na nezletilé děti, bylo by pokračování styků nutné zvažovat.
24. Krajský soud se současně v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vypořádal s argumentací první stěžovatelky ohledně negativního postoje babičky vůči ní v současné době i v minulosti. Dále se krajský soud vypořádal i s námitkami stěžovatelů, že babička vzhledem ke své poruše ke stykům s nezletilou přistupuje nezodpovědně a vnímá je pouze jako zdroj osobního potěšení a pomsty.
25. Poukazují-li stěžovatelé na judikaturu Ústavního soudu vydanou v obdobných věcech, Ústavní soud k tomu poznamenává, že u soudních rozhodnutí v tak individualizovaných věcech, jako je právě nyní posuzovaná věc, týkající se úpravy styku nezletilých se svými příbuznými, lze stěží hovořit o precedenční závaznosti závěrů učiněných Ústavním soudem v jeho rozhodnutích vydaných v jiných věcech, a to s ohledem na specifické okolnosti té které věci.
26. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovatelům dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž jim žádný z rozhodujících soudů neupřel jejich ústavně zaručená práva, stejně jako ústavně zaručená práva nezletilých dětí. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil a styk nezletilých s jejich babičkou upravil. Stěžovatelé se však se závěry krajského soudu neztotožňují. To ovšem nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů či nezletilých dětí. Soudy v odůvodnění svého rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily. Této své povinnosti krajský soud v napadeném rozhodnutí dostál. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
27. Nelze totiž pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátké době měnit, čímž vzniká prostor pro její úpravu. Ústavní soud proto připomíná, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě vztahů rodičů (včetně prarodičů) s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, což vyplývá, jak bylo již výše uvedeno, i z § 909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů" [např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. Při posuzování takové relevantní změny mohou obecné soudy hodnotit i skutečnosti, které nastaly po rozhodnutí krajského soudu, nelze k nim ale přihlížet při hodnocení (ne)ústavnosti napadeného rozsudku.
28. Ústavní soud shrnuje, že v posuzované věci, navzdory námitkám stěžovatelů, nezjistil žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo vést k porušení základních práv stěžovatelů či nezletilých, jež by bylo důvodem pro kasaci napadeného rozsudku. Rozhodnutí krajského soudu je řádně odůvodněno, přičemž Ústavní soud v závěru krajského soudu nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování.
29. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení ústavně zaručených práv či svobod stěžovatelů či nezletilých dětí (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu