Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů Stavebního bytového družstva X a Evy Brejchové, zastoupených Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Ovocný trh 572/11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 22 Cdo 1117/2023-487 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2022 č. j. 12 Co 221/2021-434, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelé podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 3, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Řízení před obecnými soudy, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí, se týkalo promlčení věcného břemene svědčícího stěžovateli. Shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu. Tím bylo rozhodnuto o zrušení služebnosti, odpovídající právu věcného břemene stěžovatele č. 1 jako žalovaného a stěžovatelky č. 2 jako vedlejší účastnice v daném řízení.
2. Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména uvedli, že soudy všech stupňů dospěly ke správným skutkovým zjištěním (byt nebyl užíván z důvodu bránění povinnou z věcného břemene), odvolací a dovolací soud však posoudily věc právně nesprávně, a to intenzitou porušující ústavně zaručená práva stěžovatelů. Odvolací soud porušil právo na soudní ochranu plynoucí z ustanovení čl. 36 odst. 1 (když prý bez dostatečného odůvodnění změnil závěry soudu prvního stupně) a čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, když umožnil žalobkyni v dané věci zneužít postavení vlastníka domu k tomu, aby fakticky vyprázdnila vlastnické právo stěžovatele č. 2 k družstevnímu podílu a odejmula právo odpovídající věcnému břemenu stěžovateli č.
1. Dovolací soud následně práva stěžovatelů porušil rovněž, když údajně aproboval nesprávný právní závěr odvolacího soudu tím, že se přepjatě formalisticky nezabýval zjevně propojenými právními otázkami.
3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost, jakož i obsah napadených rozhodnutí a shledal, že návrh je zjevně neopodstatněný.
4. V předmětných rozhodnutích Ústavní soud žádné zásadní pochybení neshledal. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti rozporují právní závěry obecných soudů, které se však vztahují pouze k výkladu podústavního práva. Požadují tedy po Ústavním soudu, aby tyto závěry znovu zhodnotil, a posoudil je v jejich prospěch. Taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší. Výklad občanského práva hmotného - zde řešící otázku promlčení věcného břemene - je svěřen do pravomoci obecných soudů, a sjednocování tohoto výkladu pak náleží Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu. Obecné soudy přitom podrobně a srozumitelně stěžovatelům vysvětlily své právní závěry, kterými promlčení věcného břemene v projednávané věci dostatečně zdůvodnily.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu