Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. N. ml., 2) J. N. st. a 3) H. N., zastoupených JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 1484, Pardubice, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 11. 2013, č.j. 70 Co 439/2013-746, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci, ze dne 23. 4. 2013, č.j. 0 P 367/2011-718, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 23. dubna 2013, č. j. 0 P 367/2011-718, rozhodl ve výroku IV. tak, že změnil původní rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 8. 2009 pod č.j. 21 P 31/2008-367 tak, že otec a prarodiče H. a J. N. (nyní v procesním postavení stěžovatelů) jsou oprávněni stýkat se s nezletilou každý lichý týden v kalendářním roce od pátku 16:00 hod. do bezprostředně následující neděle 18:30 hod., každý lichý kalendářní rok o jarních prázdninách od soboty 9:00 hod. bezprostředně předcházející jarním prázdninám do 18:00 hod. následující soboty, kterou tyto prázdniny končí, každý sudý rok o velikonočních prázdninách od čtvrtku bezprostředně předcházejícím velikonočním prázdninám od 9:00 hod. do tzv. velikonočního pondělí do 18:00 hod, každý kalendářní rok o hlavních letních prázdninách v měsíci červenci od neděle prvého lichého týdne od 09:00 hod. do soboty v následujícím lichém týdnu do 18:00 hod., tj. v délce 14-ti kalendářních dnů a v měsíci srpnu od neděle v prvním lichém týdnu od 09:00 hod. do soboty v následujícím lichém týdnu do 18:00 hod., tj. v délce 14-ti kalendářních dnů. O vánočních prázdninách v každém roce ode dne 26. 12. od 9:00 hod. do 29. 12. do 18:00 hod. Dále stanovil, kdy se styk nerealizuje a upravil způsob a povinnosti při předávání nezletilé.
K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve výroku II. rozsudku ze dne 13. listopadu 2013, č.j. 70 Co 439/2013-746, změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2013, č. j . 0 P 367/2011-718, ve výroku IV. o styku tak, že úprava styku otce a prarodičů (nyní v procesním postavení stěžovatelů) s nezletilou, naposledy provedená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 8. 2009, č.j. 21 P 31/2008-367, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 5. 2011, č. j. 23 Co 41/2010-488, se mění tak, že otec a prarodiče H. a J. N. (nyní v procesním postavení stěžovatelů) jsou oprávněni stýkat se s nezletilou každý svým označením lichý týden v kalendářním roce od pátku 14:00 hod. do bezprostředně následující neděle 18:30 hod., v období jarních školních prázdnin v každém lichém kalendářním roce, a to od pátku předcházejícího jarním prázdninám od 14:00 hod. do neděle následující po jarních prázdninách do 15:00 hod., o velikonočních školních prázdninách a o Velikonocích v každém sudém kalendářním roce od čtvrtka 9:00 hod. do Velikonočního pondělí 18:30 hod., o hlavních letních školních prázdninách každý kalendářní rok v měsíci červenci od soboty prvního svým označením lichého týdne od 9:00 hod. do soboty v následujícím takovém lichém týdnu do 18:30 hod. a v měsíci srpnu od soboty prvního svým označením lichého týdne od 9:00 hod. do soboty v následujícím takovém lichém týdnu do 18:30 hod., o vánočních školních prázdninách a vánočních svátcích v každém lichém kalendářním roce od 25. 12. od 12:00 hod. do 30. 12. do 18:30 hod., v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. od 9:00 hod. do 30. 12. do 18:30 hod. Dále bylo uvedeným rozsudkem stanoveno, kdy se nerealizuje běžný styk a upraven způsob předávání nezletilé.
Své rozhodnutí dle názoru stěžovatelů Krajský soud v Ostravě pouze formálně odůvodnil tím, že sledoval zájem nezletilé, který musí být nadřazen nad zájem rodičů a prarodičů, ale neodůvodnil, v čem konkrétně přijatá úprava vystihuje zájmy nezletilé. Stěžovatelé mají za to, že se jedná o rozhodnutí svévolné, když odvolací soud bez opory v provedeném dokazování své rozhodnutí o styku o vánočních svátcích odvodil z předpokladu, že matka, resp. její rodiče jsou pro nezletilou "bližší" než otec a jeho rodiče a že pro nezletilou by bylo obtížnější vypořádat se s tím, že 24. prosince by nebyla se svou matkou. Podle stěžovatelů odvolací soud rozhodl podle zažitého modelu fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, bez zřetele na konkrétní okolnosti případu a z nich vyplývající zájem nezletilé. Stěžovatelé namítají, že odvolací soud v rozporu se zákonem nadřadil zájem matky, resp. její požadavek, nad zájem nezletilé.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými výroky uvedených rozsudků porušily jejich základní práva garantovaná v článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky, v článku 32 odst. 1 a 4 a v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v článku 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dále porušily zákonná práva a zájem nezletilého dítěte ve smyslu ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Stěžovatelé se domnívají, že obecné soudy nepřípustně porušily právo stěžovatelů na péči o dítě a jeho výchovu a právo dítěte na péči obou rodičů zaručené v článku 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte tím, že bez relevantního zdůvodnění omezily možnost podílet se na výchově nezletilé. Zároveň byla podle stěžovatelů porušena i práva na spravedlivý soudní proces a rovné postavení v řízení před soudem zaručená v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, protože se odvolací soud nevypořádal se všemi skutkovými zjištěními, resp. své rozhodnutí založil na skutečnostech, které z konkrétních okolností případu nevyplývají.
Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
Ústavní soud také zvážil skutečnost, že svým rozhodnutím o ústavní stížnosti stěžovatelů může ovlivnit nejen zájmy rodičů a prarodičů nezletilé, ale také především samotné nezletilé. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud z důvodů dále uvedených shledal ústavní stížnost stěžovatelů jako zjevně neopodstatněnou, nepovažoval za potřebné ustanovit nezletilé opatrovníka, neboť ustanovení opatrovníka nezletilé by nebylo nijak způsobilé tuto neopodstatněnost zvrátit a jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by tak bylo pouhým formalismem (obdobně usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2965/12
ze dne 3. 9. 2012 nebo usnesení
sp. zn. III. ÚS 2235/13
ze dne 8. 8. 2013, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu