Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/26, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 1 Nt 5053/2024-43 ze dne 7. ledna 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie České republiky, Národní centrála organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor korupce ("policejní orgán"), zajistila usnesením č. j. NCOZ-942-139/TČ-2024-412100-H ze dne 25. října 2024 jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti věci a peněžní hotovost, zajištěné při domovní prohlídce a při prohlídce jiných prostor a pozemků, a dále peníze na účtu stěžovatele. Následnou stížnost Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") napadeným usnesením zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě ("Protokol") a v čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie ("Evropská listina").
3. Předmětem zajištění byly movité věci (hodinky), hotovost (10 195 €, 126 475 Kč) a prostředky na bankovním účtu (do výše 8 600 000 Kč). Podle stěžovatele postrádalo usnesení policejního orgánu zákonný podklad, nesplňovalo požadavky § 134 odst. 2 trestního řádu, nezohledňovalo okolnosti svědčící stěžovateli a bylo vydáno nepříslušným orgánem. Obvodní soud rezignoval na přezkum, nevypořádal se s námitkami stěžovatele, ztotožnil se s rozsahem zajištění bez dalšího, neposoudil přiměřenost zásahu a pouze odkázal na napadené usnesení bez vlastní argumentace. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu s tím, že rozhodnutí musí mít zákonný podklad a být přezkoumatelné. Namítá porušení vlastnického práva kdy každé omezení je výjimečné a musí být vykládáno restriktivně a proporčně ke sledovanému cíli. Stěžovatel je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení v jeho věci překročily meze svých oprávnění, porušily jeho práva, a proto navrhuje zrušit usnesení obvodního soudu.
4. Ústavní soud se seznámil s napadeným rozhodnutím i obsahem spisu obvodního soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli další instancí v systému orgánů veřejné moci. Ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která mají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody. Jinými slovy, Ústavní soud nezasahuje do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení vždy, byla-li porušena "běžná zákonnost", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná "nesprávnost" napadeného rozhodnutí, ať je dovozována z hmotného či procesního práva; Ústavní soud zasáhne teprve při zjištění nejzávažnějších pochybení, jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo jsou-li projevem libovůle.
6. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu jsou opatřeními zasahujícími do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny či čl. 1 Protokolu. Podle judikatury Ústavního soudu [například nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. srpna 2015 (N 147/78 SbNU 275)] jde o prostředek dočasný, zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti takových dočasných majetkových zajišťovacích institutů vychází Ústavní soud z jejich smyslu a účelu, kterým je náležité zjištění trestné činnosti, spravedlivé potrestání pachatelů a snaha co nejvíce eliminovat škodu způsobenou trestnou činností nález [ sp. zn. I.
ÚS 2485/13 ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429) či usnesení sp. zn. III. ÚS 125/04 ze dne 1. července 2004 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Omezení majetkových práv zákonem stanoveným postupem a ze zákonných důvodů připouští čl. 1 Protokolu i čl. 17 Evropské úmluvy [například nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291)]. V průběhu řízení je možné opakovaně žádat o zrušení zajištění (což stěžovatel také již učinil), přičemž v okamžiku, kdy zajištění není pro účely trestního řízení nutné, orgány činné v trestním řízení jej mohou omezit nebo zrušit i bez návrhu.
7. Stěžovatel je společně s dalšími osobami stíhán pro podezření ze spáchání zločinu neoprávněného podnikání [§ 251 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku], spočívajícím v poskytování peněžních půjček fyzickým osobám (2-4 % p. m.), a to buď přímo, nebo prostřednictvím své obchodní korporace. Policejní orgán zdokumentoval desítky případů s objemem úvěrů přes 53 mil. Kč a s prospěchem vyčísleným na více než 21 mil. Kč, a proto zajistil majetek stěžovatele v celkové výši 13 084 975 Kč. Podle obvodního soudu nebyla stížnost důvodná, neboť policejní orgán se vypořádal se všemi okolnostmi, které vedly k zajištění.
Jak je patrné i ze spisu, policejní orgán rozhodl na základě důkladného zjištění podstatných okolností věci. V odůvodnění svého usnesení řádně a dostatečně vysvětlil rozsah zajištění, který nelze považovat za nepřiměřený, respektive neúměrný k výši profitu z trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že nebylo možné zajistit přímý výnos z trestné činnosti (tj. konkrétní prostředky získané trestnou činností), postupoval policejní orgán v souladu se zákonem, zajistil-li náhradní hodnotu.
8. Stěžovatel svou stížnost proti usnesení policejního orgánu založil na polemice s jeho odůvodněním (nesplnění zákonných požadavků pro zajištění náhradní hodnoty, formální vady odůvodnění, opomenutí stěžovateli svědčících skutečností a věcnou nepříslušnost NCOZ). Jakkoli lze připustit, že odůvodnění usnesení obvodního soudu působí stručně, je z něj seznatelné, že se soud s napadeným usnesením i s podklady, na jejichž základě bylo vydáno, seznámil a posoudil je jako důvodné a dostatečné, takže na ně (pro stručnost) odkázal.
Obvodní soud vydal napadené usnesení v souladu s platnými právními předpisy, odůvodnění odpovídá příslušnému stadiu trestního řízení a z ústavně-právního pohledu obstojí. Problematikou rozsahu odůvodnění rozhodnutí o opravných prostředcích se Ústavní soud již zabýval (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2947/08 ze dne 18. prosince 2008 nebo sp. zn. II. ÚS 1153/16 ze dne 25. října 2016) a uzavřel, že při zamítnutí řádného opravného prostředku se může soud omezit na převzetí napadeného odůvodnění. Skutečnost, že se soud plně ztotožnil s důkladnou argumentací policejního orgánu, není porušením základních práv.
Pochybením není odkaz na napadené usnesení, pro posouzení věci je podstatná řádná reakce na konkrétní okolnosti.
9. Z judikatury Ústavního soudu jsou patrné požadavky, které by měla rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení při aplikaci majetkových zajišťovacích institutů splnit. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být odůvodněna. Rozsah zajištěného majetku musí být přiměřený nejen sledovanému cíli, tedy náležitému zjištění trestné činnosti a spravedlivému potrestání pachatelů, ale i snaze co nejvíce eliminovat a reparovat způsobenou škodu (nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ). Napadené usnesení uvedené požadavky splňuje.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu