Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., zastoupené Mgr. Tomášem Moryskem, advokátem, sídlem Dušní 907/10, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 61 To 1/2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka je stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a s psychotropními látkami, kterého se měla dopustit spolu s dalšími obviněnými stručně řečeno tím, že se úmyslně, jako členové organizované skupiny ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, na území Peruánské republiky a České republiky podíleli ve velkém rozsahu na neoprávněném dovozu omamné látky kokain, uschovávané zpravidla v roztoku v lahvích s etiketou vína nebo jiného alkoholického nápoje, za účelem další distribuce.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 ("obvodní soud") vzal stěžovatelku do vazby útěkové, tedy z důvodů § 67 písm. a) tr. řádu, a dále rozhodl, že nepřijímá písemný slib stěžovatelky a nenahrazuje vazbu žádným předběžným opatřením (usnesení ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 16 Nt 9232/2024).
3. O stížnosti stěžovatelky a vedlejšího účastníka rozhodl Městský soud v Praze ("městský soud") tak, že usnesení obvodního soudu nyní napadeným usnesením zčásti zrušil (bod I.) a znovu rozhodl tak, že se stěžovatelka bere do vazby nejen z důvodů podle § 67 písm. a) tr. řádu, ale i do vazby předstižné, tedy z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu. Stížnost stěžovatelky městský soud zamítl, zbývající výroky usnesení obvodního soudu zůstaly usnesením městského soudu nedotčeny.
4. Stěžovatelka uvádí, že byla vzata do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu bez toho, že by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady, a upozorňuje, že použití vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu ji omezuje v možnostech nabídnout vazebnímu soudu peněžitou záruku ve smyslu § 73a trestního řádu. Připomíná, že vazba je prostředkem ultima ratio, který je možno uplatňovat toliko v případech zákonem předvídaným, aprobovaným a pouze v těch případech, kdy účelu vazby není možno dosáhnout jiným způsobem, který nebude spojen s tak výrazným zásahem do práv obviněného. Obecnou podmínkou vzetí do vazby je existence jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností, které vyvolávají důvodné obavy, že naplní některé z dále uvedených jednání. Soud tedy může vycházet buď z přímého jednání obviněného, nebo z dalších konkrétních skutečností, které musí být dostatečně podložené, aby byl zachován princip přiměřenosti vazby.
5. Odůvodnění městského soudu však podle stěžovatelky žádné takové skutečnosti neobsahuje. Městský soud toliko konstatuje, že bez ohledu na osobu pachatele a jeho poměry jsou drogové trestné činy páchány vždy ze ziskuchtivosti (vyjma kriminality samotných konzumentů) a společnost je nutno před těmito osobami chránit jejich vzetím do vazby. Podle stěžovatelky přitom není v jejím případě dána důvodná obava z pokračování či opakování trestné činnosti, neboť se trestného jednání dopustila již před dvěma a půl lety. Hrozba účasti stěžovatelky na pašování návykových látek do České republiky je proto prakticky téměř vyloučena.
6. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení jejích základních práv zaručených čl. 8 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
7. Po prostudování ústavní stížnosti a napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud se ve své rozhodovací činnosti ustáleně vyslovuje tak, že vazba je mimořádný institut, který vždy podstatně zasahuje do osobní svobody obviněného (srov. např. nález ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 980/14 ), a proto je jeho uplatnění ovládáno zásadou zdrženlivosti a subsidiarity (srov. např. nález ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2183/12 ), jakož i maximální šetrnosti k zájmům osoby, jež má být do vazby vzata (k tomu srov. např. nález ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 1115/09 ).
9. V případě rozhodování obecných soudů o vazbě platí, že není úlohou Ústavního soudu přehodnocovat existenci jednotlivých vazebních důvodů. Ústavní soud může do rozhodování obecných soudů zasahovat pouze výjimečně, dopustí-li se zjevného excesu, neboť rozhodování o vzetí do vazby či o prodloužení jejího trvání je v převážné míře věcí skutkového posouzení (nález ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1252/08 ). Vždy ale musí být obecnými soudy naplněn požadavek na přesvědčivé odůvodnění vazebních rozhodnutí, zejména v něm musí být vylíčeny konkrétní skutečnosti, které naplňují uplatněné vazební důvody.
10. Stěžovatelka namítá právě absenci přesvědčivého a dostatečně konkrétního odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nutno dodat, že nezpochybňuje uvalení vazby útěkové, ale pouze vazby uvalené z důvodu hrozícího opakování trestné činnosti, tedy podle § 67 písm. c) tr. řádu.
11. Z napadeného rozhodnutí městského soudu vyplývá, že oproti obvodnímu soudu se městský soud přiklonil k názoru státní zástupkyně, že u stěžovatelky lze shledat zcela důvodnou obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu bude trestnou činnost opakovat a opatřovat si tak finanční prostředky. Lze si jistě představit odůvodnění podrobnější, avšak městský soud k důvodům vazby předstižné výslovně uvedl, že rozhodl ve shodě se stížnostními námitkami státní zástupkyně. Tímto způsobem odkázal na důvody obsažené ve stížnosti, které převzal do bodu 3 odůvodnění napadeného usnesení a kterým přisvědčil. Zjevně tak za důvody vazby předstižné považoval skutečnost, že stěžovatelka má vazby na Peruánskou republiku, kde je schopna nezávisle na jiných osobách si kokain sama obstarávat. Do úvahy vzal do určité míry i hrozbu vyplývající z finanční situace stěžovatelky. Tyto skutečnosti přitom vyplynuly z odposlechů hovorů stěžovatelky s rodinou a dalšími osobami.
Odůvodnění městského soudu proto nelze považovat za zcela paušální a obecné, jak uvádí stěžovatelka.
12. Ačkoliv se jedná pouze o úvahy soudu, Ústavní soud připomíná, že odůvodnění rozhodnutí o vazbě je vždy odrazem pravděpodobnosti, a ne jistoty. Tuto pravděpodobnost městský soud odůvodnil reálnými a konkrétními skutkovými zjištěními (byť tak učinil odkazem na konkrétní námitky státní zástupkyně), jejichž hodnocení Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřené či extrémní. Ústavní soud shledal dostatečným rovněž odůvodnění závěru krajského soudu, proč nelze vazbu nahradit některým z jiných opatření.
13. Ústavní soud pouze doplňuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Jak již Ústavní soud poznamenal, je přirozené, že je obecný soud vede vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě (srov. nález ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2086/14 ).
14. V nyní posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal v postupu městského soudu vady takové intenzity, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Závěry městského soudu jsou z hlediska zákonné úpravy akceptovatelné, a nelze je považovat ani za vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu