Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci stěžovatele F. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Václavem Němcem, advokátem, sídlem Roháčova 3339/5, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 č. j. 67 To 206/2022-236, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. 1 T 142/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka Zlín ze dne 14. 5. 2020 sp. zn. 6 To 396/2019, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, a rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka Zlín ze dne 15. 7. 2019 sp. zn. 68 T 6/2018, odsouzen k dalšímu trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Stěžovatel postupně podal dvě žádosti o podmíněné propuštění, které byly zamítnuty. Řízení o první žádosti v prvním stupni vedl Okresní soud Plzeň - město pod sp. zn. 12 PP 71/2021. Řízení o druhé žádosti po stěžovatelově přemístění do věznice v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 vedl tento soud pod sp. zn. 46 PP 14/2022. V obou řízeních stěžovatel podával ústavní stížnosti, na základě kterých Ústavní soud postupně vydal zrušující nálezy ze dne 11. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 232/22 , ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. II. ÚS 2152/22 , a ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 2490/22
. V důsledku těchto opakovaných zásahů Ústavního soudu v kombinaci se stěžovatelovým přemístěním do věznice v jiném obvodu nastala situace, kdy mělo být o dvou stěžovatelových žádostech o podmíněné propuštění rozhodováno současně ve dvou řízeních dvěma soudy. Ve věci rozhodl nejprve Městský soud v Praze, který bez dalšího zrušil předchozí usnesení obvodního soudu ze dne 2. 6. 2022 sp. zn. 46 PP 14/2022, jímž byl stěžovatel původně podmíněně propuštěn. Dle městského soudu v důsledku nálezu Ústavního soudu řízení o stěžovatelově první žádosti před plzeňskými soudy nadále probíhá, ve věci tedy doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, a proto nebyly splněny podmínky, aby nyní mohl rozhodovat obvodní soud o v pořadí druhé žádosti.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že městský soud porušil jeho práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Domáhá se, aby bylo rozhodnuto o obou jeho žádostech. Upozorňuje, že v době podání druhé žádosti bylo řízení o první žádosti pravomocně skončeno a uplynula lhůta pro opakování žádosti dle § 331 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Následné zrušení zmíněného pravomocného rozhodnutí zapříčiněné pochybeními soudů by nemělo být přičítáno k tíži stěžovatele. Z těchto důvodů se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a současně žádá o přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud ústavní stížnost zaslal k vyjádření městskému soudu, který však pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Z toho důvodu vyjádření nebylo zasláno stěžovateli k replice.
6. Ústavní soud z vyjádření Okresního soudu Plzeň - město zjistil, že stěžovatel byl podmíněně propuštěn usnesením ze dne 22. 6. 2023 č. j. 12 PP 71/2021-442, a že všichni přítomní se vzdali práva stížnosti.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23 ).
9. Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry městského soudu a namítá, že podmínky dle § 331 odst. 5 trestního řádu v době podání žádosti splňoval. Přestože v ústavní stížnosti uvádí, že v těchto závěrech spatřuje zásah do ústavně garantovaných práv, ve své podstatě jde o nesouhlas s učiněným výkladem v rovině podústavního práva. Jak již však bylo vysvětleno výše, prostá nesprávnost rozhodnutí obecných soudů uplatnění kasační pravomoci Ústavního soudu neodůvodňuje. Stěžovatel se odlišného výkladu domáhal zjevně za účelem dvojího posouzení předpokladů pro podmíněné propuštění současně.
Takové právo však negarantuje ani trestní řád, natož ústavní pořádek. Stěžovateli je sice třeba dát za pravdu, že k nestandardní procesní situaci došlo v důsledku pochybení obecných soudů, nelze však souhlasit s tvrzením, že je toto pochybení přičítáno k jeho tíži. Stěžovatel by totiž právo na dvojí posouzení předpokladů pro podmíněné propuštění současně neměl ani v případě, že by obecné soudy nepochybily. Z ústavněprávního hlediska je především podstatné, že o možnosti podmíněného propouštění stěžovatele bylo rozhodováno, byť jiným soudem v řízení o první žádosti.
V rámci tohoto řízení se stěžovatel mohl domáhat a také úspěšně domáhal ochrany svých ústavně garantovaných práv, o čemž ostatně svědčí fakt, že byl podmíněně propuštěn.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu, o návrhu na přednostní projednání věci samostatně nerozhodoval.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu