II.ÚS 97/97

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 97/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. R.D. a J.D., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 1996, čj. 27 Co 162/96-222, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé se svým návrhem domáhali s odkazem na čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 a 11 Listiny základních práv a svobod zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. 10. 1995, čj. 5 C 525/91-188, jímž byli zavázáni k povinnosti vydat nemovitosti, a to dům čp. 108 se stavební parcelou p. č. 139, 1

II. ÚS 97/97 dříve 211/1, o výměře 265 m2, a zahradu p. č. 140, dříve 42/2, o výměře 629 m2, zapsané u Katastrálního úřadu v R. na listu vlastnictví č. 525 pro obec a katastrální území Č., okres R. V odůvodnění uvedli, že neprovedením navržených důkazů a nesprávným hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckého posudku ing. M., v němž se výslovně uvádí, že stavební práce provedené stěžovateli vedly k přeměně původní stavby, tzv. letního bydlení, tak, že odpovídala podmínkám trvalého bydlení, dospěly oba soudy k závěru, že u předmětného domu nedošlo zásadní přestavbou ke změně stavebnětechnického charakteru.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Nedostatek takového postupu však Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 5 C 525/91, nezjistil. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá totiž rovněž zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.).

Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané citovaným ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy. Jinými slovy, dospěl-li krajský soud k závěru, že předmětná nemovitost neztratila svůj původní stavebně technický charakter ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., nezávisle na současném konstatování přeměny původní stavby, tzv. letního bydlení, na trvalé, a to proto, že ze znaleckého posudku ing.

M. plyne, že u žádného z prvků dlouhodobé životnosti (základy, hlavní nosné vodorovné a svislé konstrukce, stropy, krov, schodiště) nedošlo k obměně II. ÚS 97/97 reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu, a to zcela v souladu s ustálenou judikaturou nejen obecných soudů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. 3 Cdo 95/92; či ze dne 17. 5. 1994, sp. zn. 3 Cdo 199/93), ale i Ústavního soudu (srov. rozhodnutí ze dne 18. 9. 1996, sp. zn. II.

ÚS 186/95 , a ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. IV. ÚS 35/97 ), má ústavní soud za to, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto byla dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnuta.