Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky H. R., zastoupené JUDr. Janem Ondřejem Wilsdorfem, advokátem, sídlem Belgická 642/15, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 934/2024-883, 7 Co 1468/2024 ze dne 30. října 2024 a usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 0 P 79/2024-792, 2 P a Nc 14/2024, 2 P a Nc 13/2024 ze dne 18. dubna 2024 a č. j. 0 P 79/2024-40, 2 P a Nc 28/2024 ze dne 24. září 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a P. S. a nezletilého J. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka (matka) se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její práva zaručená v čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Namítanými porušeními byla podle stěžovatelky porušena i práva nezletilého vedlejšího účastníka (syn).
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, části spisového materiálu opatrovnického soudu (Okresní soud v Jindřichově Hradci) ve věci péče soudu o nezletilého a zprávy Policie České republiky vyžádané Ústavním soudem plyne následující.
3. Soudy rozhodovaly za situace, kdy nezletilý, nyní tříletý vedlejší účastník, byl svěřen do péče stěžovatelky, a první vedlejší účastník (otec) měl upraven styk se synem (ob víkend). Otec návrhem podaným 3. dubna 2024 k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci zahájil řízení o změnu péče (na střídavou) a určení mateřské školy pro syna.
4. Napadeným usnesením z 18. dubna 2024 okresní soud jmenoval nezletilému pro řízení zahájené návrhem otce (kolizního) opatrovníka, a to město X. Rozhodnutí odůvodnil podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních pouze odkazem na § 469 odst. 1 druhého z předpisů.
5. Stěžovatelka pak 18. září 2024 podala k okresnímu soudu návrh na nařízení předběžného opatření, že otec není oprávněn se se synem stýkat do pravomocného skončení věci šetřené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení obecné kriminality pod sp. zn. KRPC-121452/ČJ-2024-020371.
6. Policie České republiky věc šetřila z podnětu OSPOD X, kterému stěžovatelka (na doporučení lékaře) 10. září 2024 oznámila, že syn měl po návratu od otce (8. září 2024) na pravé noze hematomy, o kterých otec tvrdil, že si je syn způsobil na skákacím hradu. Lékař, kterého matka se synem navštívila, považoval tvrzený důvod za málo pravděpodobný a uvedl, že nelze vyloučit původ z pevného úchopu rukou.
7. Napadeným usnesením z 24. září 2024 okresní soud návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Okresní soud nezjistil v péči otce o syna nedostatky, které by nařízení předběžného opatření odůvodňovaly. Vycházel z návrhu matky a jeho příloh, informace o stavu šetření Policie České republiky a vyjádření OSPOD a jeho příloh (k okolnostem oznámení, jednání s otcem 10. září 2024, místního šetření v bydlišti otce 22. září 2024). Soud měl k dispozici i obrazovou dokumentaci zachycující hematomy.
8. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání matky obě napadená usnesení okresního soudu napadeným usnesením potvrdil jako věcně správná. Popsal právní úpravu k jmenování kolizního opatrovníka nezletilému účastníkovi pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a stručně vypořádal námitku matky o nevhodnosti vybraného opatrovníka z důvodu, že otec byl (v minulosti) zastupitelem obce, která byla jmenována opatrovníkem, a zná se tak s pracovnicemi OSPOD, a dovodil, že není důvodná. Přihlížel i k vyjádření opatrovníka, který poukazoval na to, že výhrady vůči němu matka neúspěšně uplatňovala již dříve (zabýval se jimi Krajský úřad v Českých Budějovicích i veřejný ochránce práv). Ztotožnil se s okresním soudem, že podmínky pro nařízení předběžného opatření nejsou naplněny. Nebylo osvědčeno ani to, že by hematomy způsobil sám otec pevným úchopem ruky, ani to, že by otec selhal při zajištění péče. Dodal, že drobná poranění včetně hematomů nelze (nejen u malých dětí) vyloučit.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se krajský soud nedostatečně zabýval její námitkou nevhodnosti konkrétně ustanoveného opatrovníka pro jeho vztah s otcem (otec je bývalým zastupitelem města, s pracovnicemi OSPOD se osobně zná). Stěžovatelka k opatrovníkovi nechová důvěru potřebnou pro funkční komunikaci o podstatných záležitostech nezletilého, má pocit, že neprojevuje dostatečný zájem o nezletilého, vytýká mu, že jí opakovaně zamítl možnost nahlédnout do spisu vedeného o věci nezletilého, pracovnice OSPOD se k ní v minulosti chovaly nepřívětivě, až nepřátelsky, což chtěla soudu podrobně vyložit v účastnické výpovědi, k tomuto důkazu však soud nepřistoupil. Opatrovníkem by podle ní měla být jmenována jiná obec. Soudům dále vytýká, že nevyhověly návrhu na nařízení předběžného opatření. Je přesvědčena, že existence hematomů na nožičce nezletilého poté, co se vrátil od otce ke stěžovatelce, jejich možná příčina (pevný stisk) a nevěrohodné vysvětlení původu otcem (skákání na skákacím hradu) odůvodňovaly zatímní úpravu požadovanou matkou, navíc když matka zmínila, že nejde o první případ, kdy otec stěžovatelce syna předával se známkami po úrazu, o čemž byl OSPOD stěžovatelkou již dříve informován. Poukazuje na to, že otec připustil, že syna o víkendu (7. září 2024) na traktoriádě "držel za nožičky". Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, který aproboval závěry okresního soudu, hodnotí jako nedostatečné a nepřezkoumatelné. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že soudy jsou povinny se vypořádat s námitkami v míře odpovídající jejich významu. K tomu podle ní nedošlo.
10. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
11. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Totéž platí i o rozhodování o jmenování kolizního opatrovníka. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti.
12. Při omezeném přezkumu ústavnosti nařízených předběžných opatření Ústavní soud zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Ve vztahu k zamítnutí návrhu to platí obdobně, ne-li ještě omezeněji, vzhledem k možnosti podat další návrh na nařízení předběžného opatření.
13. Ústavní soud z podkladů zjistil, že návrh stěžovatelky a její obavy o syna okresní soud bral s veškerou vážností, tvrzení nebagatelizoval, návrhem se pečlivě zabýval, opatřil si dostatečné podklady pro rozhodnutí, a na základě zjištění učinil závěr, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, kterým by byl otci zakázán styk se synem. Závěr není nijak svévolný, v ústavní rovině obstojí.
14. Okresní soud si byl zjevně vědom toho, že stěžovatelkou navrhované opatření v podobě úplného zákazu styku otce s nezletilým by znamenalo výjimečně silný zásah do rodičovských práv otce (ale i do práv nezletilého). Stěžovatelka tento aspekt ze svého zorného úhlu v zásadě přehlíží, soudy však, právě i vlivem stěžovatelkou zdůrazňované zmiňované zásady nejlepšího zájmu dítěte, jej braly v potaz.
15. Aproboval-li krajský soud podložené a přesvědčivé závěry okresního soudu, těžko mu lze vyčítat, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Jen to, že stěžovatelka nesouhlasí s tím, že okresní soud návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhověl, neznamená, že souhlasí-li s tím (i s důvody takového rozhodnutí) krajský soud, je jeho rozhodnutí neústavní. Lze navíc jen těžko uvěřit, že sama stěžovatelka považovala a považuje situaci skutečně za tak naléhavou, aby vyžadovala zásah soudů formou zatímního zákazu styku otce se synem. Pokud by měla skutečně takové obavy, pravděpodobně by ústavní stížnost nepodávala až poslední den dvouměsíční lhůty. Dalším návrhem na nařízení předběžného opatření z 13. listopadu 2024 pak už ani sama zákaz styku nežádala, navrhovala, aby se styk otce se synem uskutečňoval výhradně za její přítomnosti a nad stykem syna s otcem byl vždy stanoven dohled. Okresní soud i tento návrh zamítl (usnesení ze dne 19. listopadu 2024 na č. l. 906) a krajský soud zamítnutí také potvrdil (usnesení ze dne 3. ledna 2025 na č. l. 931).
16. Vytýká-li stěžovatelka soudům, že se nezabývaly verzí, že otec synovi způsobil modřiny tím, že mu "držel nožičky", vytrhává sdělení otce OSPODu dne 10. září 2024 z kontextu. Otec totiž nehovořil před OSPOD o "pevném úchopu", ale sděloval, že "si vzal syna na ramena a předloktím mu držel nožičky, aby nepřepadl dozadu. V žádném případě jsem mu nemačkal nožičky". Rozhodnutí nestojí navíc na tom - a otec to ani takto kategoricky nevyvrací - že k modřinám syn nemohl přijít během doby, kdy o syna pečoval. Nebylo však zjištěno, že by otec o syna nepečoval řádně, že by ohrožoval synovo zdraví a selhával při péči o něj, a to ani dříve. Výstižná je k tomu poznámka krajského soudu v bodu 18, že drobná poranění (včetně hematomů) prakticky nelze (nejen u dětí) vyloučit.
17. Z ústavněprávního hlediska obstojí rovněž rozhodnutí obecných soudů o jmenování opatrovníka. Již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3697/19 ze dne 26. května 2020 Ústavní soud zdůraznil, že: "ustanovení, změny (a s tím související kontroly činnosti) kolizního opatrovníka, je primárně věcí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by měl do těchto dílčích procesních rozhodnutí zasahovat zcela výjimečně, neboť jde o vstupování do běžícího soudního řízení, přičemž každý kasační zásah Ústavního soudu může jakékoli běžící řízení v rodinných věcech (které by mělo být co nejrychlejší) z povahy věci nejen zdržet, ale taky řadu úkonů učiněných mezitím opatrovníkem či následně soudem, též zpochybnit. Zásah Ústavního soudu by tak měl být vyhrazen pro zcela zjevné omyly a chyby (např. ustanovení subjektu, který opatrovníkem být vůbec nemůže apod.), nikoli pro věcné polemiky o tom, zda ten který opatrovník vykonává svou funkci řádně, resp. zda nemá být ustanoven jiný. Soud při svém rozhodnutí o meritu věci ve sporech o péči o děti ostatně nevychází pouze ze stanoviska kolizního opatrovníka, ale posuzuje řadu dalších důkazů tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu dítěte.". O takovou chybu zde nejde a obecné soudy svou roli naplnily.
18. Krajský soud vypořádal odvolací námitky k osobě opatrovníka poměrně stručně, ale nemíjí jejich podstatu. Krajský soud odkazem na právní úpravu a roli v řízení vysvětluje, že opatrovník skutečně není tím, kdo zastupuje rodiče. To, že s jeho přístupem není (opakovaně) spokojená stěžovatelka, neznamená, že není vhodným - kolizním - opatrovníkem nezletilého. Ústavní soud nepřehlédl, že opatrovník ve vyjádření ze dne 1. července 2024 k odvolání stěžovatelky proti usnesení o svém jmenování poukázal na to, že matka proti němu tytéž námitky vznášela již dříve a opakovaně byly shledány jako neopodstatněné. Matka tato tvrzení ani nevyvrací. Opatrovník k vyjádření k odvolání přiložil i rozhodnutí Městského úřadu X ze dne 19. ledna 2022, kterým rozhodoval o žádosti stěžovatelky o nahlédnutí do spisu a zamítl ji s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Úřad zde zmiňuje vyhrocené spory mezi rodiči a svou roli jako kolizního opatrovníka jednajícího za dítě a v jeho zájmu. Krajský soud nepochybil, neprovedl-li - vzhledem k podkladům ve spise - navrhovaný účastnický výslech. Výslech neslouží k dotvrzení, nýbrž k prokázání tvrzení. O výhradách k opatrovníkovi mohla informovat obšírněji v podání.
19. Ústavní soud tak po přezkumu uzavírá, že nemá, co by obecným soudům ohledně napadených rozhodnutí z ústavního hlediska vytkl, a dodává, že i pokud by rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření hodnotil - čistě teoreticky - jinak, jeho kasační zásah by byl již bezpředmětný. Policie České republiky Ústavnímu soudu 17. ledna 2025 podala zprávu, že již 15. listopadu 2024 došlo k uložení věci bez dalšího opatření; nebyly zjištěny okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo ke spáchání trestného činu či jiného protiprávního jednání vůči synovi. Objektivně tak odpadl důvod pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, jehož trvání mělo být limitováno právě skončením věci šetřené Policií České republiky. Stěžovatelka po seznámení se se zprávou na stížnosti trvala, neboť skončení věci šetřené policií podle ní nemá vliv na posouzení, zda napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jejích práv.
20. Ústavní soud vnímá z četných podání a dalších kroků stěžovatelky vůči státním orgánům až úzkostnou obavu stěžovatelky o blaho syna. Ač se opakovaně potvrzuje, že péče otce o nezletilého a výkon jeho rodičovské odpovědnosti je v pořádku, stěžovatelka otci nedůvěřuje a neustále usiluje o omezení styku. Žádné soudní rozhodnutí bohužel není způsobilé obnovit mezi rodiči vzájemnou důvěru, že jednají v zájmu syna, ač třeba každý jinak. Taková důvěra je pro syna a jeho rozvoj nesmírně důležitá, a je především na samotných rodičích, aby se snažili ji vybudovat, a to mimosoudní cestou.
21. Ústavní soud porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky a ani jejího syna neshledal. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 5. února 2025
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu