Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické v řízení o ústavní stížnosti obchodní společnosti A. M. F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co. KG, Shöne Aussicht 32, 220 85 Hamburk, SRN, zastoupené Dr. J. Č., o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007, čj. 78 K 6/2005-830, a o návrhu na vydání předběžného opatření, takto:
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností datovanou dnem 20. 4. 2007 a podanou téhož dne u Ústavního soudu domáhá se stěžovatelka zrušení rozhodnutí v záhlaví tohoto usnesení specifikovaného. Jím konkurzní soud v rámci své dohlédací činnosti změnil dříve stanovené podmínky prodeje letounů B 737 - 300 OK-FAN, v. č. 27469 a OK FUN, v. č. 27910, tak, že se již souhlas Ing. V. F. - úpadce, p. S. M., společníka úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co.KG, společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co. KG a společnosti HSH Nordbank k prodeji uvedených letounů nevyžaduje.
Stěžovatelka nesouhlasí s tímto rozhodnutím z mnoha důvodů obsáhle v ústavní stížnosti předestřených.
Současně stěžovatelka navrhla, aby vykonatelnost naříkaného rozhodnutí byla odložena a aby předběžným opatřením bylo správci konkurzní podstaty uloženo zdržet se prodeje specifikovaných letounů bez jejího souhlasu.
V souvislosti s těmito návrhy upozornila na souběžně probíhající excindační řízení, ve kterém domáhá se vyloučení těchto letounů ze soupisu konkurzní podstaty úpadce Ing. V. F.; argumentovala, že pokud by se v tomto sporu ukázalo, že je vskutku vlastníkem letadel, avšak tyto by předtím byly správcem konkurzní podstaty prodány, znamenalo by to v podstatě konec jejího podnikání. Dosavadní vývoj konkurzního řízení označila pak stěžovatelka za nestandardní a vyjádřila obavu, že bez nařízení předběžného opatření mohl by se správce konkurzní podstaty pokusit letadla, jejichž úhrnná hodnota činí dle stěžovatelky cca 40 milionů amerických dolarů, prodat i v případě odložení vykonatelnosti rozhodnutí.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2006, čj. 58 Cm 145/2005-247, bylo k žalobě stěžovatelky rozhodnuto mimo jiné tak, že se ze soupisu konkurzní podstaty úpadce Ing. V. F. vylučují letadlo Boening B737-300, model 737-33A, im. zn. OK-FUN, v. č. 27910, v. č. levého motoru S/N 858521, v. č. pravého motoru S/N 858522 a letadlo Boeing B737-300, model 737-33A, im. zn. OK-FAN, v. č. 27469, v. č. levého motoru S/N 858505, v. č. pravého motoru S/N 858507. Současně však soud zamítl žalobu v té části, v níž bylo požadováno, aby vykonatelnost vylučovacího výroku rozsudku nastala doručením rozsudku žalovanému. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007, čj. 78 K 6/2005-830; věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Excindační spor dále pokračuje.
Usnesením, čj. 78 K 6/2005-777, ze dne 3. 1. 2007 (doplněného usnesením ze dne 1. 2. 2007) vyslovil Městský soud v Praze, na základě žádosti správce konkurzní podstaty JUDr. Cupky, souhlas s prodejem části konkurzní podstaty. Správci bylo povoleno prodat letouny, ve výroku tohoto usnesení specifikované, za podmínek v usnesení uvedených. Soud mimo jiné podmínil prodej letounů tím, že s prodejem vysloví předem písemný souhlas okruh přesně určených osob.
Napadeným usnesením změnil konkurzní soud podmínky jak shora uvedeno.
III.a)
Ústavní soud předesílá, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud (zcela výjimečně) vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v ust. § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); toto ustanovení je přitom nezbytné vykládat restriktivně, neboť pokud by Ústavní soud svým benevolentním přístupem odklad vykonatelnosti pravidelně "povoloval", dostával by se do pozice nikoliv soudního orgánu ochrany ústavnosti, nýbrž do pozice přezkumné instance v rámci soustavy obecných soudů, kteréžto postavení - jak Ústavní soud mnohokrát judikoval - mu nepřísluší.
Přes uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v projednávané věci lze odklad vykonatelnosti části napadeného rozhodnutí vyslovit.
Podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může být vykonatelnost ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí odložena, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Je nepochybné, že žádný důležitý veřejný zájem na tom, aby správce konkurzní podstaty bez splnění dříve soudem vyslovených a nyní napadeným usnesením zrušených podmínek mohl prodat letouny ve značné hodnotě, aniž by bylo najisto postaveno, že tyto vskutku spadají do konkurzní podstaty, neexistuje; v dané věci jde o ryze soukromoprávní spor týkající se na jedné straně zájmů stěžovatele a na straně druhé zájmů konkurzní podstaty; i když je zajisté důležité, aby konkurzní řízení probíhala bez průtahů a aby správa a zpeněžování konkurzní podstaty byly realizovány co nejefektivněji, nemůže takovýto obecně pojatý veřejný zájem převážit nad zájmy jak těch, jichž se konkurzní řízení bezprostředně dotýká, tak těch, u nichž je konsekvence s ním založena např. probíhajícím excindačním řízením.
Z okolností, které se z ústavní stížnosti a shora stručně připomenutých rozhodnutí podávají, dovozuje Ústavní soud, že uskutečnění oprávnění přiznaného stěžovaným rozhodnutím správci konkurzní podstaty opravdu by mohlo znamenat pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká odložením vykonatelnosti může hrozit konkurzní podstatě.
Ústavní stížnost (a tudíž i k ní akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti jí napadeného rozhodnutí) je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovaného usnesení soudu týkal se tohoto rozhodnutí v jeho celku, a to aniž by stěžovatelka rozlišila, že v části vyslovující již nevyžadovaný souhlas s prodejem specifikovaných letounů od jiných osob než je ona samotná, nemůže se toto usnesení žádných jejich práv dotknout. Proto byl v této části návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti naříkaného rozhodnutí odmítnut pro zjevnou neoprávněnost stěžovatelky takový návrh podat [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
III.b)
Návrh stěžovatelky, aby Ústavní soud předběžným opatřením uložil JUDr. J. C., správci konkurzní podstaty úpadce Ing. V. F., povinnost "zdržet se prodeje letadla Boening B737-33A, výrobní číslo 27910, poznávací značka OK-FUN, a letadla Boeing B737-33A, výrobní číslo 27469, poznávací značka OK-FAN, bez souhlasu stěžovatele", musil být jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] odmítnut jednak proto, že k jeho vyslovení absentuje zákonná opora a jednak pro nadbytečnost.
Podle ustanovení § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud předběžným opatřením uložit orgánu veřejné moci, aby (směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí), v zásahu nepokračoval. V dané věci však ústavní stížnost nesměřuje proti jinému zásahu veřejné moci, nýbrž proti řádně označenému usnesení s požadavkem jeho kasace.
Odložením vykonatelnosti stěžovaného usnesení soudu přitom zůstává v rovině právní zachovaná povinnost správce konkurzní podstaty zdržet se prodeje specifikovaných letadel bez souhlasu stěžovatelky. Při vyslovení suspenze této části rozhodnutí je vyloučeno - i bez vydání předběžného opatření - aby správce konkurzní podstaty odklad vykonatelnosti vyslovený Ústavním soudem nerespektoval a postupoval tak, jako by jej nebylo, a to ani např. postupem odvolávajícím se na ustanovení § 27 odst. 2 věta pátá zákona o konkurzu a vyrovnání, neboť jinak byly by jím učiněné úkony stiženy sankcí absolutní neplatnosti a z ní vyplývajících (i odpovědnostních) následků.
III.c)
Podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud při projednávání návrhů nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá.
V projednávaném případě není vyloučeno, že - a to zvláště při odložení vykonatelnosti části napadeného rozhodnutí - mohlo by projednání podané ústavní stížnosti při pravidelném přístupu k jejímu vyřízení v plynoucím čase (v r. 2006 bylo adresováno Ústavnímu soudu celkem 3 454 ústavních stížností) způsobit i obtížně napravitelnou či nenapravitelnou újmu ať již stěžovatelce, nebo konkurzní podstatě. Při aplikaci citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku III. tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu
sp. zn. IV. ÚS 89/02
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 97), který považovala za identický s jejím případem. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí konkursního soudu v projednávaném případu bylo ústní vyprávění správce zachycené soudním úředníkem, bez jakéhokoli náznaku odborného stanoviska, nemluvě o tom, že plíseň byla nalezena jen v jednom letadle, riziko jejího výskytu v letadle druhém je pak dovozováno jen z přesvědčení správce. Stěžovatelka, dle svého tvrzení vlastník, neměla možnost řádně se v řízení hájit a nebyla zapojena do rozhodovacího procesu. Již samotné zařazení cizí věci do konkursní podstaty považovala za porušení svého práva na vlastnictví. Soud nezkoumal, zda by bylo možné škodě zabránit jinak než prodejem letadel. Zdálo se jí pochybné, že by sanace plísní pod sedačkami byla tak nákladnou a že by šíření plísní do skončení excindačního řízení snížilo hodnotu letadel tak zásadně, že lze považovat zbavení vlastnického práva za proporční opatření. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložil a dále aby předběžným opatřením uložil správci konkursní podstaty zdržet se prodeje letadel bez souhlasu stěžovatelky.
6. Ústavní soud usnesením ze dne 24. 4. 2007 návrhu stěžovatelky částečně vyhověl a odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření odmítl. Ústavní soud dále rozhodl, že ústavní stížnost bude jako naléhavá projednána přednostně.
7. Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 14. 5. 2007 uvedl, že správce v konkursním řízení do dnešní doby nic zásadního nečinil. Vyjádřil přesvědčení, že o takových hodnotách, jakými jsou předmětná letadla, je třeba rozhodnout v řádném nalézacím řízení, a proto nedal pokyn správci konkursní podstaty k vyškrtnutí těchto věcí z konkursní podstaty. Současnému správci konkursní podstaty nemůže soud ničeho vytknout. Soud od počátku preferoval postup, kdy budou letadla pronajata a o výtěžku pronájmu bude rozhodnuto podle výsledku excindačního řízení. Návrh na prodej letadel učinila banka HSH Nordbank a z jejího podnětu bylo svoláno dne 14. 12. 2006 jednání všech osob ve věci zainteresovaných. Soud byl toho názoru, že letadlům při odstavení na letištní ploše po přiměřeně dlouhou dobu a za přiměřené údržby nemůže hrozit žádná mimořádná škoda. Správce konkursní podstaty následně osobně informoval soud o vzniku plísní jednoho z letadel; právě toto sdělení vedlo soud k rozhodnutí o změně podmínek prodeje letadel. V případě, že by prohlídka letadel nepotvrdila nebezpečí vzniku škody, nebyl by žádný problém vrátit podmínky prodeje do původního stavu. Soud by správce zprostil funkce pro uvádění nepravdivých údajů soudu. Protože ale prohlídka letadel potvrdila vznik plísní a navíc byla zjištěna i koroze konstrukce, ponechal soud usnesení ze dne 12. 4. 2007 beze změn. Dále soud ve svém vyjádření rozebral jednotlivé okolnosti, z nichž vycházel při vydávání usnesení ze dne 12. 4. 2007 (na letadlech dochází ke změnám, které vedou ke vzniku škody, proti prodeji letadel nebyla ani jedna z přítomných osob na jednání dne 14. 12. 2006, čtyři měsíce nebyl s prodejem letadel vysloven souhlas, ačkoliv byl navenek deklarován, stav letadel se může i při údržbě pouze zhoršovat, správce nemá dostatek prostředků na sanaci plísní, v řízení o vyloučení letadel z konkursní podstaty úpadce nebylo po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem ještě ani nařízeno ústní jednání, správce již eviduje zájemce o koupi letadel, po prodeji bude se získanými prostředky naloženo podle výsledku pravomocného rozhodnutí soudu v excindačním řízení). Tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že došlo k naplnění ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Závěrem městský soud vyjádřil přesvědčení, že v řízení nejsou poškozována práva účastníka řízení či vlastnická práva třetích osob.
8. Správce konkursní podstaty (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2007 obsáhle shrnul dosavadní průběh konkursního řízení a vyslovil domněnku, že stěžovatelka není ve vylučovacím řízení oprávněna a věcně legitimována domáhat se toho, aby byly letouny vyloučeny z konkursní podstaty. Na obnovu konzervace a další údržbu letounů nemá správce konkursní podstaty žádné finanční prostředky, a tudíž existuje předpoklad, že stav letounů se bude nadále zhoršovat. Jediným cílem napadeného usnesení tak byla ochrana hodnoty majetku zapsaného do konkursní podstaty. Soud si upozornění správce konkursní podstaty na prudce se zhoršující stav uvedeného majetku ověřil, a to za asistence technických pracovníků odborné společnosti, a touto prohlídkou nebyly zjištěny pouze inkriminované plísně, nýbrž i pokračující koroze nosníků a úbytek funkčnosti mnoha důležitých zařízení. Správce konkursní podstaty nesouhlasí s názorem, že by v řízení měla být poškozována práva účastníka či vlastnická práva třetích osob. Stěžovatelka je vlastněna ze 75 % úpadcem a sídlí na adrese bydliště úpadce, a správce se domnívá, že jde zřejmě o snahu úpadce skrýt svůj majetek před oprávněnými nároky věřitelů. Případné zrušení napadeného rozhodnutí by mělo za následek výrazné zpomalení celého řízení a znehodnocení majetku konkursních věřitelů. Z těchto důvodů navrhl správce konkursní podstaty, aby Ústavní soud stížnost zamítl a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.
10. Vedlejší účastník ústy svého zástupce prohlásil, že návrhy na doplnění dokazování nepředkládá. Stěžovatelka navrhla doplnit dokazování nálezy německého Spolkového ústavního soudu, jimiž by bylo dokázáno, že stěžovatelka je nositelkou právní subjektivity. Důkazní návrh byl odmítnut, a to především proto, že úsudek o řečeném je v řízení před soudní mocí České republiky v jurisdikci výlučně českých soudů (včetně soudu Ústavního), a dále i s přihlédnutím k tomu, že v řízení před obecným soudem bylo bez jakýchkoliv pochyb se stěžovatelkou jako se subjektem s právní subjektivitou vybaveným zacházeno; Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by vzdor tomu mohl stěžovatelce ústavněprávní ochranu odepřít.
12. V tomto směru zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou k jejímu podání oprávněnou v rozsahu, jak bude dále vysvětleno. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o přípustný návrh nevykazující rysy zjevné neopodstatněnosti. Bylo proto možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí.
13. Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 78 K 6/2005 a po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná a zčásti podána neoprávněnou osobou.
14. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to je případ stěžovatelky.
VI. b)
15. Stěžejní otázkou v projednávaném případu bylo, zda napadené usnesení za podmínek daných zákonem o konkursu a vyrovnání obstojí z pohledu kautel ústavnosti.
16. Ustanovení § 19 odst. 1 až 3 zákona o konkursu a vyrovnání zní:
(1) Jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
(2) Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně.
(3) Do uplynutí lhůty k podání žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu zpeněžit ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku, který je předmětem žaloby.
17. Ustanovení § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání zní:
(2) Prodej mimo dražbu uskuteční správce se souhlasem soudu; při svém rozhodování přihlédne soud zejména k vyjádření věřitelského výboru, k době předpokládaného zpeněžení, jakož i k nákladům, které bude třeba vynaložit na další udržování a správu podstaty. Udělí-li soud souhlas, může též stanovit podmínky pro prodej. Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenu. Obdobně lze převést i úpadcovy sporné nebo obtížně vymahatelné pohledávky. Souhlasu soudu není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením. Při zpeněžování správce postupuje tak, aby byla šetřena možnost zachování podnikatelské činnosti a pracovních příležitostí, a tak aby bylo co nejvíce chráněno životní prostředí nebo jiný zvláště významný obecný (veřejný) zájem. Smluvními předkupními právy není správce vázán.
18. Smyslem a účelem vylučovacího (excindačního) řízení dle ustanovení § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je autoritativní zjištění, zda u majetku, který byl pojat do konkursní podstaty, tak bylo učiněno oprávněně, tj. zda vůči němu nesvědčí jiným osobám silnější právo než osobě úpadce, právo, které zahrnutí tohoto majetku do konkursní podstaty úpadce a následné zpeněžení v konkursu vylučuje. Tímto právem může být na prvním místě právo vlastnické, případně právo obligační. Řízení není řízením konkursním, nýbrž pouze konkursem vyvolaným (jako např. nucené vypořádání společného jmění manželů při úpadku jednoho z nich). V tomto sporu tak proti sobě stojí osoba, která tvrdí své lepší právo k věci, jako žalobce a správce konkursní podstaty jako žalovaný, přičemž předmětem řízení je určení, zda věc byla zapsána do konkursní podstaty oprávněně či nikoliv (srov. nález
I. ÚS 275/04
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 117).
19. Zákaz dispozice s majetkem, který je předmětem vylučovací žaloby, je prolomen v ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, který umožňuje v případě hrozící škody majetek zpeněžit. Tak tomu mělo být i v projednávaném případu. V nálezu
sp. zn. IV. ÚS 89/02
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 97) Ústavní soud vyslovil podmínky, za nichž může být toto ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání aplikováno. Jde zejména o dodržení měřítka proporcionality, což znamená, že odvracení škody musí být poměřováno závažností zásahu. Jinými slovy, takový způsob uvažování, který nebere v úvahu fakticitu jevu, proporcionalitu následku a příčiny a zvažování pozitivních a negativních argumentů v kolizi stojících zájmů za současné minimalizace zásahu do základních práv účastníka řízení, není v souladu s požadavky kladenými na obecný soud v souvislosti s poskytováním ochrany právům.
20. Stěžovatelka napadla změnu podmínky prodeje letounů spočívající v tom, že se již nevyžaduje k jejich prodeji její souhlas. Toto rozhodnutí bylo vydáno v rámci dohledu soudu nad činností správce konkursní podstaty. Při dohlédací činnosti, v projednávaném případu při vyslovení souhlasu s prodejem mimo dražbu, může soud stanovit podmínky prodeje. Zákon o konkursu a vyrovnání soudu přímo nestanoví omezení při ukládání těchto podmínek, jejich změně či zrušení (srov. § 12 a § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání). Zjistí-li soud v průběhu konkursu nové skutečnosti, které odůvodňují změnu vydaných podmínek, může svůj souhlas s prodejem mimo dražbu kdykoliv změnit. Avšak i v těchto případech rozhoduje soud usnesením (§ 66a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), z čehož resultuje, že rozhodnutí o změně či zrušení podmínek prodeje je po formální i materiální stránce soudním rozhodnutím. Soud je tedy při jeho vydávání vázán ústavněprávními požadavky na soudní rozhodování. Mezi ně patří zejména založení odůvodnění na vzájemném vztahu relevantních skutkových zjištěních a úvahách při jejich hodnocení na straně jedné a z nich vyvěrajících právních závěrů soudu na straně druhé.
21. V projednávané věci měl soud v okamžiku rozhodnutí k dispozici pouze vyjádření správce konkursní podstaty v podobě úředního záznamu ze dne 12. 4. 2007, které obsahovalo jen tvrzení správce o výskytu plísně, nemožnosti správce jejímu šíření zabránit a žádost soudu o součinnost při řešení této situace. Jiné relevantní doklady se ve spise nenacházely; tuto skutečnost nemohou zhojit ani následné úkony soudu spočívající v osobní prohlídce letadel dne 20. 4. 2007. Soud při svém rozhodování nevěděl, a ve svém rozhodnutí tudíž neuvedl, jak vážná je hrozící škoda, jaký vliv bude mít na celkovou cenu letadel, zda a jak lze tyto závady odstranit a zda je toho správce konkursní podstaty objektivně schopen. V neposlední řadě pak nezdůvodnil, proč je třeba zrušit podmínku prodeje u obou letounů, ačkoliv závady byly zjištěny pouze na jednom a prostředky z prodeje jednoho letadla by mohly dostačovat na sanaci druhého. Právní závěry obecného soudu byly tak postaveny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
22. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje odkaz na relevantní důkazy (např. znalecké posudky, odborná vyjádření), je posuzované rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, čímž se právní závěry soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování ocitají mimo rámec čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy (srov. nález
III. ÚS 271/96
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, nález č. 24; nález
III. ÚS 170/99
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 96). Tak je tomu právě v projednávaném případu a městský soud svým rozhodnutím, vykazujícím znaky svévole (tedy rozporným s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
23. Z uvedeného plyne, že soud nepostupoval správně, jestliže dal souhlas ke zpeněžení majetku, který je předmětem vylučovací žaloby dle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, bez řádně dokázaného naplnění podmínky hrozící škody na majetku, který je předmětem této žaloby.
24. Vedlejší účastník sice ve svém podání ze dne 3. 9. 2007 uvedl, že "vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze předcházela z iniciativy správce konkursní podstaty podrobná prohlídka obou předmětných letadel za účasti soudce, který usnesení vydal", avšak z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, jímž byl proveden důkaz, je patrno, že toto tvrzení pravdivé nebylo, neboť - jak již uvedeno (srov. bod 21) - ze spisu se jednoznačně podává, že stěžované usnesení soud vydal dne 12. 4. 2007, zatímco prohlídka letounů byla soudem provedena dne 20. 4. 2007. Koneckonců také z vyjádření Městského soudu v Praze je zjevně patrno, že tato prohlídka byla vykonána až po vydání napadeného usnesení.
VI. c)
25. Také postup správce konkursní podstaty a soudu předcházející vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí nemůže obstát z hlediska kautel ústavnosti.
26. Z obsahu vyžádaného spisu je zjevné (srov. též odstavec 2), že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2007 č. j. 78 K 6/2005-777, jímž soud k návrhu správce konkursní podstaty vyslovil souhlas ke zpeněžení v usnesení označených letounů, bylo vydáno, aniž by bylo byť i jen tvrzeno, natož pak prokázáno, že toto zpeněžení je nutné k odvrácení hrozící škody.
27. Není pochyb o tom, že zařazení těchto letounů do konkursní podstaty je sporné, neboť řízení o excindační žalobě nebylo dosud pravomocně skončeno. Pak ovšem platí, dle již citovaného ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, že jediným případem, kdy lze přikročit k prodeji majetku takto sporného, je situace hrozby vzniku škody; za splnění této podmínky není k jeho zpeněžení v zásadě nutný souhlas soudu. Souhlas soudu by musel být obligatorně dán, pokud by mělo dojít k prodeji z volné ruky (§ 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání).
28. Kogentní ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání nelze obcházet tím, že by neexistence hrozící škody byla nahrazena souhlasem "zainteresovaných" osob, a to již proto, že podmínku souhlasu evidentně může soud kdykoliv zrušit, jak se stalo i v projednávaném případě, přičemž proti usnesení, jímž tuto podmínku zruší, není přípustné ani odvolání. V řešené kauze spočívalo toto obcházení právě v tom, že v první fázi vydal soud usnesení, že sporný majetek může být prodán za souhlasu žalobce (stěžovatelky) - rozhodnutí č. j. 78 K 6/2005-777, č. j. 78 K 6/2005-801, a to aniž by bylo ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání respektováno; proti tomu ovšem neměla stěžovatelka důvod jakkoliv brojit, neboť stanovená podmínka se zjevně žádného jejího zájmu dotknout nemohla. V druhé fázi však soud vydal v rámci dohlédací činností usnesení, že podmínky souhlasu již netřeba (a to aniž by - jak již uvedeno - byla hrozba škody jakkoliv prokázána) a že letouny mohou být prodány bez podmínek i mimo veřejnou dražbu, tedy způsobem výjimečným.
VI. d)
29. V projednávané věci je zřetelné, že zásadní problém do celé kauzy vnáší dosud neukončené řízení o vylučovací žalobě. Ačkoliv spor o této žalobě nebyl a nemohl být podroben přezkumu Ústavního soudu, považuje Ústavní soud za vhodné apelovat na to, aby excindační řízení bylo urychleně pravomocně ukončeno, neboť jeho ukončení mimo rámec doby přiměřené bylo by nepochybně v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Odstraňovat následky případných průtahů v tomto řízení způsobem, který je v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání, však soud nemůže, a to i kdyby se mu to jevilo užitečné.
30. Z již uvedeného samozřejmě neplyne, že by Ústavní soud tímto nálezem vylučoval prodej v napadeném usnesení označených letounů ještě před skončením řízení o excindační žalobě stěžovatelky (a to eventuálně i mimo veřejnou dražbu bez souhlasu stěžovatelky). Aby však takový prodej nebyl zásahem do základních práv stěžovatelky, musel by být správcem konkursní podstaty realizován s důsledným respektem k relevantním ustanovením zákona o konkursu a vyrovnání, za splnění předpokladu řádného zjištění, že podmínky pro takový prodej bez rozumných pochybností skutečně existují a při dodržení principu proporcionality (srov. odstavec 19). Neexistenci či nedostatečně přesvědčivé prokázání těchto předpokladů usnesení soudu nahradit nemůže.
VI. e)
31. Pokud jde o tvrzený zásah do vlastnického práva stěžovatelky, Ústavní soud již dříve judikoval, že ustanoveními čl. 11 Listiny je chráněno vlastnické právo již konstituované, a tedy již existující, a nikoli pouze tvrzený nárok na ně (např. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 23/93
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5; II. ÚS 305/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 20, nález č. 172). Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva "majetkem" ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě může být buď "existující majetek" nebo majetkové hodnoty, včetně pohledávek, o nichž stěžovatelka může tvrdit, že má přinejmenším "legitimní naději", že budou konkretizovány (viz např. rozsudek ve věci Gratzinger a Gratzingerová a Poláček a Poláčková proti České republice ze dne 10. 7. 2002, stížnost č. 39794/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 4/2002). Za legitimní naději nelze dle přesvědčení Ústavního soudu považovat očekávání účastníka, že v excindačním řízení bude žalobnímu návrhu vyhověno. Je zřejmé, že v takových věcech až do pravomocného rozhodnutí bude panovat vždy nejistota.
VI. f)
32. Ačkoliv je napadené rozhodnutí zatíženo protiústavností, nemohlo být ústavní stížnosti vyhověno v celém rozsahu. Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka navrhla zrušení všech výroků napadených rozhodnutí. Do práva stěžovatelky však bylo zasaženo jen výrokem bezprostředně se týkajícím její osoby a jen v této části mohl Ústavní soud stěžovatelce vyhovět. Ve vztahu k ostatním výrokům vztahujícím se k dalším zúčastněným osobám na konkursním řízení se jedná o ústavní stížnost podanou osobou neoprávněnou.
34. Majetek, který je předmětem řízení o vylučovací žalobě podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, nelze zpeněžit bez řádně dokázaného naplnění podmínky hrozící škody na tomto majetku. Splnění této podmínky nemůže být nahrazeno souhlasem osob zúčastněných na řízení.
35. Proto je vyloučeno, aby soud dal souhlas k prodeji tohoto majetku z volné ruky, aniž by jakýmkoliv způsobem provedl dokazování k existenci hrozící škody.
36. Nerespektováním zákonné kogentní úpravy těchto aspektů konkursního řízení soud porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny, čímž odepřel stěžovatelce právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.